Když jedete do Egypta, musíte se připravit na to, že se můžete setkat úplně se vším. O překvapení není nouze a proto je Egyptská arabská republika pro cestovatele jako dělaná.
Hlavním městem je Káhira, která má více než 10 milionů obyvatel. Úmyslně píši více než 10 milionů, protože se čísla značně rozcházejí. Každopádně je to jedno z největších měst na světě. Pro české turisty platí vízová povinnost a vízum je dobré si koupit už na Egyptské ambasádě v Praze. Prý se dá vyřídit i na letišti, ale jistota je jistota. Kdyby se jinak nedalo, tak bych to asi risknul. Sice jsem četl mnoho o tom, že se jim nechce pracovat a dlouho se čeká, stejně tak, jako že v Latinské Americe je zvykem vše vyřídit “maňana”. Ze všech svých cest mohu říci, že jsem s nějakým prodlením nikdy neměl problém.
Nejvíce obyvatel žije v úzkém pásu okolo druhé nejdelší řeky světa – Nilu. Nil je pro Egypt velice důležitý. Dál je jenom poušť (libyjská a nubijská) a několik oáz.
Dopravní systém je v Egyptě na první pohled chaotický, ale když si člověk zvykne, tak je to dobré. Nikdy se moc nečeká a ani neplatí.
V Egyptě je mnoho bakšišáků
V Egyptě žijí lidé, kteří jsou běžnému cizinci velice nápomocní, ale na druhé straně musíme říci, že za to skoro vždy něco očekávají. Každý chce na všem vydělat a tak se musíte připravit na to, že se zeptáte na zastávce čekajícího chlapíka, který autobus jede k pyramidám a on Vám velice rád poradí. Dokonce jede stejným autobusem. Po cestě se dozvíte, že Vás tam doprovodí a že mu tedy dáte několik liber a podobně. To je docela normální. Na toto je jediný recept, musíte se ho zavčas zbavit. Čím delší dobu s ním mluvíte, tím je více k nezbavení. Je normální, že se k Vám například v muzeu připojí domorodec a začne Vám popisovat expozici, ne však něco světoborného, ale stylem to je krokodýl, to je kočka….. Pak je na Vás, jak to bude pokračovat. Proč tohle dělají? Odpověď je jednoduchá, protože se jim to vyplatí. Kdyby nic nedostali, nedělali by to. Je třeba si na to zvyknout. Musím říci, že ale většinou nejsou agresivní a když jim dá člověk dostatečně najevo, jak to bude, moc neprotestují. Já jsem si na to zvykl a bylo často jsem se i pobavil.Je třeba nechat city normálního středoevropana doma. Ne vždy je tomu tak a také jsem se setkal s nezištnou pomocí, dokonce mě pozvali domů. To bývají většinou učitelé nebo studenti. Chtějí si popovídat. Pro cestovatele je to vynikající, neboť se podívá do cizí rodiny a pozná, jak si v dané zemi žije.
Nejširší nabídku průvodců a map Egypta (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
A jak to vypadá u nich doma?
Záleží u koho jste. Egypt je země kontrastů. Jedni jsou bohatí, kteří mají vše – nádhernou vilu u Káhiry, u toho bazén, terénní auto a vše na co si vzpomenou. Druzí nemají nic, spí pod mostem a jejich majetek je právě to, co mají na sobě. Pak jsou lidé, kteří jsou mezi těmito skupinami.
A jak žije taková normální rodina? V Egyptě je teplo a podle toho také mají domy. Většinou vypadají, že právě dokončili hrubou stavbu a žijí v nich – že je budou dostavovat. Nebudou. Armatury čouhající ze střechy akorát naznačují, že možná někdy v budoucnu budou přistavovat další patro. Vybavení domů je vcelku strohé, čistota na naše poměry nevelká. Často mají uvnitř například kuřata. Nábytek většinou velice opotřebovaný. Televizi má snad každý. Jsou velice pohostinní. Odmítnout čaj není slušné. Po čaji se chvíli počká a už se servíruje kuře, které ještě před chvílí běhalo u domu. Dokonce mě zvali, abych u nich zůstal na noc.
V menších městech nemají ulice. Každý každého zná a podle toho vypadá i adresa. Cesty jsou většinou prašné. Je často vidět, že například řezník zabije zvíře a pověsí ho před svůj obchod, kde ho porcuje. Okolo se normálně práší od projíždějících autobusů. Ono to s hygienou celkově není dobré. Často využívají kanály – odbočky Nilu. V těchto kanálech se děti koupou, ženy myjí nádobí, muži auta. Sypou se tam odpadky a ještě mezi tím plave například chcíplá kráva. Samozřejmě okolo běhají potkani. Když už je kanál plný tak, že už není vidět voda, tak ho vybagrují a celý proces pokračuje.
Saima – Egypťanka z bohaté rodiny toto okomentovala asi takto – jsou blbí, za to, že mají nemoci si mohou sami. Stát jim nabízí vodovod a kanalizaci a oni to nechtějí. Vcelku s takovými lidmi pohrdala.
Ona zase pocházela z rodiny káhirského soudce – tedy z bohaté rodiny, tak si myslela, že si může dělat vše, co chce. Pokuty za špatné parkování vyhazovala rovnou. Parkování je vůbec zajímavé. Parkuje se, kde se dá a to velice těsně za sebe. Nezatahuje se ruční brzda a kdo chce vyjet, tak si auta jednoduše posune – jak úsporné. Dokonce jsme s ní zažili i trochu strachu, neboť když jsme jeli do Sakary, tak jsme zastavili ve druhém pruhu ze tří na dálnici s tím, že si zajde do supermarketu nakoupit. Snažili jsme se jí vysvětlit, že raději z auta vystoupíme a počkáme stranou. Na upozornění, že jde policajt odpověděla, že nás uhodit nemůže – zajímavé. Pro nás ještě zajímavější bylo to, že ona za celý svůj život nebyla v pyramidě, ani mastabě (hrobce).
Měla ale dobrou vyřídilku a jistotu, že za ní otec vše vyřídí.
Egypťané jsou velice výkonní
Dost často se setkávám s názorem, že jsou všeobecně Afričané líní. Myslím, že to není pravda. Samozřejmě, že jsou jedni pracovití, druzí líní – jako u nás. Jim ale stačí k živobytí daleko méně, tak to často vypadá, že jsou líní. Každopádně jsem viděl několik lidí, kteří předváděli super výkony, až se tomu nechtělo věřit. Škoda, že jsem neměl kameru. Pro sebe jsem si je zařadil mezi tři největší pracovní výkony, které jsme kdy viděl. První byl cyklista, který rozvážel jejich placatý chléb. Měl ho naskládaný do pyramidy na platě vyrobeném z palmového dřeva – velice tvrdého. To plato mělo rozměry tak cca 2*2,5m. Určitě bych měl problémy vůbec si to dát na hlavu, jak to měl on, a za přispění obou rukou to nést. Jednak to bylo obrovské a muselo to být velice těžké. On s přesto jel na kole a proplétal se v davu.
Druhý byl lepič pytlíků, který měl takovou výkonnost a výdrž, že kdybych to neviděl, nevěřil bych. Lepil jeden pytlík za druhým snad rychleji než stroj. Třetí byl prodavač košeri – typického egyptského jídla – směsi čočky, rýže, hrachu atd. s osmaženou cibulkou. Každou tuto ingredienci dával zvlášť. Lopatka doslova létala z jednoho hrnce do druhého. U nás, než Vám prodavač prodá zmrzlinu, tak to trvá dosti dlouho, u něj nestačíte platit. Sází jednu porci za druhou.
Zdá se Vám Egypt zajímavý jako mě? Tak se těšte na pokračování.
