Malé městečko ve východním cípu indického státu Rádžasthán leží pár desítek kilometrů od pákistánských hranic. Zlatavou barvu najdete pár minut před setměním, když se žluté pískovcové hradby mohutné pevnosti ozáří zapadajícím sluncem. Pod pevností lákají k návštěvě detailně zdobená sídla „haveli“, která patřila bohatým obchodníkům na hedvábné stezce. Návštěvu města jsme zakončili velbloudím safari na blízkých dunách Thárské poušte.
„Zlaté město“ nás vítalo již několik hodin před příjezdem. Ve vlaku nám několik naháněčů vnucovalo své hotely a vše bylo kořeněno všudypřítomným jemným pískem. Pouštní Rádžasthán se nám představoval ve své síle. Scénka na nádražním parkovišti po výstupu z vlaku byla také nezapomenutelná. V padesátimetrové vzdálenosti od nádražní haly stála řada několika desítek nadržených naháněčů s trasparenty a názvy svých hotelů. Tuto dravou zvěř udržoval na uzdě uniformovaný policista s obuškem. Věřím, že pokud by tam nebyl, tak nám naháněči urvou ruce i s našimi pěněženkami. Je cítit, že silná sezóna ještě nenastala a hlad po turistech je obrovský. Naštěstí jsme měli hotel předem vybraný. Po vyřknutí zaklínadla „Hotel Golden City“ pokynul strážník uvedeným směrem a mladík se správnou cedulí mohl udělat pár kroků našim směrem. Ostatní poznali, že jsou ze hry venku, tak se přestali přeřvávat. Bydlíme snad v nejluxusnějším hotelu, co jsme kdy měli. Za 100 rupií jsme dostali dvoulůžkový pokoj a fantastický bazén. V tomto horku je to k nezaplacení.
Na pevnosti
Pevnost Džaisalmér se pne vysoko nad staré město a leží přímo v jejím srdci. Nahoru se vine klikatá dlážděná cesta skrz několik mohutných bran. Dříve stáli podél cesty obránci a sluhové, dnes ji však lemují stánkaři a obchodníci s cílem turisty co nejvíce odrbat. Vnitřek pevnosti je však zajímavý. Mezi hradbami je překvapivě málo místa. Většinu prostoru totiž zabírá pár uliček a mnoho domečků, ve kterých bydlí stálí obyvatelé. Ti, kteří umí aspoň trochu anglicky, mají před vchodem do bytu ceduli s nabídkou ubytování, cestovních služeb nebo suvenýrů. Mezi úzkými uličkami se potlouká několik krav, které likvidují „organický“ odpad. Člověk musí dávat pozor, aby ho nějaká kravka netrkla.
Až si v odpoledních hodinách prohlédnete městský palác a pár džinistických chrámů, čeká vás příjemné posezení na hradbách při západu slunce. Pohled do ploché krajiny je nezapomenutelný. Nikde žádná vyvýšenina, jen vy sedíte na obrovském hradu s mohutnými hradbami a před vámi se rudé slunce choulí ke spánku. V příjemném rozpoležení nás po chvilce vyrušil jeden mladík a dali jsme se do řeči. Nakonec se z něj vyklubal syn šikovného umělce, který vyrábí stříbrné prsteny a do jejich povrchu vyrývá různé obrázky. Nejčastěji symboly Indie, Rádžastánu nebo hinduistické božstvo. Mnoho mladých lidí si nechalo takhle vyrobit prsteny na zakázku třeba pro příležitost zásnub. Hari Om Jewelleres se nachází blízko hotelu Shimla.
Haveli – vyzdobená sídla
Pod pevností v bludišti starého města je skryto několik překrásných paláců z doby, kdy těmito místy procházela slavná hedvábná stezka spojující blízký východ a dalekou Čínu. Velbloudí karavany proudily sem tam a obchodníci měnily afghánské opium a sušené plody za koření a hedvábí. Džaisalmér byl hlavním místem, kde se karavany na pár dní zastavily. Proto zde vznikl v roce 1156 opevněný palác pro rádžputského vládce. Později, během 19. století, začaly pod vysokými hradbami pevnosti vyrůstat bohatě zdobená panská sídla „haveli“. Šikovní obchodníci, kteří zbohatli na obchodu se šperky a jemným brokátem, si užívali svého úspěchu v božském luxusu. Sídla byla dobře zajištěna pro vhodnou cirkulaci vzduchu, aby odolala pouštním vysokým teplotám. Vnějšek haveli byl zdoben kamenými růžemi, které se daly v době slavností vyměnit za jiné. Pokoje byly vydlážděny mnoha zrcadly, která odrážela světlo z olejových lampiček. Ve třetím patře byla taneční místnost s fontánkou, kterou poháněli sluhové ruční pumpou. Současný majitel haveli si dnes přivydělává prodejem suvenýrů, které dřív sloužily jako olejové lampičky, dobové zámky, voňavé sošky, drbátka na záda, atp. Dávní umělci byli neskutečně vynalézaví.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Opiový Black Magic
Na pevnosti jsme potkali mladého sympetického Dileepa. Bylo mu právě pětadvacet, skončil vysokou školu v Jaipuru jako učitel středoškolského učiva a nyní prodává se svou perfektní angličtinou výlety na velbloudech do pouště. Měl výbornou náladu a místo krátké návštěvy jsme se u něj zdržely skoro tři hodiny. Povídali jsme hodně o životě v poušti, až jsme se dostali k tajemnému „black magic“. Opium. Po dlouhá staletí byly černé hrudky příjemným stimulantem, který si dopřávali pasáčci a farmáři po namáhavé práci večer asi hodinu před usnutím, aby mohli potěšit své manželky.
I dnes stále tento zvyk přetrvává a černý trh kvete a kvete. Opium se však nedováží hedvábnou stezkou z Afghánistánu, ale legálně se pěstuje na jihu Rádžastánu. Kdo chce pěstovat makovice, zažádá o povolení a bez problému dostane certifikát. Farmáři pak vše neodprodají státu, ale vždy si kousek oddělí pro svou potřebu. Někdo si pak oddělí trochu víc a rozprodá to „kamarádům“. Největší spotřeba „černé magie“ je pak při slavnostních událostech v pouštních vesničkách. Dileep nám vyprávěl, že když se jejich poslední velké slavnosti zúčastnilo kolem 5000 příbuzných a známých, spotřebovalo se přes dvě a půl kila opia během 12 dní. Pokud máte správné známé, seženete 10 gramů za 400 rupií.
Camel safari
Výlet na velbloudím hřbetu kousek za vesnici je velkým kšeftem místních hoteliérů. Čím je ubytování levnější, tím je výlet dražší. Ceny jsou různé. Pokud budete v džípu sami, tak vás výlet vyjde na 2000 rupií na osobu a den, když se s někým svezete, tak třeba jen 350 na den. Závisí na vašem umu smlouvat. Absolvovali jsme tu nejlevnější variantu a jen na jeden den. Silné zážitky jsme měli z marocké Sahary a poušť Thár se jí jen tak nevyrovná. Proti Sahaře je to jen malé pískoviště totálně přeplněné turisty.
Výlet nám začal v nedaleké pouštní vesnici ujezera Joshila, u které se konal trh s velbloudy a jinými zvířaty. Rada vesnice se jednou za pár let domluví a zorganizují trh na který se sjedou všichni z okolí. Takto se může trhu zúčastit až 1000 obchodníků s velbloudy, ale to nebylo v našem případě. Trh začal nedávno a obchodníci stále přicházejí. Ceny velbloudů se pohybovaly kolem 8 – 12 000 rupií. Muži ve svých barevných a klasicky vázaných turbanech posedávali v hloučcích pod keřem ve stínu a probírali své novinky. Nedělo se nic zásadního. Mezi stovkami mužů popíjejících milk tea s kardamonem a černým pepřem (masala tea) se vyskytlo jen pár žen. Následovala prohlídka jedné vesnice, a pak jsme ujížděli k dunám do národního parku. Pod dunami se krčila malá vesnička Khuri se spoustou nově vystavených resortů v tradičním vesnickém stylu pro turisty a před ním vždy postávalo několik velbloudů. Nasedli jsme na dva z nich a vyjeli na safari. Po 20 minutách jsme zahlédli antilopu a po dalších 20 minutách jsme se vyskytli na malé (ale jediné) duně v okolí, kde byl pěkný výhled na zapadající slunce. Bylo zrovna září, sezóna ještě nezačala, a tak se kolem nás vyskytuje „pouze“ 40 velbloudů s turisty. Ve vrcholné sezóně jich tu prý je až 1000. Pokud bychom jeli do pouštního resortu Sam, tak tam se jich vejde až 3000 najednou. Říkám si: „Slušný byznys“. Slunce zapadlo, na velbloudu jsme sjeli za 10 minut z duny dolu, kde nás čekal džíp a hurá domů.
