Druhá část výpovědi ženy, která přežila pád v Himálajích: zlomené obratle a problémy s pojišťovnou

Během pár sekund po mém naložení do vrtulníku, vzlétáme. Krásné výhledy z nebeské výšky jsem si již nevychutnávala. Složená pod zadním sedadlem jsem totiž nevnímala svět. Pouze kamarád Prakesh, manažer z hotelu se chopil role dokumentaristy a mým kompaktem mi udělal dokonalou sbírku portrétů. Prý jsem ho o to ve vrtulníku sama požádala. Já, která se fotím velmi nerada! Jasná známka, že mozek již pracoval ve zcela jiných obrátkách.

Zbytek dne a ten následující mohu přiblížit jen na základě vyprávění jiných. Po přibližně hodinovém letu, přistáváme na káthmándském letišti. Žádný heliport u nemocnic není, překlad do sanity, tentokrát již na lehátku a další skoro hodinová jízda do mezinárodní nemocnice. Cesta samý výmol, prodírání se provozem, sice s houkačkou, ale ostatní účastníci provozu stejně nemají kam uhnout.

Přečtěte si taky první část příběhu o drsném pádu a transportu.

V nemocnici následovala rychlá očista, krve a bláta jsem měla na sobě slušnou slupku. Doktorovi Pravinovi Nepálovi se tento den nečekaně služba protáhla. Po změření tlaku i vizuálním shlédnutí kostatoval, že je třeba odborné péče, bylo nutné doplnit tekutiny, kapačku hlídal sám tři hodiny, prý můj stav nebyl moc dobrý. Tlak velmi nízký. K operaci se ten den již nedostal, pouze radiolog udělal potřebné rentgeny, CT a vyšetření. Jak se zjistilo později, CT nebylo uděláno důsledně, což  pro mě mohlo mít fatální následky.

Původně zjištěná zranění

Tříštivá zlomenina pravého ramene, kloubní zlomenina levého zápěstí, jedna zlomenina páteře, tekutina v hrudníku, ale ne v příliš nebezpečném množství. Množství podlitin a škrábanců po celém od dlouhých trnů. To jsou prvně zjištěná zranění.

Rameno a zápěstí bylo odoperováno ráno 23. dubna 2012. Zpevněná titanovými hřeby a šrouby jsem byla uložena na jednotce podobné naši JIP. Rameno byla práce pro milovníky skládaček. Poskládat všechny kůstky a zpevnit je bylo hodně náročné puzzle. Za tři hodiny jsem měla rameno rekonstruované přibližně do původní podoby.

Probírám se na lůžku, nejsem ještě schopna vnímat, kde a proč jsem, natož svůj zdravotní stav. Zareaguji až, když mě chtějí kamsi přesunout, slyším uklidňující hlas, že mě převezou na samostatný pokoj. Moje bdění bylo zřejmě velmi krátké, ponořuji se opět do spánku, narkóza, únava a utěšující léky působí spolehlivě.

Další probuzení následovalo až druhý den na mém pokoji, kde jsem sama. První pohled zachytil zvednutou nohu a napíchnutou kapačku, zavázané rameno upevněné k tělu, dlahu na levé ruce. Zkouším se pohnout, cítím prsty u rukou i u nohou, zády neposunu ani o centimetr, jsem jakoby přikovaná k posteli. Jen matně tuším, že se něco stalo, ale děj mi uniká.

Myslím jen na návrat do hor

Opět upadám do spánku a probouzím se až při návštěvě kamaráda Prakeshe, který mi popisuje, co se stalo a později mi doktor Pravin Nepál oznamuje rozsah zranění. Tváří se optimisticky a já i přes nehybnost nemám pocit, že je to vážné. Zajímám se, kdy se budu moci vrátit do hor. Jeho odpověď že za půl roku mi nepřijde tak špatná, i když tajně doufám, že to bude dříve. Netuším, že oba dva nevíme o skutečném rozsahu zranění a následných komplikacích.

Nicméně pozitivní myšlení je to co přesně potřebuji. Uklidňuje mě, že zhruba za pět dní mě zkusí postavit na nohy a zároveň mě těší zjištění, že moje skupinka s nepálským průvodcem pokračuje v treku a moje nehoda nijak vážně neovlivnila chod skupiny.

Začíná pro mě něco, co jsem nikdy nezažila, absolutní bezmocnost, nepohnu se, dosáhnu pravou rukou jen na to, co mám těsně vedle sebe. Zvonek na sestry nefunguje, každá mi dává číslo svého mobilu a já jen prozváním, když něco potřebuji. Bohužel se mi často mobil v posteli dostane mimo můj dosah a některé noci, kdy potřebuji poposunout, jsou nekonečné. Jsem sice na nadstandardním a v podstatě luxusním pokoji s toaletou i sprchou, což opravu nemohu využít. Bohužel matrace v posteli jsou hodně nepohodlné a lehké proleženiny se hlásí.

Podstupuji zkoušku výdrže a trpělivosti. Personál je milý a snaživý. Strava není součástí nepálských nemocnic, rodina či přátelé musí pacienta nasytit, ale z tohoto důvodu zde funguje nemocniční restaurace, objednává se telefonicky z pokoje. Sestry mi jídlo ochotně objednávají a pomáhají i nakrmit.

Kamarád Prakesh má totiž problémy se do nemocnice dostat, jelikož v Nepálu právě graduje politické napětí. V tyto dny měla být schválena ústava, nestalo se tak a všechny nepálské strany postupně stávkují. Proč a za co nikdo neví. Nicméně do ulic postupně vyráží všechny a je jich asi 36 a každodenně zablokují město. Vše se zastavilo, obchody zavřené, doprava nefunguje, zátarasy a zácpy a vše ztěžuje občas rozvášněný dav. Ne zrovna ideální podmínky na jízdu na motocyklu do šest kilometrů vzdálené nemocnice.

První komunikace s pojišťovnou

Vzhledem ke skutečnosti, že ležím v mezinárodní nemocnici, je zde vše na výrazně vyšší úrovni než ve státní. Lékař ke mně chodí na kontrolu 2x denně, sestry dost často nakukují i samy od sebe, zda něco nepotřebuji. Nečekaně se zde objevují kamarádi, o kterých ani nevím, že jsou touto dobou v Nepálu, ale tamtamy fungují spolehlivě a o mé hospitalizaci za chvíli ví snad každý známý. Samozřejmě i díky internetu, počítač mi přinesl Prakesh i připojení přes flashku doladil, nemocniční wifi totiž nefungovala.

Napsat krátkou zprávu na počítači byl slušný výkon, při mém přikování na postel a znehybněných pažích. Mezitím mě kontaktovala i pojišťovna. Pojištění jsem měla sjednané u ČHS, která má smlouvu s Uniqou. Z počátku jsem měla z jejich jednání výborný pocit, zavolala osobně i lékařka, která slíbila být v kontaktu s primářem traumatologie s tím, že s ním bude konzultovat můj zdravotní stav a možnost transportu do České republiky. Slíbila, že vždy zavolá osobně, bohužel první výborný dojem byl vystřídán pozdějšími a velmi špatnými zkušenostmi.

Něco není v pořádku

Šestý den od operace se mě sestry pokusily posadit a postavit na nohy. Ostrá bolest v zádech a potíže s dýcháním okamžitě ukončily tento pokus. To stejné se opakovalo následující den. Lékař se chtěl přesvědčit sám a další den se marný pokus opakoval. Když viděl, že opravdu nesimuluji, že moje bílá barva je důsledkem změny polohy, okamžitě mě poslal na další CT vyšetření.

Intuitivně jsem tušila, že opravdu něco není v pořádku. Výsledky CT byly alarmující, ne jedna bezvýznamná zlomenina obratle, nýbrž zlomenin devět, z toho šestý hrudní obratel rozdrcen, další zlomeniny těl obratlů a trnových výběžku. Páteř v oblasti šestého obratlu zcela vychýlena a navíc tvořící pěkný zlom. K tomu pět zlomených žeber.

Další články Radky Tkáčikové: Víte, co dělá průvodkyně, když v Barmě ztratí 6500 USD na celý zájezd?, Stopnula slona v nepálské džungli. Utekla sexuálnímu obtěžování.

Následovalo okamžité zpřísnění režimu, ležet bez hnutí a podhlavník jen lehce zvednutý. Lékař se sice tvářil optimisticky, ale dodal, že jsou ještě úlomky v nebezpečné blízkosti míchy. Když si uvědomím, že jsem s takto rozmasakrovanou páteří byla naložena do vrtulníku bez pevné podložky, vezena v sanitě na lehátku bez vakuové matrace městem se silnicemi samý výmol a 3x se mě v nemocnici snažili posadit, jímá mě hrůza ještě dnes.

Úspěšnost operace? 50 procent

Lékař mi sděluje, že mi to může odoperovat, ale upozorňuje na velkou náročnost zákroku, jelikož je nutno zpevnit první až jedenáctý obratel a odhaduje úspěšnost operace 50%. Neúspěšnost se rovná ochrnutí, riziko porušení míchy je obrovské. Bylo jasné, že návrat do hor za půl roku je nemožný, ošetřující lékař tvrdil, že za rok to možné je, ale tento názor nesdílel žádný z českých lékařů.

Po konzultaci na dálku prostřednictvím mailu s primářem traumatologie v České republice se rozhoduji pro konzervativní léčbu, dle jeho mínění je již na operaci pozdě. Netuším, že po návratu domů, se moje CT snímky stanou raritou mezi lékaři.

V té době také přišla nepálská fyzioterapeutka. Osmý den po operaci s rukou začala kroutit, tak, že mi tekly slzy z očí a bolestí jsem řvala. Což tuto na první pohled křehkou dámu nijak nezastavilo, naopak ji to motivovalo k dalším bolestivým úkonům.V televizi zrovna běžel pořad BBC o středověkém mučení a napínání na skřipec bylo výbornou kulisou našeho mučení. To jsem ještě netušila, že rehabilitace ramene nesmí být bolestivá a že každý den rehabilitace tohoto typu není cestou ke zlepšení, ale naopak cestou k destrukci.

Pojišťovna se vybarvuje…

Zástupci pojišťovny mě znovu kontaktovali, ale nebyla to dle dohody paní doktorka nýbrž pracovník asistenční služby pojišťovny. Prozřetelně jsem se ujistila, že hovory jsou nahrávány. S asistentem jsme řešila můj stav, prý vzhledem k mému stavu nemůže být o transportu řeč a já žádala další konzultaci s lékařkou, jak bylo domluveno.

Od té doby byla s pojišťovnou domluva čím dál tím horší. Jednou mi volali, že můj limit byl navýšen. Neprojevovala jsem tehdy žádné velké nadšení, jelikož dle informací jsem měla hodně vysokou částku do vyčerpání limitu. Za dva dny mě opět ujistili o navýšení limitu a já učinila chybu a nezapsala si jméno volajícího. Nepálský lékař přislíbil, že jakákoliv zdravotní dokumentace je kdykoliv k dispozici pojišťovně a lékařské zprávy jsou průběžně zasílány.

Rehabilitace pokračovalo každodenní drsnou metodou, což se nakonec ukázalo jako největší chyba léčení, jelikož fyzioterapeutka nezpevněné a nesrostlé rameno intenzívní a nevhodnou rehabilitací vykloktala z upevnění. Zástupci pojišťovny sice pravidelně volali, ale předvedli naprosto neprofesionální a neefektivní přístup. Pokaždé zavolal jiný asistent, který neměl tušení o situaci, jen čerpal z nepříliš přesných podkladů pojišťovny.

Odmítali mě spojit s lékařkou, abychom situaci někam dovedli. Bylo třeba začít řešit transport, jelikož říkali, že je nutno vleže a že na sehnání vhodné letecké společnosti s odpovídající cenou potřebují dva týdny. Zcela nelogicky mi tvrdili, že jsme pro ně nejzávažnější případ, ale s doktorkou mě odmítali spojit s tím, že řeší jiné případy. Můj argument, že když jsme nejzávažnější případ, je nutno jednat s ní, jelikož asistenti coby laici nemohou posoudit můj zdravotní stav, nebyl vyslyšen.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Chci domů!

Po čtyřech týdnech nekonstruktivních hovorů jsem začala naléhat na zařízení transportu domů, jelikož se ošetřující lékař i primář traumatologie v ČR shodli, že za 6 týdnů od úrazu je transport možný vleže i bez vakuové matrace. Zástupci pojišťovny popřeli, že mají takové informace, prý nemají nové lékařské zprávy, což byla lež, jelikož zprávy byly na pojišťovnu průběžně posílány. Navíc mohli kdykoliv kontaktovat mailem, telefonem ošetřujícího lékaře a žádat jakékoliv doplnění.

Po šesti týdnech hospitalizace jsem byla spojena s jinou lékařskou pojišťovny, která tvrdila, že můj transport je ještě příliš rizikový, ale odmítla to projednat s ošetřujícím lékařem či specialistou z Čech, kteří byli odborně na vyšší úrovni. Žádala jsem tedy zajistit transport na moje riziko, jelikož jsme neměla důvod nedůvěřovat názoru zmiňovaných lékařů. To mi umožněno nebylo, žádala jsme tedy o průběžné vyúčtování léčby.

První informace, že mi do vyčerpání limitu zbývá 200 000 Kč se za 2 hodiny změnila na informaci, že mám přečerpáno 300 000 Kč! Nastaly dohady o tom údajném navýšení limitu, jak mi bylo 2x sděleno, Tuto informaci všichni popřeli a požadavek zkontrolovat nahrávané hovory, byl zamítnut. Zároveň jsem zjistila, že pojišťovna počítá cílovou částku pojistky 1 300 000 Kč přesto, že jsme spolehlivě věděla, že byla uzavřena na 1 600 000Kč. Měla jsem totiž zdvojnásobenou částku na záchranu vrtulníkem. Tuto skutečnost potvrdila zaměstnankyně ČHS, která se mnou pojistku sjednávala, pojišťovna však trvala na tom, že částka je pouze 1 300 000Kč a odmítala ověřit tuto skutečnost ověřit u ČHS.

Vykroucení pojišťovny

Musel opět zasahovat bratranec z Čech , který po vyčerpávajících telefonech na ČHS a pojišťovnu asi po dvou hodinách dosáhl alespoň toho, že zaměstnanec ČHS zjistil, že jsem sice opravdu měla pojistku sjednanou na vyšší částku, ale do systému to zadali špatně, tudíž pojišťovna obdržela chybnou smlouvu. Nicméně neochota pojišťovny se domluvit byla zarážející. O dva dny mě čekalo další překvapení, kdy mi opět jiný asistent oznámil, že pojistka bude překročena asi o půl milionu a toto navýšení budou vymáhat po mně.

Nebyl schopen vysvětlit, jak je možné, že během tří dnů se jejich výpočet nákladů  lišil o 700 000 Kč a na dotaz, zda již zajišťují transport opět odpověděl vyhýbavě. Oznámila jsem jim, že rozhodně žádné přečerpání hradit nebudu, jelikož dle lékařů jsem již mohla být v ČR, že nebyla včas zajištěna letenka, že jsem dostávala protichůdné informace a že u případného soudu dojde na prověrku nahrávaných hovorů, které budou dostatečným důkazním materiálem, že mi asistenti lhali, překrucovali fakta, včas nezajistili letenku.

S nepálským lékařem jsem každý den řešila, zda byly všechny informace z nemocnice zaslány, potvrdil, že ano a že je plně k dispozici kdykoliv k doplnění údajů. Pojišťovna mi oznámila, že převoz bude stát 750 000 Kč, přesto že mi říkali, že cena se pohybuje okolo 500 000 Kč, pokud se zajistí včas. Nakonec i letenka, kterou někdo ze zaměstnanců zarezervoval, nebyla pojišťovnou včas potvrzena, tudíž propadla. Další odklad letu, tudíž další zbytečné náklady na hospitalizaci. Naprosto šokující přístup.

Další a další přečerpávání pojistky

Dalším spočítáním nákladů mi oznámili, že přesah pojistky je 400 000 Kč a nebyli schopni oznámit náhradní datum odletu. Nepálský lékař sdělil, že bych již mohla letět v business třídě v polosedě, čímž by se ušetřilo přibližně 500 000Kč na transport. Lékařský doprovod z Čech byl nutný v každém případě. S tím opět pojišťovna nesouhlasila.

Došlo na dlouhé telefonické dohady, stále mě odmítali spojit s někým kompetentním. Situace vygradovala sedmý týden v pátek odpoledne českého času, krátce před koncem pracovní doby pojišťovny. Služba non stop servis totiž  toto neřeší. Zástupce pojišťovny mi volal a tázal se, zda tedy já odmítám zařídit transport od pojišťovny. Okamžitě jsem tuto hru prohlédla, pokud bych přitakala, pojišťovna by se o mě více nestarala a považovala by můj případ odmítnutím převozu za uzavřený.

Odpověděla jsem, že neodmítám zařídit transport, naopak ho vyžaduji, ale že žádám převoz business třídou, aby se ušetřily náklady, ale pokud tuto variantu pojišťovna odmítá, souhlasím s transportem vleže, ale  odmítám uhradit jakoukoliv částku převyšující limit pojistky, jelikož vznikla nesprávným postupem pojišťovny.

Zástupce pojišťovny reagoval naprosto stejnou větou, kterou začal a já naprosto stejně odpověděla. Toto se opakovalo ještě 3x než jsem nikam nevedoucí hovor ukončila opakováním svého požadavku a uzavřela to tím, že k tomu již nemám co dodat, že jen očekávám jasné stanovisko pojišťovny potvrzené mailem a doporučeným dopisem domů.

Zároveň jsem sepsala delší mail obsahující jasná fakta a všechny pochybení pojišťovny s požadavkem na jasné vysvětlení jednotlivých bodů a zaslání odpovědi mailem i doporučeně domů. Asi za dvě hodiny mi zástupce pojišťovny opět volal s tím, že transport bude vleže a že po mně nikdo nebude požadovat žádné zaplacení případného navýšení. Požadovala jsem opět  toto sdělení zaslat písemně.

Boj z lůžka!

Vzhledem k mému dosti závažnému zranění, kdy jsem byla místo klidu stále stresována jsem vážně uvažovala o podání trestního oznámení na pojišťovnu.

Jako zpestření vyčerpávajících dohad s pojišťovnou jsem řešila hlučné stavební práce na oddělení, kde mi nad hlavou celý den vrčely vrtačky a ozývaly se rány kladiva. Sice mi bylo slíbeno, že práce přestanou, ale klid nastal vždy jen na pár hodin. Měla jsem telefonní čísla na několik manažerů, kteří pouze slibovali a přehazovali zodpovědnost jeden na druhého.

Během těchto dohadů jsem až do 17.6. stále ležela nehybně na lůžku, jediný posun byl v tom, že jsem se poslední týden byla schopná sama trošku posunout na posteli. 12.6. mi byly vyndány spony ze zápěstí. 17.6. byl učiněn pod dohledem lékaře pokus o postavení, dostala jsem korzet a byla jsem postavena. Dva krůčky a složila jsem se zpět na postel.

Nikdy bych nevěřila, jak svalstvo ochabne, jak je těžké se udržet na nohou pár sekund. Další dny až do mého odletu jsme pokusy opakovali, docílila jsem toho, že jsme již byla schopná bez přidržování  projít chodbu dvakrát za sebou. O to více při tomto hrozném jednání pojišťovny jsem oceňovala přístup personálu a mého lékaře, kteří byli výborní.

Cesta domů

22.6. byl zahájen transport, dva dny před tím přiletěl zdravotní doprovod, lékařka a profesionální hasič ze slovenské firmy Urgent. Let na trase Kathmandu – Abu Dhabi, Abu Dhabi – Mnichov, z Mnichova sanitou na traumatologii do Liberce.  Následovaly  vyšetření a zjištění, že rameno po razantní rehabilitaci nemůže fungovat. 4.7. nová operace, poměrně náročná vzhledem k faktu, že již uplynuly více než 2 měsíce od úrazu.

Pojišťovna zaslala odpověď na můj mail, víceméně stylem: Za něco se omlouváme, něco se nám nepodařilo ověřit, my už po vás nic nechceme a vy nechtějte nic po nás. Pro mě bylo jejich jednání obrovským zklamáním, být méně bojovná či v horším stavu po stránce psychické či s úrazem hlavy, není šance o rozumné řešení.

V Čechách jsem prodělala v říjnu další operaci na neurochirugii, jednalo se o uvolnění nervu axillaris vyživující deltový sval, který je zatím nefunkční. Tím pádem pohyb pravé ruky jen od lokte dolů. Nyní jsem v rehabilitačním ústavu a doufám, že Nepál na jaře není jen nesmyslným snem. Všichni lékaři, kteří viděli mé rtg, se shodli, že je zázrak, že chodím, že při mně stáli všichni bohové a strážní andělé. Doufám, že pod jejich ochranou budu i nadále.