Drogy v Íránu: suchá země a hašišová sekta v Qazvinu

Alkohol je zakázaný, ale v jeho popíjení v rodinách je zřejmě jakžtakž tolerováno. Na domácích party a oslavách se proto často nějaká ta whisky nebo vodka objeví. Hlavně ve velkých městech v „moderních“ rodinách, nečekejte něco takového na konzervativním venkově a rozhodně sami o alkoholu nezačínejte. Mnoho Íránců alkohol zcela odmítá a vyptáváním se před svědky můžete také své známé vystavit postihu brutálního íránského režimu. Jakmile se však láhev objeví, není třeba se ostýchat. Nezapomeňte na dobrý perský zvyk: je-li vám něco nabízeno, je slušnost nejprve 2-3x odmítnout a pak teprve přijmout.

Drogy jsou jiný případ. Hlavně na východě Íránu narazíte na zjevně sjeté jedince, nejčastěji opiem nebo heroinem. Oboje se sem pašuje z Afghánistánu. Íránská vláda, policie i armáda ale boj proti drogám berou docela vážně a ročně je řada dealerů a pašeráků popravena nebo zastřelena v šarvátkách v pohraničí. Neočekávejte, že se jako cizinec dočkáte nějaké schovívavosti.

O středověké hašišové sektě, které strašila celý tehdejší svět

V pohoří Alborz, nedaleko města Qazvin, se nacházejí hrady středověké sekty asasínů. Tato sekta vznikla jako odnož šíitského hnutí isma’ílíja na konci 11. století.

Její první vůdce, Hassan ibn as–Sabbáh dostal přezdívku šajch al–džabal, tedy Šejch nebo Stařec z hory. Na svém panství vytvořil dokonalou iluzi ráje, jak jej slibuje Korán. Na nádvoří jeho hradu údajně zurčela rajská fontána, ze které tekla chladná voda, víno, med a mléko, v zahradách se procházely krásné dívky, hurisky, oblékané do nejlepších látek, které uměly nádherně tančit, zpívat a obveselovat.

Do této rajské iluze údajně Hassan ibn as–Sabbáh nechal přenést některého ze svých přívrženců, který se potom doslova těšil na smrt, protože již spatřil ráj. Proto mu bylo zcela jedno, zda při vražedné misi, na kterou byl šajchem vyslán, zemře nebo ne. Hassan ibn as–Sabbáh pro dopravu svých lidí do těchto rajských zahrad údajně hojně používal hašiš, a tak se příslušníkům sekty začalo říkat háššášún, tedy požívači hašiše.

Nejširší nabídku průvodců a map Íránu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jeho činnost nebyla nepodobná dnešním radikálním teroristickým organizacím. Jeho stoupenci (fedá’íjové, doslova „obětující se“), většinou lidé tvrdým výcvikem a představou ráje fanaticky oddaní svému vůdci, se zaměřovali na vraždy významných lidí okolo sultánova dvora. Vliv sekty sahal až do Egypta a Sýrie. Díky vraždám několika křižáckých vůdců se dostali i do evropských jazyků. Slovo haššášún se stalo pro evropské křižáky dalším z důkazů „barbarské civilizace“ muslimů a synonymem pro vraždu. Proto se dnes objevuje slovo asasín v různých podobách i v západoevropských jazycích.

Hassana as–Sabbáha přežilo hnutí o 150 let, během kterých jeho následovníci rozšiřovali hrůzu v kvetoucích kulturních a obchodních centrech Blízkého východu. Definitivně tuto sektu zlikvidoval až mamlúcký sultán Bajbars, kterému padl roku 1273 do rukou Alamut i s posledním panovníkem asasínů Kuršáhem, ale již předtím jej dobyli Mongolové na svém blízkovýchodním tažení.