Drogy v Indii: Hašišová vesnice v novém století

Na začátku údolí, které by mělo vést k Maláně, se ptám na cestu. „Proč nejedeš autobusem?“ překvapuje mě podsaditý Ind a ukazuje na právě přijíždějící rozhrkaný dopravní prostředek. Průvodčí mě ubezpečuje, že opravdu jede do Malány, a hned mě obírá o několik rupií za lístek, viditelně potěšen získáním cestujícího.

Projíždíme bránou do objektu hydroelektrárny. Musím vystoupit a na vrátnici předložit pas. Chvilku trvá, než si z něho úředník opíše potřebné údaje. Úzká asfaltka stoupá v prudkých serpentinách a v každé z nich nastupují další pasažéři. Vesnické domky střídá řídký porost vysokých borovic a smrků na strmých svazích nad hučící bystřinou. Asi po pěti kilometrech stoupání se objevují suché stromy, které postupně zaplňují celé údolí, z něhož zmizela stříbrná stužka vodního toku.

Za další zatáčkou zjišťuji důvod: objevuje se hráz přehrady, která veškerou vodu z říčky svádí do tunelu a tím voda proudí k turbínám elektrárny dole v údolí. Původní koryto vyschlo a lesní porost přišel o životodárnou tekutinu. Hydroelektrárna pojmenovaná Malána I byla dostavena v roce 1999 a má výkon 80 megawattů.

Díky velkým výškovým rozdílům může jako většina ostatních himálajských vodních děl svádět vodu prudce spadajícím tunelem přímo k turbínám. Některé z tunelů dosahují úctyhodné délky, asijský rekord s hodnotou 27 kilometrů drží elektrárna u indického Rámpuru, dokončená kanadskou společností roku 2002.

V blízkosti hašišové vesničky se staví další vodní elektrárna Malána II., Indie

Nad nádrží silnice končí, a tudíž zde má konečnou i autobus. Dál již musím po svých. Údolí nad přehradou je poničeno stavbou silnice pokračující výše. Má vést až tři kilometry nad Malánu, kde po jejím dokončení má začít stavba hydroelektrárny Malána II, která má být hotova roku 2012. Celý projekt znamená velký zásah nejen do přírodního prostředí této části Himálaje, ale i do způsobu života obyvatel Malány. „Lidé z vesnice se stavbou blízké přehrady nesouhlasí,“ říká mi později majitel jednoho guesthousu na okraji Malány. „A navíc se vůbec nikdo neptal na jejich názor.“

Nečistý cizinec

Úzkou pěšinou strmě zdolávající skalnatý hřbet porostlý cedrovým lesem unikám před údolím plným hluku a stoupám stále výš a výš k vesnici, kterou tuším někde nad sebou. Skalní výchozy podél příkré stezky jsou posety reklamními nápisy na ubytování v Maláně. Po asi hodině obtížného výstupu les řídne a ustupuje planým rostlinkám Cannabis, které zde rostou téměř všude jako u nás tráva. Objevují se i první kamenitá políčka, na nichž několik rostlinek kukuřice živoří mezi konopím. Snad aby státnímu úředníkovi při případné kontrole mohlo být řečeno, že zde pěstují kukuřici a nemohou za to, že zarostla „plevelem“. Ale stačí vystoupat výše do hor do nesnadno přístupných poloh a tamější políčka jsou již porostlá konopím bez příměsí.

Stezka přechází na pastviny, na kterých se popásají krávy, což značí, že Malána už nebude daleko. A opravdu: stačí přejít několik luk s ojedinělými stromy a již vidím dřevěné domky pokryté střechami z velkých břidličných plátů ve stínu himálajských vrcholů Čandrakhání (4429 m) a Deótiba (6100 m). V asi dvou stovkách patrových stavení žije kolem 1500 vesničanů. Trochu rozpačitě vcházím do vesnice. Průvodce totiž píše, že je nutné čekat na jejím okraji, až bude návštěvník pozván mezi domky. U prvního stavení sedí stařenka s několika malými dětmi. Zdravím ji a pomalu jdu dál do vesnice. Nic nenamítá, a to mi dodává odvahu pokračovat. Nevidím skoro žádné další obyvatele, ale z horní části Malány se ozývá bujné veselí, takže tam rychle kráčím. Většina obyvatel vesnice něco slaví. Zjišťuji, že mladým manželům se narodilo první dítě, což je pro celou Malánu důvod k oslavě.

Na prostranství před domkem šťastných rodičů se na ohni ve třech velkých měděných nádobách zvaných gagrí připravuje oběd pro všechny sousedy. Maláňané smějí pozřít jen takový pokrm, který uvařil některý obyvatel jejich vesnice. Dnes se podává klasické indické thálí – pálivá čočková polévka dhál, vařená zelenina sabží, rýže a placky ze směsi mouky a vody rótí. Vesničané sedí ukázněně v kruhu s typickým nerezovým nádobím v ruce a čekají, až jim bude jídlo nandáno velkou vařečkou z plechových kýblů. Obdobně jako při podávání tohoto pokrmu ve všech indických hospůdkách si každý může nechat cokoli přidat v libovolném množství. Až se posilní, bude i hudba – na pavláčce jednoho domku už jsou připraveny bubínky. Postarší muž v ploché čepici s ozdobným vzorem mi ukazuje, že kruh hodujících musím obejít.

Podle vesnických zvyků jsem coby cizinec pokládán za podřadného a nesmím se nikoho ani ničeho dotknout, dokonce ani zdí vesnických stavení. Kdo tento zákaz překročí, musí zaplatit sumu, která je vynaložena na očistný obřad, při němž je rituálně poražen posvátný beran. Proto si dávám bedlivý pozor, abych opravdu na nic nesáhl. Děti přede mnou zděšeně prchají, když se k nim přiblížím na dva kroky. Vytahuji aparát a naznačuji, že bych chtěl pořídit nějaké snímky. Muži přikyvují na souhlas. Procházím vesnicí a fotím starodávně vypadající dřevěné domky i zákoutí. Děti na mě pokřikují, abych je vyfotil, a psi na mě zuřivě štěkají.

Joint, Indie

Ptám se mladého muže, zda nejsou nebezpeční, a dostává se mi lakonické odpovědi: „Not so much.“ Vracím se kolem oslavujících obyvatel a pokračuji v prohlídce dolní části vesnice. Za mnou šlape skupinka staříků, kteří si jídlo z hostiny nesou v malých kastrůlkách domů. Některé domky jsou bohatě vyřezávané, jiné, modernější, kazí celkový vzhled vesnice plechovými střechami. V přízemí jsou většinou stáje, chlévy, sklady dřeva a potravin, obytné poschodí je zakončeno pavláčkou zvanou patí.

Alexandrovi potomci

Jeden ze staříků posedávajících na zápraží krásně zdobené dřevěné stavby na mě křičí: „Tento chrám se fotit nesmí!“ a vykazuje mě zpět na betonový chodníček. Ke svatostánku se nesmím přiblížit ani si zblízka prohlédnout dovedně vyřezávané postavičky vojáků, údajně inspirovaných armádou Alexandra Makedonského.

Obyvatelé Malány totiž hledají svůj původ v hlubokém starověku. Jejich předky byli podle legendy řečtí vojáci, kteří sem přišli spolu se slavným dobyvatelem. Občas se mezi nimi vyskytne modrooký blonďák, což tuto teorii podporuje. Rovněž jejich nářečí kanaši je velmi odlišné od ostatních indických jazyků a nerozumějí mu ani lidé v okolních vesnicích. Maláňané také tvrdí, že jejich obec je nejstarší demokratickou republikou na světě. Je řízena jejich nejmocnějším bohem Džamlu Dévta, který se vtěluje do některého obyvatele vesnice.

Říká se mu gúr a nosí ozdobnou čapku a dlouhé vlasy. Spolu s jedenáctičlenným výborem tvořeným nejstaršími mužskými obyvateli rozhoduje spory a vydává nařízení, proti nimž není odvolání a nemůže je zvrátit žádná autorita. Mughalský panovník Akbar, který vládl v Indii v druhé polovině šestnáctého století, osobně navštívil Malánu, protože se doslechl o léčivých účincích konopí. Skutečně se zde zbavil svých neduhů a jako výraz své vděčnosti vydal edikt, podle kterého zdejší obyvatelé navěky nemusejí platit daně.

Vesnice Malána, Indie

Zajímavá je i ekologická uvědomělost vesničanů. Oheň se smí rozdělávat jenom na určených místech, kácet se mohou pouze suché stromy a lov zvěře není vůbec dovolen. Není divu, že Maláňané jsou velcí odpůrci projektované přehrady.Opouštím kuriózní komunitu. Pokračuji dál do hor, stoupám po svahu, odkud mám Malánu jako na dlani. Po stráních kolem mne se zelenají políčka s konopím. Svěží koberce dlanitodílných listů s pilovitými okraji se jemně chvějí ve slabém vánku. Možná právě na nich mají svůj původ kuličky hašiše, které mi za pár týdnů nabídne dealer v Dillí se slovy: „Best quality, from Malána!“

DROGOVÝ SLOVNÍČEK

Joint – je cigareta obsahující sušenou marihuanu s tabákem nebo bez tabáku, který funguje jako katalyzátor – pomáhá hoření, protože marihuana nedoutná. Množství marihuany v jointu se pohybuje podle zkušenosti, chuti a počtu kuřáků. Název pochází ze skutečnosti, že cigareta je sdílena několika kuřáky mezi sebou.

Blunt – je marihuanový „doutník“, kdy se místo papírku použije list tabáku, zpravidla z vysypaného doutníku. Tento způsob kouření je rozšířen hlavně v USA, odkud se začal v poslední době šířit do Evropy. V současné době je i u nás možné koupit předpřipravené tabákové listy s různými příchutěmi, do kterých je možné blunt ubalit ihned, bez obtížného vysypávání doutníku. Blunt se zpravidla balí čistý, jako podpora hoření tady slouží tabákový list.

Bong – je přenosná jednoduchá vodní dýmka. Při kouření je marihuana uložena v kotlíku a prochází přes vodní lázeň, kde se kouř ochladí a ve vodě zůstane podstatná část nečistot, takže je kouření méně škodlivé. Velikost bong se pohybuje od malých kapesních modelů a až po velké metrové obry. Některá bonga jsou navíc u náústku zúžená, takže je do nich možné vložit led, aby se kouř ještě více ochladil.

Skleněnka – je malá skleněná trubička s takzvaným kotlem, tzn. s rozšířením na konci, kam se nacpe marihuana, která se zapálí a vdechuje. Skleněnka bývá většinou dlouhá jako cigareta, ale existuje i ve spoustě provedení a v mnoha barvách.

Šlukovka – je většinou malá dřevěná dýmka se síťkou v kotli. Do kotle se sype čistá marihuana a princip kouření je totožný jako u skleněnky. U malých šlukovek se může stát to, že plamen prošlehne až do krku a nepříjemně popálí rty nebo jazyk.

INDOVÉ A DROGY

Nejstarší používání konopí jako drogy v indické kultuře je doloženo z období asi 1500 let př. n. l. ve starých védách. Úzce souvisí s uctíváním hinduistického boha Šivy, ochránce konopných plantáží. Gaňdžá bývá obětována u jeho soch a obrazů, zejména během svátku Šivratrí. Rovněž někteří potulní asketové kouří čaras. Při rituálních obřadech během svátku Hólí lidé pijí nápoj zvaný bhang, který obsahuje květy konopí. Věří, že tato část rostliny pochází přímo ze Šivova těla a přidáním do nápoje se z něho stává elixír života, očišťující duši od hříchů. Pokud se však bhang požívá mimo posvátné rituály, je to považováno za hřích. Nejběžnějším návykem Indů je žvýkání betelu.

Tzv. betelové sousto je složeno z listů pepřovníku betelového (Piper betle) a oříšků arekové palmy (Areca catechu) a může do něho být přidáno vápenné mléko, hřebíček a kardamom. Má povzbuzující a antiseptické účinky, arekolin slouží proti parazitickým červům. Neznalého návštěvníka indického subkontinentu mohou vyděsit dásně a zuby krvavé barvy, nepřehlédnutelná známka užívání betelu. I s tvrdší drogou může cestovatel po Indii běžně přijít do styku. Na nejrůznějších místech ho oslovují drogoví dealeři tichým hlasem: „Want hash?“ Při jízdě našlapanými dopravními prostředky se často setkáváme s lidmi, kteří si do úst sypou záhadný prášek z malého balíčku, jehož obsah nabízejí svým spolucestujícím se slovy: „Dej si, budeš happy!“

KONOPÍ

Konopí seté (Cannabis sativa) je teplomilná jednoletá rostlina z čeledi konopovitých (Cannabaceae) původem ze střední Asie. Vzpřímené stonky dorůstají výšky 2-5 metrů. Samčí rostliny jsou menšího vzrůstu a méně olistěné. Vejcovité plody skrývají šedá až tmavohnědá, často mramorovaná semena. Konopí se tradičně využívá jako olejnina a rostlina přadná. Je náročné na živiny a vodu, seje se od půli dubna do půli května, sklízí se před dozráním všech semen. Konopné vlákno má vynikající technické vlastnosti, je pevné a odolné vůči hnilobě i povětrnostním vlivům. Používá se k výrobě plachet, oděvů, provazů a lan. Méně jakostním vláknem zvaným koudel se utěsňuje vodovodní potrubí. Ze semene, které obsahuje až 35 % oleje, se vyrábí laky, fermeže i kosmetické a stolní oleje s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin. Konopné pokrutiny s obsahem kolem 27 % bílkovin se používají jako krmivo.

Podle Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961 „cannabis“ značí „kvetoucí nebo plodící vrcholky konopí (kromě semen a listů, které nejsou doprovázeny vrcholky), ze kterých nebyla extrahována pryskyřice“, ale v běžném žargonu zahrnuje označení „cannabis“, „marihuana“ nebo „hašiš“ řadu různých přípravků z konopí, známých pod stovkami domácích jmen.

HAŠIŠ

Hašiš je lehká droga, tvořená pryskyřicí z konopí setého. Získává se buď třením květenství samičích rostlin (na rukou se pak vytváří vrstva pryskyřice – tzv. čaras), nebo extrakcí v organických rozpouštědlech (např. v lihu či éteru), které se pak odpaří. Nejdostupnější a asi i nejčistší způsob je separovat pryskyřici přes jemné síto. Má hnědou nebo tmavě zelenou až černou barvu. Je pevného skupenství, po zahřátí měkne. Podobně jako u marihuany, s níž se běžně kombinuje, je účinná látka tetrahydrocannabinol (THC).

Účinky jsou závislé na typu osobnosti. Čas je vnímán zkresleně, plyne velmi pomalu. Zvuky a barvy jsou vnímány jasněji, při požití větších dávek mohou přejít až ve zrakové nebo sluchové halucinace. Objevují se pocity depersonalizace, někdy i poruchy krátkodobé paměti. Negativní účinky (kromě běžných spojených s kouřením a s poruchou plic) nejsou známy.

Při užívání se nejčastěji kostička hašiše (většinou méně než 250 miligramů) nahřeje zapalovačem, nadrolí se, smíchá se s tabákem a ubalí se hašišový joint. Může se též kouřit samotný ve vodní dýmce. Intoxikace pak trvá necelou hodinu. Dá se používat i ústně, pak je potřeba větší množství (asi 2 g). Protože účinná látka je rozpustná v tucích, míchá se často s jogurtem nebo cappuccinem. Intoxikace pak trvá dvě až tři hodiny.

V České republice je hašiš ilegální droga. Na černém trhu se nejčastěji objevuje marocký hašiš (není tak kvalitní jako např. afghánský nebo nepálský). Množství 1 gramu představuje kvádr veliký asi 15 8 4 mm. Nekvalitní hašiš se pozná podle toho, že se drolí, kdežto hašiš nazývaný „plastik“ je vysoce kvalitní, protože obsahuje hodně pryskyřice a připomíná spíš plastelínu. Hašišový olej se k nám nedováží.

MARIHUANA

Jako marihuana je označována droga, která je složena z usušených a rozmělněných listů a vrchní rostlinné okvětní části různých druhů s obsahem tetrahydrocannabinolu (THC) vyšším než 0,3 %. Bývá označována mnoha různými názvy jako tráva, gaňdžá, hulení či skaňour. Název marihuana je počeštěná verze španělského označení marijuana. Označení marjánka je archaismus a v současné době se příliš nepoužívá.

Marihuana se obvykle plní čistá nebo smíchaná s tabákem do cigaret, dýmek či vodních dýmek a kouř z hořící látky se vdechuje. V Indii se marihuana smíchaná s tabákem žvýká. Rovněž se může jíst (přidává se do koláčků) nebo se přepustí s máslem či olejem (marijánkové máslo). V České republice je velice populární mléko, které se několik hodin vaří s méně hodnotnými částmi rostliny.

Účinky se v případě kouření dostavují do deseti minut, u silnějších vzorků i po pár sekundách a může přetrvávat 1-4 hodiny. Nízké dávky vedou k navození klidu a vzrůstajícího pocitu dobré pohody, doprovázené stavem zasněného uvolňování, pocitem hladu, zejména chuti na sladké. Změny ve smyslovém vnímání (živější vnímání zrakových, sluchových, čichových, hmatových a chuťových vjemů) mohou být doprovázeny pronikavými změnami ve způsobu myšlení a jeho vyjadřování. Velmi se prohlubuje i prožitek z hudby. Při vyšších dávkách nastupuje takzvaná „vysmátost“, kdy se uživatel směje všemu a sám neví proč. Někdy tyto záchvaty mohou trvat i desítky minut. Po stavu euforie nastává stav, kdy člověk nemyslí vůbec na nic a jen kouká do prázdna nebo se mu chce spát. Uživatelé tento stav popisují jako velice příjemnou relaxaci.

V případě, že se marihuana jí, nastupuje účinek později (hodina i více) a efekt trvá déle (i přes dvanáct hodin). Kromě rekreačního užívání je konopí často využíváno i pro své terapeutické efekty, které zahrnují zmírnění subjektivně nepříjemných symptomů u řady onemocnění (nechutenství, deprese, křeče, bolesti kloubů, alergie a některé psychotické stavy) nebo zmírnění vedlejších účinků řady léčiv.

U některých lidí droga vyvolává pouze slabý účinek, případně žádný. Kouření zvyšuje riziko bronchitidy a jiných plicních onemocnění. Pravidelní uživatelé bývají apatičtí a letargičtí, zanedbávají práci i osobní vztahy. Zvyšuje a následně snižuje krevní tlak a zvyšuje tepovou frekvenci. Existuje teorie, podle které u mužů klesá plodnost. Metabolické produkty rozkladu účinných látek obsažených v konopí se z těla vylučují jen velmi pomalu, mají tendenci se ukládat v tukové tkáni. Uživatelé mají často zarudlé oči a vyskytuje se i mírné zadrhávání při mluvení. Případ smrti z předávkování není znám. Podle některých vědeckých studií marihuana působí proti rakovině.

Podle dávného zvyku se cizinec nesmí ve vesnici ničeho dotknout ani do ní vstoupit, dokud mu to některý obyvatel nedovolí, Indie

Blunt, Indie

Ženy ve vesnici Malána, Indie

Článek vyšel na www.lideazeme.cz říjnu 2009