Dřevěný svět 

Maramurešské kostely

Katoličtí maďarští vládci Maramureše chtěli kdysi podlomit pravoslavnou víru svých rumunských poddaných tím, že jim zakázali stavět svatostánky z kamene. Nechtěně tak založili tradici zdejších světově proslulých dřevěných kostelíků inspirovaných gotikou, které jsou dnes zapsány v seznamech UNESCO. Pohromadě je nedrží hřebíky, ale dřevěné čepy.

Monumentální stavby s až třicetimetrovými věžemi museli dávní stavitelé velmi přesně vyvážit. Jejich tesařské mistrovství prozrazují detaily – mohutné trámy se protínají v přesně vypočtených bodech. Střechy kostelů kryjí desítky tisíc ručně vyřezávaných šindelů, jejichž struktura z dálky připomíná hadí šupiny. Většina maramurešských dřevěných kostelů sice pochází ze 17. století, ale tradiční technologií dnes vzniká i nový dřevěný kostel nedaleko vesnice Bogdan Voda. Jedinou novinkou jsou elektrické pily a vrtačky, usnadňující tesařům 
práci.

Každou neděli dopoledne zazní od maramurešských kostelů údery na dřevěné prkno, které tu nahrazuje zvon. Obyvatele horských vesniček svolávají na pravoslavnou mši. Do malého dřevěného kostela se ale všichni nevejdou. Zatímco jeho vnitřek je tradičně vyhrazen spíše mužům, většina starších žen v krojích a květovaných šátcích zůstává venku. Mši naslouchají malými otvory, vyvrtanými do stěn.

Symbolický jazyk dřevořezeb

Vstup do většiny maramurešských domů střeží vyřezávané brány, jejichž mohutnost a výzdoba kdysi odrážela sociální postavení hospodáře. Zároveň měla brána domácnost chránit před zlými silami, přicházejícími zvenku.

„Bohaté dřevořezby na branách jsou směsí křesťanských a pohanských magických symbolů,“ vysvětluje historik umění Mihail Tomescu z univerzity v Kluži. „Stylizované slunce symbolizuje věčné světlo, Boha, na kterém všichni závisíme. Pletený provaz znázorňuje filozofickou „axis mundi“, světovou osu. 

Strom je znakem nekonečného života a stále se obnovující plodnosti přírody. Mezi další často se objevující vyřezávané symboly na branách patří had, který měl domácnost chránit před neštěstím, lidská tvář, zahánějící zlé duchy a pták, znázorňující lidskou duši.“

Dřevo přetrvává

Moderní zděné domy jsou v Maramureši dodnes výjimkou. Nepřekvapí, že hlavním (a donedávna jediným) stavebním materiálem zdejších domů je dřevo. Není to příznak chudoby, ale staletími prověřená adaptace na drsné horské klima. Dubové klády mají totiž mnohem lepší izolační vlastnosti než stejně silná cihlová zeď. Dřevěné šindele jen začíná ze střech postupně vytlačovat plech, který není třeba tak často vyměňovat.

Domky jsou omítnuty jen zevnitř. Manželské páry mívají malou oddělenou ložnici, většina členů domácnosti ale žije a spí v prostorné kuchyni vybavené mohutnými litinovými kamny. Důležitou součástí každé maramurešské dřevěnice je „parádní pokoj“ – jakési rodinné muzeum, jehož stěny zdobí fotografie předků, pravoslavné ikony, barvotiskové obrázky svatých a ručně tkané koberečky s rostlinnými motivy. Na návštěvníka z Čech působí přemíra barev snad až trochu kýčovitě. Za jejich oblibu prý mohou zdejší dlouhé, tmavé zimy.