Drážďany bývaly před druhou světovou válkou označovány jako Florencie na Labi a představovaly jedno z nejkrásnějších německých měst. Dvacáté století však do jejich osudu zasáhlo nevybíravým způsobem.
Kromě katastrofálního bombardování se na dnešní podobě města podepsalo i následné období komunistické vlády. Zástavba centra, které bylo takřka celé srovnáno se zemí, probíhala v podobě poplatné dobové ideologii, jak dokládá například všeříkající novodobá budova Opery na Altmarktu, kde stojí za to věnovat podrobnější pohled budovatelským reliéfům na dveřích.
Naopak gotický kostel, který stával na Postplatzu, nebyl již nikdy obnoven a barokní Frauenkirche se dokončení své znovuvýstavby dočkala až před několika lety. V organismu města je dodnes patrný strach z výkopových prací, jenž se držel ještě několik desetiletí po válce a dnes se připomene především všudypřítomným nadzemním potrubím všech možných rozměrů a barev, které bez rozpaků vede prostě tam, kam je to potřeba. Tyto industriální detaily či dosud nezastavěné proluky spolu s již dosluhujícími panelovými domy a typickými okrasnými detaily, jako je například známá fontána v podobě odkvetlých pampelišek na Pragerstraße, dávají dnešním Drážďanům jejich osobitý výraz.
Drážďany si vybudovaly kouzlo multikulturního tolerantního města, které dovede v krizových chvílích držet při sobě, jak místní lidé dokázali letos v létě při povodních nebo když před pár lety zabránili pochodu neonacistů tím, že vytvořili lidský řetěz kolem nádraží a nepustili extremisty do města.
Drážďany mi byly po jeden rok domovem a nutno říci, že domovem příjemným a přátelským. Doufám, že následující tipy, které se záměrně vyhýbají turisticky exponovaným lokalitám, vám pomohou poznat město trochu jinak, než jej běžně prezentují bedekry.
Opravdové zajímavosti
Pragerstraße je českým turistům jistě dobře známá, je to totiž hlavní tepna pro všemožné nákupy. Paralelně s tímto komerčním světem se však dá jít po věčně rozestavěném podlouhlém náměstí Altmarkt, kde stojí za vidění vybombardovaný a poněkud minimalisticky dostavěný Kreuzkirche s nádhernou akustikou.
Drážďanské kostely padly za oběť válce téměř všechny, spíš zázrakem přežil katolický Hofkirche, což katolíci evangelíkům rádi zdůrazňují. Na rozdíl od pompézního Frauenkirche, jenž v interiéru připomíná cukrárnu, byla většina drážďanských kostelů dostavěna jenom v minimálním možném rozsahu a trosky původní architektury i kamenných oltářů zůstaly přiznány jako tiché memento lidského počínání. Působivým příkladem je Dreikönigskirche na druhé straně řeky v Neustadtu (Hauptstraße), kde se dá za jedno euro vystoupat na věž a pokochat se nádherným pohledem zpátky na Altstadt. Můžeme odtud spatřit i zajímavou stavbu v maurském stylu, připomínající mešitu, která byla postavena v letech 1908–1909 jako továrna na cigarety Yenidze a v prosklené kupoli je dnes luxusní kavárna (tram 6 a 11 Kongresszentrum).
Za řekou již zůstaneme a vydáme se dál po hlavní třídě na Albertplatz, z něhož vede Alaunstraße, vstupní brána do uvolněné hippie a studentské čtvrti, kde se každoročně v červnu koná sousedský festival Bunte Republik Neustadt. Neustadt, tedy Nové Město, je paradoxně starší než historické centrum Drážďan, protože se ho bombardování za války téměř nedotklo. Vyplatí se sem zajít navečer, kdy to tu začíná opravdu žít. Než se ale setmí, vydejte se kousek dál po Alaunstraße až k vývěsnímu štítu s letící žlutou krávou na modrém pozadí. Tady se dá vejít do Kunsthofpassage (Alaunstr. 70, průchozí do Görlitzerstr. 23), několika spojených dvorků s různorodě výtvarně pojatými fasádami. Nejznámější je asi soustava okapů na „Dvoře elementů“, která za deštivých dnů poskytne hudební zážitek.
Poněkud dál od centra je jedna netradiční pamětihodnost, a sice Panometer Dresden (Gasanstaltstraße 8B, S-Bahn Dresden-Reick). Je to okrouhlá budova někdejšího plynojemu, v níž Yadegar Asisi podle Canalettových vedut vytvořil panoramatickou expozici podmanivě simulující barokní Drážďany z roku 1756, včetně zvukové podmalby a světelných efektů.
Noční život
Mezi krámky, šíšabary a tureckými fast foody Neustadtu se najdou i zajímavě ukryté nezkolaudované podniky pro milovníky undergroundu. Jako historici umění jsme ale raději scházeli v nedaleké surrealistické restauraci Stilbruch (Bergstraße 51), kde stojí za vidění všechno včetně toalet s hvězdnou oblohou.
Oblíbený klub Flower Power bohužel vypadá, že momentálně nefunguje. Pro punkovější akce a koncerty je jako stvořená Chemie Fabrik (Petrikirchstraße 5, tram 3 a 9 Großenhainer Platz), která se ale nachází až ve vzdálenější industriální zóně. Cesta zpět do centra nás vrátí na Albertplatz (tram 3, 6, 7, 8, 11), kde nám při čekání na noční tramvaj může dát dobrou noc jedna nebo více z přemnožených lišek, které sem chodívají hledat něco na zub, ale potkat je můžete i na univerzitě. Někdo přišel s tvrzením, že za ně radnice dává odměnu, ale nikdo z nás neměl kuráž to ověřit.
Pár tipů na odreagování
Unaveni kulturou a nočním životem můžete spočinout na nekonečných loukách kolem Labe, v rozlehlém parku Große Garten (tram 10 a 13 Große Garten), sousedícím se zoologickou zahradou, či v kouzelných zahradách Japonského paláce, kde se dá skvěle hrát pétanque (tram 4 a 9 Palaisplatz). Na Labi rovněž fungují půjčovny všemožných druhů lodí a lodiček od šlapadel až po parník. Můžete vyrazit vlakem směrem k českým hranicím do Saského Švýcarska, půjčit si člun a doplout na něm zpět do Drážďan, kde ho pohodlně vrátíte (jedna z půjčoven např.: http://www.elbe-erleben.de/programme/bootsverleih.html).
Pro ranní ptáčata lze na sobotní ráno doporučit bleší trh na jižní náplavce u Albertsbrücke. Kdo si přivstane, může tu objevit skutečné poklady. Na témž břehu Labe u mostu Carolabrücke máte pak při čekání na tramvaj příležitost obdivovat strohou postmoderní architekturu Synagogy.
Poněkud netradiční sportovní vyžití v placatých Drážďanech nabízí Tharandtské údolí, kde se přímo na Tharandter Straße po pravé straně pod dálničním mostem nachází horolezecký tábor (Klettercamp). Pokud vlastníte auto, dá se zaparkovat nahoře nad skálou ve čtvrti Dölzschen mezi rodinnými domky, pokud se spoléháte na veřejnou dopravu, je to poněkud složitější, nejbližší zastávka S-Bahnu je v Plauen a pak lze pokračovat autobusem.
V horkých dnech oceníte drážďanské pískovny (tram 1, 2 Abzweig nach Reick), kde se dá příjemně osvěžit a hezky si zaplavat. Ovšem je třeba počítat se zdejší popularitou „FKK“, tedy Frei Körper Kultur. czytaj więcej o kasynie Vulkan Vegas Kdo neholduje nudistice, může být na koupališti uprostřed města poněkud překvapen.
Město samotné je jako stvořené pro cyklistiku a po stezkách kolem Labe se dá celkem rychle dojet i do nedalekého vinařského městečka Radebeul, kde je mimo jiné i muzeum Karla Maye, nebo na druhou stranu směrem k české hranici do Pirny či do čarokrásného Saského Švýcarska.
Tečka na závěr
Při čekání na semaforu si všimněte postavičky slavného východoněmeckého „Ampelmanna“, který se od svých českých protějšků liší nejen šviháckým kloboukem, ale respektuje i gendrové nároky. Pokud jsou totiž semafory dva (což není nijak neobvyklé), je na jednom postavička panáčka, zatímco na druhém je zastoupeno něžné pohlaví.
| Drážďany nabízí široké spektrum večerního vyžití, často výhodné nákupy a především velký výběr ubytování – z levnějších se nabízí B&B Hotel v centru nedaleko nádraží, zajímavým tipem může být i Mercure Hotel Elbpromenade na labském nábřeží. |
Hledáte-li další informace o tom, co zajímavého v Saském Švýcarsku podniknout, jistě vám pomohou stránky o dovolené v Sasku a Bavorsku, které jsou nově i v češtině. Také vám dobře poradí třeba v této skupině na Facebooku: facebook.com/NemeckoTuristickaZeme.
