Dobrovolníkem na cestách, aneb co může být špatně

Slávek Král o australské farmě s kuřaty

„Jediná špatná zkušenost, kterou jsem při dobrovolnictví měl, byla v jednom Open Free Range v Austrálii,“ přemítá Slávek Král, který dobrovolničí již sedmým rokem. „Tyhle farmy s kuřaty mají být brutálně bio, kuřata zde mají mít úplně jiný život než ve velkochovech. Když jsem přijel, už mi bylo divné, že se se mnou nechtěli bavit, byl jsem pro ně prostě levná pracovní síla, pracovník zadarmo. Ale říkal jsem si, že se to zlomí a bude to určitě lepší. Další den nám šli ukázat farmu. Byl to takový baráček, zhruba 20 × 20 metrů, a v něm okolo 30 000 kuřat, což je prostě úplně špatně. Bylo to tam jak ve velkochovu. Kuřatům dokonce nedávali ani bio věci. Open Free Range se to nazývalo proto, že tam byly dveře a kuřata mohla jít ven, kde byl ale písek, takže ven nikdy nešla, protože tam nebylo jídlo ani voda. Byla pořád v tom domku, kde měla jídlo.

Zvláštní chování hostitelé měli, pokud se týkalo našeho jídla. V ledničce nám oddělili věci a řekli – toto nejezte, to je drahé, vy máte tady, levnější. Vaše jídlo bude v této části ledničky a z našeho si nesmíte vzít nic. Pracovat se mělo šest hodin denně, jenže po nás chtěli i vařit a uklízet kolem toho, takže jsme nakonec pracovali skoro osm hodin.

Hostitelům jsem řekl, že takto ale dobrovolnictví fungovat nemá, že má být o nějaké kulturní výměně a tak. Začali mi vyhrožovat, že mi nepotvrdí papír, který umožní prodloužení australských víz po odpracování tří měsíců. Já jsem ale tohle potvrzení nepotřeboval a odešel jsem odtud. Do hodnocení na jejich profilu jsem popravdě napsal, jak to tam fungovalo. Nepsal jsem o odděleném jídle ani o tom, že s Open Free Range to nemá nic společného. Popsal jsem jen denní režim a řekl, že fotky, které jsou na jejich profilu, nejsou autentické. Měli tam třeba fotky klokanů, ale když jsem se ptal, kde je mají, tak se divili, že u nich žádní klokani nejsou, že to jsou jen obecně fotky z Austrálie.

Jenže na základě mého hodnocení mi oni dali dost negativní hodnocení také. Že jsem se nemyl a že po mém odjezdu museli vysprejovat můj pokoj, že jsem vůbec nepracoval, neposlouchal jsem, byl jsem línej, že jsem se s nimi nechtěl bavit… Neměl jsem vůbec chuť v dobrovolnictví pokračovat. Toto jsem měl domluvené přes HelpX, kde jsem nakonec musel svůj profil zrušit, protože s jejich hodnocením by mě už nikdo nikam nevzal. Naštěstí jsem ale měl hned po tomhle domluvené jiné dobrovolničení, kde se pro změnu pracovalo dvě hodiny denně a byli jsme tam super parta. Takže láska k dobrovolnictví mě neopustila.“

Reference jsou silná zbraň

Mohou uškodit hostiteli, ale mohou být velmi nepříjemné i pro vás. Setkala jsem se dokonce s dobrovolníky, kteří říkali, že jim hostitel nadiktoval, co mají do hodnocení napsat. I přes negativní zkušenosti se však na hodnocení na dobrovolnických webech můžete celkem spolehnout.

Pokud si nejste úplně jistí, zda je hodnocení pravdivé, nebo máte ještě další otázky k tomu, jak to na daném místě vypadá a probíhá, můžete kontaktovat dobrovolníky, kteří tam byli před vámi. Tím si můžete trochu pojistit, že dané hodnocení odpovídá skutečnosti. Každý dobrovolník, který píše hodnocení, si totiž může vybrat, zda ho mohou další dobrovolníci, kteří chtějí jet ke stejnému hostiteli, kontaktovat s dalšími otázkami.

Dobré hodnocení vás samotných na vašem profilu vám může hodně pomoci při získávání nových nabídek. Moje zkušenost je taková, že po dvou kladných hodnoceních, které nám hostitelé udělili, nás častěji zvali další hostitelé a hodně nabídek jsem musela odmítnout.

Jak ale vidíte, negativní hodnocení lze získat celkem snadno. Stačí, abyste si úplně nesedli s hostiteli. A je pravda, že většina dobrovolníků, kteří nemají dobrou zkušenost, raději nenapíšou žádný komentář, než aby na rovinu napsali něco nepříjemného. Možná právě ze strachu, aby na oplátku sami nedostali špatné hodnocení, které by jim zavřelo cestu k dalším nabídkám. Proto doporučuji dívat se i na procentuální doporučení, které bývá u každého profilu. To má vyšší vypovídací hodnotu, protože je udělené anonymně. Pouze ohodnotíte hostitele tím, že svoji zkušenost oceníte 100 % (jako super), anebo třeba 10 % (že to teda byla krize). Já sama si vybírám hostitele s hodnocením nad 80 %. Jednou jsem zvolila nabídku s pouhými 45 a bohužel, hodnocení odpovídalo realitě.

Když mi na projektu něco nesedí, nejedu tam

„Pokud vám na projektu něco nesedí, měli jste jiná očekávání, představovali jste si, že budete dělat něco jiného, rozhodně o tom s hostitelem mluvte,“ radí Martina Gebarovská. „Navrhněte, jak to udělat jinak, aby to vyhovovalo vám oběma. Projekty jsou hodně o komunikaci. Když si lidi dopředu pořádně nezjistí, co budou dělat a jaké budou mít podmínky, jsou pak zklamaní a píšou negativní hodnocení. Přitom ale na samotném hostiteli ani projektu nic špatného není.

Na druhou stranu je ale třeba brát s rezervou i pozitivní komentáře. Pokud dobrovolníci stráví u hostitele dva měsíce a vytvoří si s ním přátelský vztah, nenapíšou pak objektivní hodnocení. Zamlčí věci, které jim na projektu úplně neseděly. Je dobré umět číst mezi řádky a dát na svou intuici. Můj šestý smysl mi u výběru projektů hodně pomáhá – když mi na projektu něco nesedí, nejedu tam.

Špatné je i očekávání. Spousta dobrovolníků má svá očekávání a představy o projektu, co tam asi budou dělat. Skutečnost pak ale může být jiná. Třeba na koňské farmě člověk očekává, že bude pracovat s koňmi, ale to vůbec nemusí být pravda. Proto je dobré dopředu vše probrat s hostitelem, sdělit mu svoje představy, a pokud řekne, že ne, že to bude vypadat jinak, tak si vyberu jinou nabídku.“

Špatnou zkušenost můžete mít i s ostatními dobrovolníky

O jednu takovou špatnou zkušenost se podělila Petra Voráčková, kterou můžete sledovat na IG jako @restlesschildcz. Šlo o organizované dobrovolnictví, kdy pomáháte spolu s dalšími dobrovolníky.

„Jediná moje špatná zkušenost byla s vedením české dobrovolnické skupiny při mé první dobrovolnické činnosti,“ svěřuje se Petra. „Mladý muž, který měl naši hlídku na starost, byl právě jedním z těch lidí, co se považovali za ‚mučitele. To asi není správný výraz… měl zkrátka na věc takový pohled, že jakmile se budeme bavit, znamená to, že neděláme dostatečně dobrou práci. Což je nesmysl. Takovým lidem se doporučuji vyhýbat. Osobně určitě preferuju radši mezinárodní dobrovolnická uskupení, protože kulturní výměna mezi dobrovolníky samotnými mi přijde nesmírně důležitá, zvlášť u komplikovanějších situací. Vidět pohled různých národností a kulturních základů na stejnou věc je cenná zkušenost.“

Překážka není porážka

Jak vidíte, pár špatných zkušeností se najde, to prostě k životu patří. Hodně ale záleží i na tom, jak se k různým situacím postavíte vy sami. Snažte se vytěžit z každého problému maximum.

V těchto situacích totiž často zjistíte, že svět je na druhou stranu plný hodných lidí a že vám spousta z nich velice ráda pomůže. Přestože v dané chvíli vypadá vše katastroficky, nakonec se z toho většinou stanou ty nejlepší zážitky pro vyprávění. Snad pro vás budou příhody ostatních dobrovolníků jistým varováním, na co si dát pozor a jak některé věci třeba udělat jinak. Využijte zkušenosti druhých, ať zbytečně neděláte stejné chyby.

Cestování a dobrovolnictví. Dvě skvělé záležitosti, ze kterých – když se spojí do jednoho – může vzniknout nezapomenutelný zážitek i dlouhodobá vášeň. Jako dobrovolníci můžete cestovat neomezeně dlouho a ještě přitom pomoct dobré věci. Kniha DOBROvolníkem na cestách je praktickým průvodcem dlouhodobým cestováním s hlubším smyslem.