Dobrá práce s jasným cílem – Ivo “Fík” Dokoupil už téměř 10 let pomáhá Banátu

Tvá práce není jen o Banátu, ale nyní se možná mnohem více soustředíš na situaci na východní Ukrajině, kde se čile angažuješ. Co se všechno přesně skrývá pod touto pomocí?

Na východní Ukrajině ve Slovjansku jsem byl celé září a pomáhal tam Člověku v tísni rozjet velký humanitární projekt. Začali jsme tehdy zásobovat lidi v zóně bojů a uprchlíky nejnutnějšími potravinami a léky nutnými pro jejich přežití. Tam, kde se již sedm měsíců bojuje, žije pořád několik set tisíc lidí. Někteří nemají kam utéct, mají tam nemocné rodiče, všechen majetek, hospodářství, domy, a nechtějí o to přijít, proto se neodstěhovali. Lidé zde žijí víc jak půl roku bez důchodů, bez výplat, bez vody i elektřiny, vypadá to tady jako po apokalypse.

Vybudovali jsme tam během září kontakty, kanceláře, sklady a díky mnoha projektům se nyní kolegům daří distribuovat například tři tisíce potravinových balíčků týdně a naše pomoc se dostává i do Doněcka, kde máme taky kancelář a sklady. Teď už tam jezdím jenom občas s konvojem materiálu. Na východě jsem ale v bojové zóně poznal plno skvělých a statečných Ukrajinců, lidí, kteří riskují své životy, aby pomohli ostatním. Válka, která tam zuří, ukázala, tak jako vždy, kolik je v kom hrdinství nebo sobectví.

Pro drtivou část veřejnosti je situace okolo Doněcka hodně zamotaná a jen málo lidí v Čechách se v ní opravdu vyzná, dokázal bys to nějak krátce a výstižně shrnout?

Kremlu se podařila jedna velice důležitá věc: díky obrovským prostředkům investovaným do propagandy, a to samozřejmě i do propagandy šířené v češtině českými novináři, zpochybnit a relativizovat pojem útočníka, obránce a války. Nemluví se o válce, i když se používají nejtěžší zbraně, nemluví se o teroristech na území Ukrajiny, ale o separatistech. Důkazem zmatení pojmů jsou podobné otázky, jakou jsi mi dal i ty a jaké dostávám často. Co je na situaci nejasné, ptám se vždycky na oplátku já.

Krym, cizí státní území, přepadli zelení mužíčkové, později vyznamenaní Vladimírem Putinem za statečnost, a připojili k Rusku. Slovjansk obsadil major Specnazu (ruské speciální jednotky cvičené na uskutečňování diverzních akcí v civilních oblastech) Strelkov s několika desítkami mužů, otevřeli ukrajinské sklady zbraní a rozdali je kriminálníkům, kteří začali terorizovat město a celou oblast. Podobné scénáře byly připravené i v jiných městech, Oděse, Charkově, Mariupoli. Ukrajinci zde žijící ale plány Putina zarazili. Po čase se vzpamatovali a vzali věci do svých rukou a společně s armádou zatlačili teroristy na území, kde operují dnes.

Především je třeba říct, že bez ruské pomoci by už dávno žádných bojů se separatisty nebylo, nebyli by ani další mrtví a ranění. Nejde tady o nějaká potlačovaná práva menšin, na Donbas užije několik desítek národností, je to průmyslová hornická oblast, a žijí zde po staletí bez vzájemných střetů. Tady jde o zájmy Ruska, které chce Ukrajinu srazit na kolena a nepřeje si demokratický vývoj v této zemi a má i obavu ze zrození ukrajinského národa, po staletí drženého v otroctví. Separatismus je uměle vyvolaný problém, je to jen nástroj.

Ivo “Fík” Dokoupil

Evropa obviňuje Rusko z cílené propagandy, ruská strana samozřejmě vrací stejnou mincí a obviňuje Evropu z prozápadní propagandy. Jak se na místě dostávají k lidem informace a dokáží si v tom guláši udělat vlastní názor?

Myslím, že situace se na východě hodně změnila, čas ukázal kdo to, jak myslí. Lidé zde žijí na hranici života a smrti a mají na jedné straně silný důvod nenávidět Kyjev za to, že se o ně nestará. Na druhou stranu už chápou, kdo jsou separatisté, že jsou to obyčejní kriminálníci. Mnozí z obyvatel Slovjanska přišli o své příbuzné a děti, zastřelili je třeba na blockpostu separatisté, protože se jim líbilo jejich auto.

V Doněcku mnozí přišli o všechen majetek, o firmy, sklady, obchody a jsou z nich díky separatistům uprchlíci bez majetku. Ale to neznamená, že Kyjev je vzorem demokratické vlády. Stále jsou u moci korupčníci a oligarchie, která pořád bohatne, a to i na válce. Cesta k normálnímu státu, kde by aspoň trochu fungovaly soudy a policie je na Ukrajině ještě hodně dlouhá.

Zajímá vás co nového si pro vás letos organizátoři připravili? Přečtěte si článek Banát 2015: Jak bude letos vypadat krajanský festival.

Jaká je nyní na východě Ukrajiny nálada, přejí si místní ukončení konfliktu, ať to dopadne jakkoliv, nebo mají jasné názory a přejí jedné straně problému?

Lidé jsou zde na pokraji sil. Přejí si především ukončení bojů a neustálého ostřelování. To je podle mne i cílem bojů podporovaných tak masivně Putinem. Vyčerpat obyvatelstvo, svrhnout je na ekonomické dno, na dno bídy a utrpení, a pak nabídnout příměří, které bude znamenat podlomení centrální ukrajinské vlády a možnost kdykoliv spustit další vlnu násilí. Zabývám se po desetiletí ruskou historií, uměním, reáliemi.

Pokud víte s jakými idejemi a jakými způsoby budoval ruské impérium Ivan Hrozný, Petr Veliký, Lenin a Stalin, pak je vám jasné, že Putin se nezastaví ani před násilím na vlastních lidech ani před světovým společenstvím. Zastavit jej může jen síla a odhodlání. A to Ukrajinci dnes už vědí, znají ruskou mentalitu stejně dobře, a jejich odhodlání bránit svou zemi je úžasné a hodné obdivu. Myslím, že teď už nemůžou prohrát. Ale počet obětí bude zřejmě mnohem vyšší než je dnes, cena za osvobození se z ruského jařma bude ohromná.

Fíku, ty se bezmála deset let věnuješ podpoře české komunity v Banátu, jak moc je náročná podobná činnost?

Je náročná především na vytrvalost a na koncepční práci. Krajané žijí po staletí zaběhnutým způsobem života a velice pomalu přijímají změny, třeba i ty k lepšímu. My jsme s kolegy před pár lety vytvořili koncepci rozvoje šetrného cestovního ruchu v Banátu, ta koncepce vznikla vlastně u nás v Jeseníkách. Na základě zkušeností z Německa ji rozpracoval jesenický rodák a milovník architektury Pavel Hron. A protože nám čeští úředníci neumožnili pracovat v Jeseníkách podle této koncepce, přivezl jsem Pavla Hrona do Banátu a on ji přepracoval pro místní podmínky. To bylo někdy v roce 2003. A od té doby v podstatě pracujeme podle ní. Trpělivě a šetrně.

Banát

Banát, oblast, kterou pořádně nikdo po revoluci v Čechách neznal, je nyní docela zajímavým turistickým cílem českých batůžkářů. Ty sám máš k turistice velmi blízko a pro Banát jsi například připravoval české značení. Jak se zde vyvíjí turistika, počet návštěvníků a přístup místních?

Odhadl bych, že počet turistů se ustálil na čísle pět tisíc ročně a už nestoupá, ale ani neklesá, jen se stále lépe distribuuje mezi všechny vesnice – lidé objevují krásu Šumice a Eibentálu nebo Bígru, což před lety nebývalo. Pro krajany se služby turistům staly vítaným přivýdělkem a turistikou se dnes zabývá snad většina aktivních obyvatel českých vesnic. Služby jsou ale samozřejmě na různé úrovni a v různých cenových relacích, krajané se učí a učí se taky turisté.

Pokud nejsou spokojeni, jdou jinam a naší úlohou je neustále zvyšovat úroveň služeb, držet ceny na rozumné úrovni a poskytovat turistům maximální a ověřené informace, aby si mohli vybrat a nebyli odkázáni na jednu rodinu nebo jednu službu. Pak teprve začne působit konkurence a kvalita se sama zlepšuje. A toho jsme v Banátu již několik let svědky. Stav pořád není ideální, ale oproti tomu, jak se začínalo, je vidět kus práce. Především na straně krajanů samozřejmě.

Právě jakási šetrná turistika je jednou z mála možností, jak pomoci české menšině v horách nad Dunajem udržet tuto nevídanou kulturu. Jaké jsou vůbec další možnosti a kam se podle tebe bude Banát dál vyvíjet?

Možností není příliš mnoho – jak říkají v Banátu: “V kamení roste zase jen kamení.” Hory můžou nabídnout jen tvrdý život, lesy a pole. Když se podíváme do nedávné minulosti, tak ještě před dvaceti lety žily v českých vesnicích v těchto podmínkách tisíce lidí a všichni se živili zemědělstvím. Dnes je cena práce v zemědělství snad nejnižší v historii lidstva a uživit se v horách jen zemědělstvím je možné jen díky dotacím a díky turistům, kteří přebytky potravin nakupují. Ať už ve formě stravování u krajanů anebo tím, že nakupují domácí výrobky. A o tuto symbiózu zemědělství a turistiky se právě náš koncept šetrné turistiky snaží.

Nenarušit pokud možno prostředí tradičních vesnic, využít jejich turistický potenciál a využít přirozené dovednosti zemědělců–krajanů. Oni umí vyrobit vynikající a kvalitní potraviny, umí orat, vláčet, dělat sýr, pečují o dobytek i krajinu. A my jim pomáháme jen v tom, aby se dokázali lépe uplatnit na turistickém trhu, aby poskytovali různorodé kvalitní služby pro turisty, aby se kvalitně starali o hosty, naučili se balit domácí výrobky nebo sbírat bylinky na čaj pro turisty. Je to drobná práce s jasným cílem.Vzhledem k tomu, že lidé v České republice již mnohdy vědí, že existuje něco jako Banát, je snazší pro tuto oblast shánět pomoc a oslovovat zajímavé osoby, které by této problematice mohli pomoci?

Myslím, že to není až tak složité. Ale já jsem po patnácti letech práce v Banátu přesvědčen, že krajané nepotřebují humanitární, ani přímou finanční pomoc. Pokud jim přivezete dárky nebo peníze, snižujete jejich důstojnost, dáváte jim almužnu. Je mnohem užitečnější je něčemu novému naučit. Je to i těžší. A na to jsou třeba taky peníze. My v rámci projektu pomoci například každý rok platíme pobyt expertů v Banátu. To jsou lidé, kteří mi pomáhají, kteří sami Banát milují a pracují tady týden nebo dva jen za náklady. Bylinářka je učí vařit bylinkové čaje, jiná expertka je učí půjčovat turistům koně s našimi sedly nebo vozit turisty na selských povozech. Příští týden posíláme do Banátu malého výrobce sýrů. Chtěl bych krajany naučit vyrábět sýry bylinkové nebo s kořením. Nápadů máme pořád hodně, ruce vždycky jen dvě.

Kdo se o Banát vlastně politicky stará? V Rumunsku a hlavně v Banátu je mnoho menšin, které jistě potřebují mít svá zastoupení na vyšších místech.

Rumunští Češi mají svou politickou organizaci, Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku. Ta má ze zákona jednoho poslance v rumunském parlamentu, který by měl hájit jejich zájmy. Jak se ale ukázalo při výstavbě větrných elektráren ve Svaté Heleně, nedělá to dostatečně razantně. Na české straně poskytuje finanční pomoc krajanům česká vláda prostřednictvím naší ambasády. Tam je podpora maximální, lidé na velvyslanectví Banát milují a jim patří dík za mnoho věcí, které se v poslední době podařilo udělat.

Jak bys zhodnotil spolupráci s českou ambasádou, případně DSCR a Ministerstvem zahraničí ČR?

Na naši práci máme každoročně od ministerstva zahraničí méně peněz, i když jsme jeden z mála asistenčních projektů pro krajany v zahraničí. Naštěstí je naše práce vidět a turisté a milovníci Banátu nás podporují i finančně na konto sbírky, kterou jsme pro Banát vyhlásili. DSCR je bohužel jedinou organizací banátských Čechů a trpí nedostatkem kvalitních autorit. Je v ní jen několik opravdu aktivních lidí, kteří jsou ochotni udělat něco pro celou vesnici nebo komunitu. Ostatní se věnují spíše prosazování vlastních zájmů, což bohužel poškozuje dobré jméno krajanů i život ve vesnicích.

Banátem v poslední době hýbala kauza větrných elektráren, zatím na to doplatila nejznámější česká vesnice Svatá Helena. Jak je možné, že v národním parku si někdo postaví železná monstra a krásnou přírodu protnou asfaltky? Je reálné riziko výstavby i v dalších vesnicích?

V Rumunsku je možné v podstatě všechno, když máte peníze. Bohužel tehdejší zastupitelé Svaté Heleny neinformovali včas ani krajany, ani nás o chystaném projektu výstavby větrných elektráren, a tak došlo k tomu nejhoršímu. Byly zřejmě porušeny mnohé normy, ale těžko to dneska někdo dokáže a postaví se finančnímu gigantu, jakým je Enel. Zvláště když krajané bez odporu a hluboko pod cenou prodali své pozemky na stavbu.

Pokoušíme se teď další chystané projekty hlídat a zatím máme informace, že se nic podobného kvůli malým výkupním cenám elektřiny nechystá. Ale rozhodně bych investory nepodceňoval, kolem vesnic stále stojí větrné sondy a z toho plyne velké nebezpečí. Kam přijdou větrné elektrárny, tam končí šetrná turistika, jak se přesvědčili na Heleně.

Banát se v poslední době dostává do povědomí i díky českému festivalu. Jak moc tato akce může pomoci lidem v Banátu?

První rockový festival české hudby v Banátu jsme společně s pár nadšenci organizovali v roce 2009, pozvali jsme tam kromě jiných skvělých muzikantů i kapelu MIG 21. Teď se organizování naštěstí chopili mladí nadšenci z penzionu U Medvěda a letos už organizují svůj třetí ročník na Eibentále – a dělají to stále lépe. Kromě reklamy pro destinaci Banát, která je v dnešní době obrovského výběru pro turisty ohromně důležitá, má festival neocenitelný výchovný vliv na krajany.

Klukům z Eibentálu se totiž podařilo do organizace festivalu zapojit celou vesnici, a lidé se tak během festivalu naučí spoustě marketingovým dovednostem, ke kterým by jinak nepřišli. Když jsem například vymyslel grafickou podobu a vytiskl první nálepky na slivovici, med a marmelády, po tři roky se to nesetkávalo u krajanů se žádným zájmem.

A loni, když jsem se procházel Eibentálem, tak skoro u každého domu stála hospodyňka a prodávala krásně zabalené marmelády a med s našimi nálepkami. Najednou to jde snadno a krajané pochopili, že to funguje. A takových věcí je mnoho, stejně jako je mnoho věcí, které je ještě chceme naučit. Taky bychom rádi festival posunuli do dalších vesnic, aby byla nějaká změna a aby se pozitivní vliv festivalu šířil i jinde.

Jaký jsi vůbec posluchač hudby, a jaký žánr vyznáváš?

Mám dost široký záběr, od klasického jazzu přes moderní jazz až po rock nebo hard rock. Mám rád každou kvalitní a nápaditou muziku a proto mě na festivalu v Banátu nejspíše potkáte i nad ránem na tanečním parketu.

Aktuální informace k programu festivalu Banát 2015 najdete na webových stránkách festivalu.