Do Somálska se příliš nejezdí. Somaliland je ale trošku jiné Somálsko

Existuje málo cestovatelských „bílých míst“ a Somálsko je i v dnešní době určitě jedno z nich. Médii přenášený obraz válečné zóny říká jasné „NO-GO“, kam by jel jen sebevrah. To stále platí pro většinu území jižního Somálska a provincie Puntland, i když v poslední době se situace v Mogadišu výrazně zlepšila.

Jsme v Somalilandu (v minulosti protektorát Britské Somálsko) – státu, který vyhlásil jednostranně autonomii před 25ti lety a který zatím neuznala žádná země nebo organizace, takže stále oficiálně spadá pod Somálsko. Má vlastní vládu, armádu, peníze, parlament, regulérní volby a vydává vlastní vstupní víza. Je to relativně bezpečná ‘země’ s velkým turistickým potenciálem.

Jediná cestovka a pohyb jen s doprovodem

Obyvatelé Somalilandu jsou na svou zemi hrdí a všude vlají vlajky jako o státním svátku a neradi slyší, jestliže někdo mluví o jejich zemi jako o Somálsku. Stovky se jich vrátily ze zahraničí a investují do nového začátku, všude se staví a rekonstruuje.

O Somalilandu se prakticky nepíše, protože se tam neděje žádná „akce“ pro média. Spíše by se ale mohlo psát jaká je to zajímavá a pohostinná země. Turistický průmysl zde prakticky neexistuje a jediná cestovní kancelář si účtuje velmi vysoké ceny.

Nejnavštěvovanější místa jsou skalní malby Las Geel a přístav Berbera. Ale je toho podstatně víc jako například horské město Sheikh nebo pohoří Dallo s hustou endemickou vegetací a porosty Kadidlovníků. Somaliland je posetý desítkami archeologických míst od skalních maleb  z období neolitu přes hrobky z doby bronzové až po ruiny hradů a opevněných středověkých měst. Destinace to není pro každého a je nutné počítat s tím, že volný pohyb po zemi není běžně možný (nutné povolení a ozbrojený doprovod).

Harar, jiná Etiopie

Jelikož se mi nepodařilo ‘nalákat’ nikohok návštěvu Somálska, tak jsem se jako sólo cestovatel vydal koncem listopadu 2012 po zemi z Etiopie do Somalilandu a pak dále po zemi do Džibuti. Cesta začala v Adis Abebě kde je nutné si vyřídit vízum do Somalilandu.

První zastávka na cestě bylo významné starověké karavanní město Harar ve východní Etiopii. Je to taky vlastně jiná, muslimská Etiopie.  Labyrint úzkých uliček starého města obehnaného hradbami láká k průzkumu nejlépe brzo ráno kdy se město probouzí do nového dne a mění v jedno velké tržiště. Harar je místo, kde se prodávái kát – stimulant známý hlavně z Jemenu.

Je to i místo kde je možno shlédnout krmení hyen před bránami města. Čekal jsem turistickou show, ale nakonec zážitek krmení hyen byl docela autentický a lehce adrenalinový. Hyen bylo víc než cizincůa tmu protínalo jen slabé světlo skútrů. Mohl jsem si hyeny ošahat a ony mě. Jsou docela velké a těžké, zvlášť když mi pak jedna skočila na záda …

Overland to Somaliland

Pomocí několika minibusů se z Hararu dostávám na hranice se Somalilandem. Není nic silnějšího než vstoupit do nové země po vlastních nohou. První dojem je trochu šokující, ušmudlané děti se přehrabují v hromadách odpadků a na zaprášených ulicích jezdí torza aut. Etiopie mi teď připadá jako Švýcarsko.

Formality proběhly v pořádku a za pár hodin jsem už v hlavním městě Hergeise. Působí výrazně lepším dojmem, všude se staví a v centru roste dokonce moderní skleněná výšková budova. Na ulicích posedávající veksláci schovaní za stěnami bankovek. To je asi nejznámější momentka každého cestovatele, který navštíví Hargeisu. Prakticky všude se dá platit americkými dolary, a tak ušetřit místo v batohu nebo dodatečném zavazadle sloužícím jako peněženka. V Somalilandu je alkohol zakázán, zato je tady velmi rozšířené žvýkání kátu.

Příjemné překvapení je, že každý lepší hotel (cena 5-15USD za noc) v centru Hargeisy má WiFi internet. Setkávám se se známým Mohammedem, který žil přes dvacet let v USA a teď se vrátil do Somalilandu začít soukromý business. Jako asi v každé Africké zemi, se správnými kontakty máme rychle vyřízeno povolení a domluvené auto i s řidičem. Nabíráme ještě německého a australského baťůžkáře a tak se náklady ještě snížily. Díky Mohamedovi se cesta po Somalilandu mění spíše v jednu velkou rodinnou návštěvu a máme možnost se dostat blíže k lidem.

Africký skvost, jeskynní malby Las Geel

První zastávka jsou unikátní skalní malby Las Geel asi 50km na sever od Hargeisy. Trochu bloudíme, ale nakonec za pomoci místních odbočujeme z hlavní asfaltové silnice na off-road kamenitou cestu zakončenou domkem správce a průvodce v jedné osobě. Ten nás pak tři hodiny provází celým komplexem skalních převisů na blízkém skalnatém kopci.

Malby jsou opravdu dech beroucí a atmosféru ještě vylepšuje panoramatický výhled na okolní krajinu. Nebýt nejistého statusu Somalilandu, místo by určitě bylo vyhlášeno památkou UNESCO. Celé místo má jakési magické kouzlo, které naši předkové ocenili už před deseti tisíci lety.

Zašlá sláva Berbery

Do přístavního města Berbera přijíždíme pozdě večer a nemůžeme sehnat žádné ubytování, všechny hotely jsou plné kvůli probíhající volební kampani. No to není zrovna příznivá zprava. Spíše mne ale znepokojují volby než  to, že nemáme střechu nad hlavou. Ne vždy volby na Africkém kontinentu končí mírumilovně… Nakonec spíme v ubytovně pro místní za necelé 2 USD za noc. Až ráno za světla vidím že jsme obklopeni slumy vté nejchudší čtvrti Berbery.

Přístav Berbera, který vybudovali sověti, je transportní brána do Somalilandu a vnitrozemské Etiopie. Vraky lodí pŕímo v pŕístavu připomínají stále nedávný válečný konflikt. Procházíme starým městem a fotíme rozpadající se zbytky Osmanských domů. Připadám si trochu jako v post apokalyptickém filmu. Díky Mohamedovi, který prožil  dětství v Berbeře, se dáváme do řeči s místníma a lehká nevraživost je vystřídána úsměvy a pózováním před fotoaparátem.

Náhle vidím velkou skupinu pokřikujících lidí. Že by nepokoje? Nakonec se zformoval průvod na podporu jednoho z volebních kandidátů a prošel centrem města. V odstupu 10ti minut následoval další průvod na podporu jiného kandidáta. Vše velmi poklidně a bez jakýchkoliv náznaků násilností. Každý hlídá každého a nikdo nechce zopakovat hrůzy minulosti.

Loučíme se s Berberou návštěvou jediného plážového resortu a dive centra v Somalilandu, kde u čaje diskutujeme o budoucnosti země s jedním z nejbohatších lidí v Somalilandu a majitelem těch nejlepších hotelů v zemi, panem Maan-Soorem.

Sheikh – koloniální minulost

Poslední místo naší výpravy je horské město Sheikh ležící na náhorní planině mezi Berberou a městem Burao. Okolí je krásně zelené a klima příjemné. Ne nadarmo si toto místo vybrali Britové jako hlavní město protektorátu Britské Somálsko. Mohammed znovu prolamuje ledy a místní šejk nás provází po ruinách v okolí.

Prolézáme rozpadlý palác guvernéra a dokonce mám možnost nahlédnout do jeho koupelny, teda spíše to, co po ní zbylo. Na protějším kopci stojí jakési věže, které se ukázaly být komíny krbů v domech bývalých důstojníků britské armády. Kolem ruin se pasou stáda ovcí a celá scenérie připomíná místo někde na Balkáně než na Africkém rohu.

Ještě za mírný poplatek u místní rodiny jdeme navštívit hrobku místního imáma. Je to další krásné místo s panoramatickým výhledem na zelené kopečky v okolí.

25 hodin utrpení

Po návratu do hlavního města mě Mohammed seznamuje se společenským životem v Hargeise a tak obědváme s členem parlamentu a setkáváme se s nejznámějším Somálským básníkem, s nejpopulárnější Somálskou zpěvačkou 80. let, atd. Druhý den se loučím s Mohammedem i Hargeisou a nasedám do starého Landcruiseru který mě má dopravit do Džibuti.

Nejsem sám, je to linka pro místní, takže je nás v autě celkem patnáct plus řidič! Tři lidé sedí na střeše. 350km cesty-necesty bylo šílené. Nejdříve se jelo těžkým kamenitým terénem, pak hlubokým pískem (několikrát jsme zapadli) a nakonec hlubokým bahnem. Zastávky byly tak na 30-40 minut, kdy všichni pasažéři okamžitě padli do prachu kolem auta a snažili se o power nap.

Těch dvacet pět hodin řehole muselo vykoupit snad všechny mé předchozí hříchy. Doporučuji pouze extrémním cestovatelským masochistům. Auto nás nakonec vysadilo na hranicích a ujelo zpět do Hargeisy, i když měli všichni zaplaceno až do Džibuti. Museli jsme si společně pronajmout pick-up abychom dojeli do Djibouti City. Džibuti příjemně překvapilo přírodními scenériemi a spoustou zvířat ve zdánlivé pustině (jezera Lac Abbe a Lac Assal). Jedinou vadou na kráse jsou hodně vysoké ceny.

Somaliland po všech stránkách (až na jednu výjimku s dopravou do Džibuti) pozitivně překvapil. Místní lidé jsou přátelští a pocit bezpečí byl osobně větší než např. v Keni nebo Ugandě. Somaliland  je relativně bezpečná oblast vhodná pro zkušené cestovatele, nicméně nelze zaručit, že se nic nestane nebo že se situace náhle z nějakého důvodu výrazně nezhorší. Za posledních pár let se odehrál pouze jeden bombový atentát v Hargeise. Celkem je to méně než v některých ostatních „turistických“ destinacích, kam se běžně jezdí.

Roman Garba navštívil přes 100 zemí světa. Somálsko/Somaliland byla jeho 100tá země. Roman nejdříve brázdil pět let světové oceány na palubě českých námořních lodí jako radiodůstojník, nyní pokračuje „na souši“. Jeho láskou jsou hory, málo navštěvované oblasti (Irán, Irák, Etiopie, Saudská Arábie, Sudán, Jemen, Azerbajdžán, Pakistán, Papua Nová Guinea, Somálsko …) a v poslední době archeologie Arabského polostrova a Afrického rohu. Fotografie ze svých výprav publikuje na soukromých web stránkách www.romangarba.com a na uskutečněných13ti autorských výstavách fotografií. Příležitostně publikuje články v časopisech, poskytuje fotografie pro knihy a vydal již kalendář.