Do nitra oranžových písků

S oranžovou dámou o sobě víme už pár let. Poprvé jsme k sobě přičichli v roce 2003. To krátké setkání nám oběma napovědělo, že zřejmě nepůjde o vztah na jednu noc. Jen návrat k sobě nám trval déle, než jsme čekali. Při afrických putováních jsme se navzájem vyhýbali. Dílem náhodou, dílem schválně. Znáte to – to nejlepší si necháváte na později. Až bude ta pravá chvíle. Ten správný čas. A doba zrála, až se narodil nápad na pořádnou cestu do nitra oranžových písků.

V Kalahari nežijí jen savci. Z plazů tu kromě želv a kober můžete narazit na tuto pěkně vybarvenou agamu. Jde o druh amaga aculeata. Po deštích Kalahari pravidelně rozkvétá. Pouštní písek je potom pokrytý kobercem žlutých květů. Větrná čerpadla jsou zdrojem vody pro napajedla. Zůstaly tu po vojenských posádkách 2. světové války.

Poušť jako žádná jiná

Kalahari se naprosto vymyká středoevropským představám o poušti. Roste v ní tráva, keře i stromy. Po období dešťů bývá plná zvěře a na jejím severu dokonce tou dobou narazíte na mokřady. To se v jejím písku ztrácí mohutná a prastará řeka Okavango. Přesto je téměř nemožné v ní přežít.

Příroda centrální Kalahari byla po několik desetiletí uchráněna od turistického ruchu, který někdy doslova vtrhl do jiných afrických rezervací. Díky totálnímu uzavření nebyla ani fauna ani flóra pod tlakem jako Kruger, Etosha a podobné rezervace.

Až od devadestátých let začala botswanská vláda do Central Kalahari pouštět malé skupinky dobrodruhů. V současné době není problém do rezervace se dostat. Ovšem musíte být připraveni. Nepustí vás tam, pokud nejste skupinka minimálně dvou aut 4×4. A zapomeňte na jakýkoliv servis. Benzín, jídlo, vodu, všechno musíte mít s sebou. A táboření? Žádné kempy. Tábořiště jsou vyznačena, nikoliv vybavena (to je citace z oficiálních materiálů). Čili jen poušť, vy a divočina. Domovské právo mají zvířata. Vy jste jen hosté.

Národ na útěku

Tenhle titulek by bez uzardění mohl stát v jakékoliv encyklopedii vedle hesla „Křováci“ (nebo chcete-li Sanové). Odjakživa je všichni pronásledovali. Z jihovýchodních oblastí Afriky je začali vytlačovat silnější a agresivnější kmeny. Po příchodu bílých osadníků se řady jejich pronásledovatelů rozšířily. Nenáviděli je černí i bílí. Nebylo výjimkou, že byli zabíjeni na potkání a dokonce loveni na maso jako zvěř.

Poslední útočištěm se jim stala nehostinná, krutá, ale krásná poušť v srdci Afriky. Malí lovci se nesnažili Kalahari pokořit či přizpůsobit. Pozorně naslouchali a dívali se. A potom věděli, jak se s pouští sžít. Jako by to byla ta nejprostší věc.

V roce 1961 byla vyhlášena Central Kalahari Game Reserve. Oblast, kam se od té doby nesmělo. Poslední útočiště pro zbytky Křováckého národa. Tam mohli žít podle své tisícileté tradice.

Central Kalahari Expedition

Expedice má dva hlavní cíle.  Za prvé poznat Kalahari jako ekosystém desetiletí izolovaný od turistického světa.  Bude se zvěř chovat podobně jako v některých velkých rezervacích, kde je zřetelně vidět, že zvěř auta a lidi zná a ví, co od nich čekat? Nebo před námi budou zvířata utíkat? Další věcí, která láká k poznání jsou stopy po ničivém požáru z roku 2008. Tehdy lehlo popelem 80% Central Kalahari Game Reserve. Jak bude krajina po požáru vypadat? A budou vůbec patrné nějaké stopy po velkém ohni v ekosystému, pro který byly a jsou požáry běžné?

Druhým cílem cesty je Křovácká populace. V devadesátých letech 20. století začali být vytlačováni i z Central Kalahari. Údajně kvůli nálezu diamantů v poušti. Oficiálně proto, aby jim bylo možné poskytnout lékařskou péči a vodu. Byly pro ně zřízeny nové osady, ovšem Křovákům se do stěhování mimo poušť moc nechtělo. A ti, kteří se přesídlili, buď utíkali zpátky, nebo propadli alkoholu. Jaká bude situace přímo v Kalahari? Zbyli nějací opravdoví Křováci nebo jen pouťoví tanečníci pro turisty? Nevíme.

Central Kalahari Expedition startuje na konci ledna 2012. Od konce února budeme zpracovávat nafocený, natočený i sebraný materiál a světlo světa by měla spatřit výstava věnovaná expedici, články i filmový dokument.

Martin Šíl od roku 2003 cestuje po Africe. Při poslední cestě dlouhé 10.000km projel parky, pouště a vodopády JAR, Namibie, Zambie a Zimbabwe. V současnosti pracuje na překladu křováckých legend do češtiny. Provozuje weby www.poafrice.cz, www.expedicekalahari.cz a www.doneznama.cz.