Do Kostariky v době korona krize s dětmi? Energii zde načerpá každý

Pravidelné online zpravodajství o cestování v době Covidu sleduj na hedvabnastezka.cz/zase-cestuj!

Pečlivou přípravou k cíli

I když během toulání po Kostarice máte mnohdy pocit jakoby žádný koronavirus ani neexistoval, nesmíte před cestou zapomenout na nemálo papírování a pár oficialit, bez kterých se při vstupu do tohoto ráje na zemi neobejdete. Od října už pro vstup na území nepotřebujete negativní testy na covid-19. My, coby zodpovědní rodiče a vystrašení Středoevropani, jsme si je přesto nechali den před odletem udělat. Vědomí, že nejsme pro ostatní cestovatele hrozbou, pro nás bylo důležité. Na co rozhodně nesmíte zapomenout před cestou je vyřízení tzv. Health Pass. Tedy zdravotního průkazu, který je nutné online zařídit ne dříve než 48 hodin před odletem. Po zadání osobních údajů a podpisu čestného prohlášení, že aktuálně nemáte příznaky covidu, vám systém vygeneruje QR kód, kterým se musíte prokázat před vstupem na palubu letadla mířícího do Kostariky. Bez tohoto speciálního zdravotního průkazu s QR kódem s vámi nikdo nebude diskutovat a budete si ho muset vyřídit na přestupu do letadla z Panamy nebo se vrátit domů. Na Health Pass je vázáno zdravotní pojištění, které musí mít i ti nejmenší, a kvůli koroně je minimální pojistné do výše 50 000 USD. Pak už jen stačí přibalit do batohu dostatečné množství roušek a můžete vyrazit.

Přes liduprázdné pražské letiště v Praze a Amsterdamu na nás čekala divočina jménem Panama Tocumen International Airport. Noční sprint se spícími dětmi v náručí napříč letištěm a obsáhlé kontroly všech dokumentů, a to několikrát po sobě, se jednoznačně řadí mezi ty méně příjemné zážitky. Ale pak už šlo všechno jako po másle. Byli jsme připraveni na vlnu testů, měření teploty a kontrol i na letišti v kostarickém San José, ale nic takového na nás nečekalo. Předložili jsme pasy, pojištění, čtyři QR kódy a byli jsme vypuštěni bez problému z areálu letiště. Později jsme zjistili, že jsme měli velké štěstí, že zrovna naše zdravotní covid průkazy byly správně párovany se jmény a letenkami. Asi třetina lidí strávila díky mezerám v systému na vstupní kontrole i několik hodin.

Už na letišti nás vtáhla typická jižanská divoká atmosféra a chaos na každém kroku, který skončil ve chvíli, kdy jsme zahlédli nápis Amigo Rental Car. To byla autopůjčovna, kde jsme si na pár týdnů vzali pod křídla ze všech stran oprýskanou Toyotu.  Půjčení auta je nejlepší zařídit předem, obzvlášť když máte s sebou své malé radosti. K letence nás půjčení takového normálního auta pro čtyři osoby a dva velké batohy na měsíc stálo cca 20 tisíc. Vzhledem ke stavu silnic bychom velmi doporučili půjčit “čtyřkolku.” Vyhnete se tak každodennímu napětí, jestli dorazíte do cíle v pořádku, které absolvujeme my. Vždycky když koukáme na ceny za půjčení aut, tak se nám trochu točí hlava. Dřív jsme se totiž pohybovali na cestách především místními busy, které jsou skoro zadarmo, nebo stopem. Řada lidí tu využívá lokálních přepravců, kteří se dají objednat z domu nebo přímo na místě a dovezou vás kamkoliv po Kostarice. Pro nás měla tato možnost taxi na dlouhé vzdálenosti dvě nevýhody. Ta první byla cenová. Ta druhá byl fakt, že jsme zvyklí prakticky denně podniknout alespoň malý výlet, který vyžaduje mít auto k dispozici.

Na Vánoce do Tamarinda

V prosinci začíná v Kostarice hlavní cestovatelská sezóna a za jiných okolností místní parky i pláže praskají ve švech. Kouzlo cestování v době koronaviru je v tom, že na místech, kde se jindy mačká hlava na hlavě máte teď klid a prostor. Je to nádherné a smutné zároveň, každopádně ale unikátní. Hlavní město, San José, je doslova narvané lidmi, ale naprostou většinu tvoří místní obyvatelé. Docela nás překvapilo, s jakou lehkostí a precizností zde všichni bez výjimky dodržují vládní opatření. V ulicích hlavního města chodí poctivě všichni s rouškami. U každého obchodu, ale i lokálního marketu, stojí někdo, kdo vám nabídne dezinfekci a kontroluje, zda mají všichni přítomní správně nasazenou roušku. Jakkoliv to může působit direktivně, díky přátelskému přístupu místních obyvatelů bylo dodržování pravidel samozřejmostí. Cestovatele a turisty v celé Kostarice přijímají velmi přátelsky. Máme zkušenost, že obecně národy střední Ameriky k nám byly vždy velmi vstřícné, nápomocné a ochotné. Typický český nedůvěřivý přístup k okolí jsme tedy nechali už na letišti. A jakmile odjedete z hlavního města jakoby koronavirus ani neexistoval. Ve vnitřních prostorách se mají nosit roušky, a tak to ze slušnosti děláte, i když jste tam často sami.

Pláže v Tamarindu a okolí jsou považovány za nejhezčí (nejen) surfařské pláže na světě. A hned jsme pochopili proč. Jsou to lokality, na které směřují tisíce Američanů a Kanaďanů ročně a pronajímají si zde své “casas” i na několik měsíců. Letos zde můžete koukat na stovky metrů nádherných písčitých pláží s pár lidmi na obzoru a k tomu popíjet smoothie z toho nejsladšího ovoce. Plážové bary připomínají před wuhanovou dobu. Všichni vás vítají s otevřenou náručí. Pokud máte děti, doporučujeme cesty do hispánských a příbuzných oblastí. Jejich extrémní pro-rodinná kultura a láska k dětem potěší na každém kroku.

Není nikdo, kdo by se na vaše ratolesti, obzvlášť pokud jsou blond jako ty naše, neusmál nebo s nimi neprohodil větu. Týden před Vánoci jsou plážové bary plné veselí, skvělých drinků a místních obyvatelů s úsměvy od ucha k uchu. Ranní běh spojený s meditací a jógou na pláži vás velmi rychle naučí, že “pura vida” není jen slovní spojení, které mají američtí “gringos” napsané na kšiltovce, ale životní styl v ráji, kterým se pro nás Kostarika postupně stává. A to jsme z ní zatím viděli jen malý kousek. V následujících týdnech nás čekají deštné pralesy u Monteverde nebo Parque Nacional Manuel Antonio, kde budeme se vším respektem a úctou sledovat exotická zvířata v jejich přirozeném prostředí a zahájíme nový rok v klidu, v úzkém kruhu a hlavně spolu.