Hlavní město Panamy je úžasné. Mísí se tu koloniální historie s tou moderní. Na své si zde přijdou milovníci památek i přírody. A samozřejmě ti, kteří se sem vydali kvůli jednomu z moderních divů světa – Panamskému průplavu. A jak se o kanálu co nejvíce dozvědět? Tady je malý návod.
Každopádně je důležité si vyčlenit dva dny. Pokud chceme vidět i jiné neméně zajímavé pamětihodnosti, tak raději čtyři dny. První den začneme tou teoretickou fází poznávání, kdy se projdeme po muzeích a druhý den nasedneme na vlak a projedeme se kolem průplavu po historické železnici.
Zdymadla Miraflores
Prakticky povinná zastávka je na zdymadlech Miraflores. Nejlépe být tam již před otvíračkou v devět hodin. Taxík nás tam odveze za nějakých 8 dolarů (když má člověk štěstí jako já, tak to usmlouvá na 5 dolarů).
Miraflores je jedna z nejnavštěvovanějších atrakcí, a tudíž se musíme připravit na frontu u pokladny (ta však naštěstí rychle mizí) a hlavně na tlačenici na terase, odkud všichni sledují práci zdymadla, kterým právě proplouvá nákladní loď. Z rozhlasu se dozvídáme několik zajímavostí. Například, že dopoledne obsluhuje zdymadlo lodě mířící z Pacifiku do Atlantiku a odpoledne zase naopak. Zdolání celé osmdesátikilometrové trasy zabere lodím okolo desíti hodin.
V promítacím sále si prohlédneme téměř propagandistický dokument o stavbě průplavu. První pokus vystavět kanál spojující oba oceány proběhl v letech 1881-89 pod vedením francouzských stavitelů a skončil neúspěchem. Malárie a žlutá zimnice si vyžádala tisíce životů pracujících dělníků a projekt byl zastaven. Poté, co v roce 1903 vyhlásila Panama za podpory Spojených států amerických nezávislost na Kolumbii, začalo se s výstavbou průplavu znovu. Tentokrát byl projekt pod vedením USA, které území kolem budoucího průplavu od Panamy odkoupily. Průplav byl dokončen v roce 1914 a až do roku 1999 byl ve vlastnictví USA. V současnosti je již průplav pod panamskou správou.
Projdeme se několika patry muzea, kde se dozvíme něco o fauně a flóře nacházející se kolem průplavu i o současném plánu jeho rozšiřování a vydáme se odchytit taxi, které by nás dopravilo do Casco Viejo, kde se nachází rozsáhlé Muzeum průplavu. Před budovou na nás budou pokřikovat taxikáři, kteří by nás rádi odvezli, kamkoliv si budeme přát, ale cena by byla dvakrát vyšší, než co bychom zaplatili mimo hlavní turistické zajímavosti. Přitom stačí dojít po cestě přes bránu do areálu a odchytit si taxi u hlavní silnice. Hned je cena normální.
Muzeum průplavu v Casco Viejo
Necháme se vyklopit na okraji koloniální čtvrti Casco Viejo, kde se nachází množství historicky významných budov a monumentů. Je to jedna z nejmalebnějších koloniálních čtvrtí světa a to i přesto, že některé budovy by potřebovaly opravit. Svoje sídlo tu má panamský prezident a několik ministerstev, což je důvod přítomnosti ozbrojených vojáků. A také možná kriminalita spojená s blízkostí slumu.
Muzeum průplavu sídlí v budově bývalé pošty na Plaza Independecia, kde stojí i bělostná katedrála. Vstupné do muzea činí dva dolary. Počet návštěvníků je tu podstatně nižší. Dokonce se může stát, že v sále budete sami. Díky tomu si lze v klidu prohlédnout bohatou expozici.
Projížďka vlakem kolem průplavu
Z muzea ani Miraflores však neuvidíte vlastní kanál, který se táhne panamskou šíjí v délce osmdesáti kilometrů. Pěkný výhled na část kanálu s oběma zdymadly (za Miraflores je ještě zdymadlo Pedro Miguel) je z kopce Ancón. Ten se zdvíhá kousek od Casco Viejo.
Zajímavou variantou, jak si prohlédnout průplav je projížďka vlakem po historické železnici, která od roku 1856 spojuje Ciudad de Panama a město Colón na atlantické straně. Železnice byla budována v letech 1850 – 56. Ze začátku sloužila pro přepravu osob směřujících v době zlaté horečky ze zámoří do Kalifornie a poté pro účely výstavby průplavu. Na konci 20. století prošla trať rozsáhlou rekonstrukcí a dnes slouží jako turistická atrakce.
V současné době přijde hodinová projížďka přes panamskou šíji na 25 $ (ještě na začátku roku 2012 jsem zaplatila o 3 dolary méně). To je možná jeden z důvodů, proč jsou vagóny poloprázdné. Druhým důvodem je neatraktivita cílové stanice. Město Colón bylo vybudováno současně se železnicí. Až do 60. let 20 století to bylo udržované kulturní město, ale poté začalo chátrat a dnes centrum připomíná spíše slum a i průvodci nabádají k obezřetnosti při procházce jeho ulicemi. Tak se nelze divit, že se tam moc turistů nehrne. I když Colón stojí za prohlídku.
S výhledem na zdymadla
Vlak vyjíždí z nádraží v Albrooku každý všední den ve čtvrt na osm ráno, takže je třeba si přivstat. Kupovat si jízdenku v předstihu není třeba. Místa je dostatek. Jen je třeba přijít včas, protože vlak odjíždí přesně.
Divoké indiánské kmeny, snové pláže a stovky malých ostrovů obydlených třeba jen jedinou rodinou. To je turisticky opomíjené panamské souostroví San Blás. |
U vchodu do nádražní haly nás přivítá papoušek pokřikující „hola“. Nasedneme do vagonu Río Gatún, který je určen pro turisty. Vagon je vybaven stylovým dobovým nábytkem. Součástí každého vagonu je i vyhlídková terasa, na které zabereme strategické místo. Po trojím zahoukání se vlak rozjíždí. Jedeme docela rychle, takže musíme mít oči na stopkách a prst nachystaný na spoušti fotoaparátu, protože nikdy nevíme, kdy se stromy a keře rozestoupí a objeví se část kanálu. Sledujeme míhající se zalesněnou krajinu, kde se ukrývá množství ptactva. Po mostech přejíždíme mokřady a vodní laguny a pozorujeme pomalu plující kontejnerové lodě.
Mineme zdymadla Gatún a přesně po hodině jízdy vjíždíme do konečné stanice. Nazpět do hlavního města vlak odjíždí až po páté hodině, takže máme dostatečný čas na ranní procházku městem (s největší obezřetností, foťák tu raději moc neukazujeme na odiv, atmosféra tu není příliš přátelská) nebo nasedneme na některý z autobusů a necháme se odvézt třeba ke koloniálním pevnostem do Portobela.
Autorkou článku je Kateřina Francová. Pochází z Prostějova, ale již šestým rokem žije a pracuje na Mallorce v oblasti cestovního ruchu a gastronomie. Vystudovala obor Politická a kulturní geografie na Přírodoědecké fakultě Ostravské univerzity. V rámci programu ERASMUS strávila rok na univerzitě v německém Münsteru. Kromě cestování ráda fotografuji a je členkou Spolku prostějovských fotografů. Také se věnuji sportu jako instruktorka zumby. Mnohem více se o jejích cestách dozvíte na panamsko-kostaricke-putovani.blogspot.cz.
