Do Chorvatska za Vinetouem a pohostinností pohoří Velebit

Nejlepší období pro návštěvu je jaro nebo podzim. V zimě zde vane silný vítr Bora díky němuž je vstup do hor mnohdy nemožný a v letních měsících zase výstup komplikuje příliš velké vedro a omezené zdroje vody.

Vzpomínky na Vinetoua

My jsme svoji výpravu začali v Národním parku Paklenica, který se nachází ve středu celého horského masivu. Ideálním výchozím místem do této části hor je malebné městečko Starigrad. V místní turistické kanceláři se dají koupit velmi dobré mapy, v menším marketu nezbytné jídlo a na čerpací stanici případně doplnit benzín či plyn.

Za vstup do parku se platí poplatek 50 kun na osobu a den, což je na místní poměry celkem velká částka. Zřejmě je to způsobeno atraktivitou hor, jež vešly ve známost díky slavnému Vinetouovi.

Od brány už cesta pozvolna stoupá k prvním skalám, v širokém korytě zurčí průzračně čistá řeka a po pár set metrech se prostor zaplní horolezeckými stěnami, které jsou vhodné nejen pro začínající lezce. Dále už se připravte na relativně náročné stoupání do sedla Stražbenica, které leží ve výšce 1 200 m. n. m. Cestu si můžete prodloužit přenocováním v Planinarskem domě, který se nachází ve 480 m. n. m. Za nocleh ve společném pokoji pro 8 osob zde zaplatíte 65 kun a od místního milého pana domácího si můžete koupit polévku, kafe nebo čaj.

Prales jižních Velebit

Cesta do sedla vede krásnými rozlehlými převážně listnatými lesy a můžete se odtud vydat dvěma směry. Jedna stezka vede na vrcholy, z nichž jeden, Vaganski Vrh ( 1 757 m. n. m.), je nejvyšší horou celého Velebitského masivu. Druhý směr, který jsme zvolili my, vede na osadu Veliko Rujno ležící mimo oblast NP.

Cestou je možné udělat si zastávku v některé z mnoha chat, doporučujeme však mít s sebou dobrou mapu, protože značení je v těchto místech slabší. Také stezky nejsou příliš udržované a tak se místy ocitnete doslova v pralese. V samotné osadě jsou k vidění staré domy, kostelík a občerstvit se můžete u studny s výbornou osvěžující horskou vodou.

Teplo Tatekovy koliby a kamenná galerie

Pokud chcete, můžete si cestu prodloužit stejně jako my až na Tatekovu kolibu, která leží poblíž místa nazývaného Stap, ze kterého je krásná vyhlídka na moře a hory. Lze odtud podniknout i výlet do zajímavé jeskyně Vodeni Dolac a na Kamennou galerii, kde se můžete obdivovat roztodivným kamenným útvarům a zkusit si i menší ferrati.

Na kolibě jsme strávili dvě noci spolu s příjemnými Chorvaty, kteří se s námi podělili i o svou výbornou domácí pálenku. Přístřešek slouží zdarma všem návštěvníkům a samozřejmostí jsou kamna, ve kterých se dá pohodlně zatopit i uvařit. Míst na spaní je uvnitř dost, ale v případě víkendového náporu se dá kdekoli v okolí bez problémů rozložit i stan.

Chorvati v zásadě rozlišují tři typy horských příbytků – domy, kuče (chaty) a skloniště. Zatímco za skloniště, jejichž kvalita kolísá od nově opravených až po ty neudržované, se nocleh neplatí, v chatách a domech po vás většinou nějaký poplatek budou chtít. Doporučujeme se předem podívat na internet, kde můžete najít několik stránek se seznamy jednotlivých chat i s fotkami.

Nejširší nabídku průvodců a map Chorvatska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Za západem slunce

Další den už vyrážíme směrem na Šugarskou Dulibu (1 210 m.n.m), kde se v širokém sedle nachází další místo na přenocování. Cestou se ještě zastavíme u bývalého vojenského objektu Jelova Ruja a pokoříme vrchol Veliki Stolac (1 406 m. n. m.). Za dalších 6 hodin už přicházíme k chatě – tentokrát se jedná o kontejner, ve kterém je 6 postelí a když si zatopíte v kamnech, celkem příjemně se tu vyspíte.

Do lesa pro dříví je to pár metrů a šipka na dveřích vám napoví kam se vydat pro vodu. A pokud máte to štěstí, že se zde nepotuluje mnoho turistů, v klidu si vychutnáte neopakovatelnou atmosféru nádherných vápencových hor a v příjemném šumění přírody spatříte krásu rudě zapadajícího slunce.

Baške Oštarije

Po dobrém odpočinku už nás čeká 7 hodinový sestup hustými bukovými lesy do údolí do vesnice Baške Oštarije. Na jejím konci jako první uvidíte stánek s pivem a rychlým občerstvením a tak pokud jste po náročných tůrách vyprahlí a hladoví, můžete se zde zastavit na něco k snědku.

Ve vesnici je všehovšudy 10 baráčků a tak tu obchod s “kruhem” (chorvatským chlebem) nehledejte. V sezóně se lze ubytovat v Planinarskem domě a k dispozici je i kemp s koupelnou a menší kuchyňkou, kde za nocleh dáte 10 EUR.

Dary moře v Karlobagu

Naše další cesta nás z vesnice zavedla do přímořského městečka Karlobag, kam jezdí autobus a kde se dá výborně občerstvit v jedné z místních restaurací. Hlavním lákadlem je tu ryba a tak ochutnáváme rovnou celý rybí talíř. Čerstvé kalamáry, makrely, chobotničky a další ryby, které zdejší moře nabízí, jsou naprosto dokonalým kulinářským zážitkem.

A když to vše zapijete pravou domácí rakijí, kterou vám tu po jídle zdarma nabídnou, ke spokojenosti už téměř nic nechybí. Ubytovat se můžete v jednom z mnoha pronajímaných apartmánů, případně si lze připlatit za hotelový pokoj. Pozor jen na letní měsíce, kdy si pravděpodobně budete muset zarezervovat místo předem.

První pomoc v Severních Velebitech

Po osvěžující přestávce už pokračujeme přes Senj do vesničky Oltari, ideálního výchozího místa do Severních Velebit. Nachází se zde Planinarski dom, kde se můžete za poplatek ubytovat. Abyste ale nebyli zaskočeni, doporučujeme si předem zjistit provozní dobu. My jsme sem dorazili začátkem října a chata už byla bohužel zavřená.

Prvním naším cílem v této části hor je chata Zavižan, která je známá tím, že je zde umístěna meteorologická stanice. U vchodu do parku zaplatíte vstupné, které je v sezoně 45 kn a mimo sezonu 25 kn na osobu. Značení je v celém parku velmi dobré a cesty dobře udržované. Na chatě jsme vzhledem k ročnímu období sami a na přivítanou dostáváme od pana domácího první pomoc – horký černý čaj na zahřátí, který vzhledem k sychravému počasí opravdu přijde vhod. Nocovat se tady dá za 80 kn za osobu.

Premužičova stezka pro milovníky hor

Další den už se napojujeme na Premužičovu stezku, která je 50 km dlouhá a rozhodně stojí za to si alespoň část z ní projít. Byla vybudována na popud velkého milovníka Velebit, Ing. Premužiče a v některých místech je doslova vylámaná do skal. Vede skrze nejkrásnější místa hor, která byla dříve nepřístupná a i proto jsou z ní nezapomenutelné pohledy na okolní krajinu (pokud vás tedy zrovna nezastihne pro zdejší část hor typická hustá mlha jako se to stalo nám).

Po cestě se ještě můžete zastavit na krásném nově opraveném skloništi Rossijeva Koliba a pak pokračovat dál na chatu Alan přes nejhlubší propast v Chorvatsku hlubokou 1 436 metrů. Pohled na ni je opravdu působivý.

Naši výpravu končíme na chatě Ogradenica, která je téměř neudržovaná a v kamnech je taková díra, že už si nemůžeme ani zatopit. Lepší volbou je tedy přenocování na chatě Skorpovac, ze které můžete druhý den sestoupit k vysněnému moři a dopřát si zase jiný druh odpočinku.