DO BANÁTU, A TO PĚŠO – aneb přechod Karpatským obloukem

Taková cesta spojuje spoustu turisticky oblíbených vrcholů a hojně navštěvovaných míst jako jsou slovenská cesta hrdinů SNP, Zakarpatská Ukrajina nebo rumunská pohoří Maramureš, Fagaraš, Retezat, a český Banát. Karpatský oblouk se Čechům přímo nabízí jako výchozí oblast pro cestu kolem světa nejen z geografického, ale i z historického hlediska.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Prochází všemi státy Československa za První republiky a cílí v Banátu, kde si návštěvník připadá jako by se strojem času přenesl do české historie desítky let zpátky. Karpaty se staly oblíbeným místem pro dobrodružství Čechoslováků, kteří se za dob komunismu nemohli vypravit na delší cesty, a z toho vzešlá knížka Karpatské hry napsaná Miroslavem Nevrlým se stala kultovním textem české cestopisné literatury. Přejít Karpatský oblouk je tedy pomyslně nejen tautologickou trasou „z Čech do Čech“, ale i cestou zpátky v čase…

Trasa a cíl cesty

Pěší přechod Karpatského oblouku jsem si zvolila jako první etapu svého dobrodružného experimentu Cesta tam. Vyrážím v květnu ze Zlína. Chci vylézt na Gerlachovský štít, napojit se na část Cesty hrdinů SNP, zastavit se v Koločavě a vystoupit na Goverlu, a potom přes nejvyšší rumunský vrchol Moldoveanu pokračovat po jihozápadní zákrutě rumunských Karpat do Banátu.

O své cestě budu natáčet film, a jelikož nikam nespěchám (abych plně vychutnala každé zajímavé místo a setkání), vyhradila jsem si na přechod pět měsíců. V zimním období se chci v Banátu usadit, abych si odpočala, zpracovala dokumentární materiály a sestříhala film, a abych lépe poznala život Banáťanů. O jejich životě, jehož tradiční běh rychle mizí, chci natočit druhý film.

Nízkonákladově a nalehko

Dalšími specifiky projektu jsou nízkonákladovost a lehkost. Jelikož půjdu pěšky, nebudu potřebovat peníze na dopravu, a protože cestou budu spát zejména pod širákem, nemusím shánět peníze na ubytování. Ze studentských brigád jsem si našetřila na filmovou techniku a outdoorové vybavení, což mi značně ulehčil sponzor Pod 7 kilo. Na samotnou cestu mám našetřeno 1€ na den, což neberu ani tak jako omezení, jako spíš výzvu.

Jít nalehko pro mě znamená sbalit si všechno potřebné outdoorové vybavení do 7 kg. Neberu s sebou stan a hlavní komora mého fotobatohu má objem 20l. Množství filmové techniky mi příliš lehkosti nedovoluje, zejména i proto, že kvůli autentičnosti obrazu upřednostňuji digitální zrcadlovku před kompakty a bezzrcadlovkami. Nicméně i tady jsem si určila hmotnostní hranici mezi 3,5 a 4 kg.

Sólo, ale ne osaměle

Na cestu se vydávám sama, na pár prodloužených víkendů se ke mně možná přidají kamarádi. Cestuje-li člověk sám, má mnohem blíž k místním obyvatelům, pozná více lidí, vidí a slyší víc než ve skupině, v hlavě se mu odehraje více myšlenek a musí spoléhat především sám na sebe. Z toho také plyne více dobrodružství.

Z vlastních zkušeností jsem si vědoma nástrah, které mohou cestovatelku potkat, ale také vím, že být ženou je v mnoha situacích z hlediska bezpečnosti výhodné. Jedná se o trochu jiný styl cestování než je ten mužský, ale sólo cestovatelky již dávno nejsou ojedinělým fenoménem.

Těším se na nové zážitky a mnohá setkání s lidmi, které cestou potkám, na radost z tvůrčí práce při natáčení, fotografování a psaní, a jsem zvědavá na metamorfózy stereotypů momentálně zaklíněných uvnitř mojí hlavy. Držte mi pěsti!

Více se o putování Viktorky Hlaváčkové a její „Cestě tam“ můžete dočíst na webových bstránkách cestatam.wix.com/cesta-tam. Její cesta se ponese v duchu cestování na lehko, a to i díky sponzorovi Pod 7kilo.