Ruský dobrodružník, který dosáhl severního pólu na lyžích.
ŠPARO Dmitrij Igorjevič (* 1942) – ruský (sovětský) polárník
Od 60. let 20. století se Arktida stávala cílem sportovců, toužících po extrémních výkonech, a jejich pokusy přinášely obohacení vědeckých poznatků o podmínkách života v polárních oblastech. Od února 1968 do května 1969 překonala čtyřčlenná skupina, kterou vedl Angličan Wally Herbert, na saních se psím spřežením 6 000 km od Barowova mysu na Aljašce přes severní pól na Špicberky. Sám a sám projížděl ledovými pláněmi Arktidy v roce 1978 na saních japonský skialpinista Naomi Uemura. Vyrazil se sedmnácti psy 6. března z mysu Columbia a po pětadvaceti dnech (29. 4.) dojel na severní pól. Na ledu pokrývajícím Severní ledový oceán překonal trasu, která vzdušnou čarou měřila 770 km.
Skutečnou zkouškou fyzické i psychické odolnosti se stala cesta výpravy, která se vydala pod hlavičkou listu Komsomolská pravda na lyžích a s batohy na zádech (v každém 45 kg) k nejsevernějšímu bodu Země. Šestičlennou skupinu vedl Dmitrij I. Šparo, který dříve nevynechal žádnou příležitost k cestám po opuštěných končinách Uralu, Sajanského pohoří, Kavkazu či Chibin na poloostrově Kola.
Příprava na polární podmínky
Dříve než se skupina odvážlivců vydala k severnímu pólu, vyzkoušela si arktické podmínky na trase mezi Vorkutou a stanicí Amderma na pobřeží Severního ledového oceánu (1969). V roce 1970 se vydala s podporou Komsomolské pravdy od Tajmyrského jezera k Čeljuskinovu mysu a následující rok prošla na Severní zemi. Její členové se učili pohybovat mezi plovoucími ledy v De Longově průlivu mezi Čukotkou a Wrangelovým ostrovem; vydali se na Novosibiřské ostrovy a prováděli historicko-geografické zkoumání na Tajmyru a v Karském moři, kde hledali zbytky zmizelé Rusanovovy expedice.
Na lyžích k pólu
Na počátku roku 1979 dostal Dmitrij Šparo konečně svolení k cestě na pól a 1. března mohl se svou nepočetnou expedicí odletět do Tiksi a na ostrov Kotělnyj v Novosibiřském souostroví. Letecká přeprava pokračovala na ostrov Henrietta, který objevila roku 1881 americká De Longova expedice. Odtud vyrazila 16. března 1979 sedmičlenná skupina na lyžích k pólu. Jejím vedoucím byl Dmitrij Šparo, vědeckým zástupcem Jurij Chmelevskij a mezi účastníky nechyběl redaktor Komsomolské pravdy Vasilij Šiškarjov.
Cesta Šparovy expedice trvala 76 dnů (na pochodu 68 dnů), kdy urazila po driftujícím ledu 1 500 km, než 31. května 1979 dosáhla nejsevernějšího geografického bodu planety: Dvaasedmdesát hodin jsme žili v podivném zmatku. Pól se přibližoval, ale jak pomalu a nerad! 30. května nám zbývalo už jen několik kilometrů. Ale Leděňov z toho měl velkou radost. Podařilo se mu to natočit. Šli jsme bez zastávky osm hodin. A bylo 31. května. Podle všech výpočtů jsme na pólu. Ve 2.45 jsme zastavili u vysoké ledové návrše a postavili jsme tu stan. Z lyžařských holí jsme udělali stožár a vztyčili vlajku, vyprávěl Jurij Chmelevskij.
Na severním vrcholu světa očekával D. Šparo se svými šesti druhy letadla, která je měla dopravit zpátky. S nimi přilétali novináři, fotografové a filmaři, aby zachytili úspěch expedice, ale i první fotbalové utkání na severním pólu.
Obdobně se na lyžích vydal v roce 1986 z mysu Columbia francouzský polárník J.-L. Etienne a 11. května 1986 stanul na pólu. Podobnou cestu vykonal v květnu 1993 jako člen dvanáctičlenné mezinárodní skupiny i Miroslav Jakeš, který 10. května 1993 stanul na severním pólu jako první Čech.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
