Trujillo je na první pohled úplně jiné než většina velkých měst v Peru. Centrum je plné krásně opravených různěbarevných koloniálních budov, dokonce je tu i dlouhá pěší zóna, která končí v příjemném parčíku. Po chvíli ale idylka končí a objevují se peruánské nešvary v plné parádě.
Trujillo je na první pohled úplně jiné než většina velkých měst v Peru. Centrum je plné krásně opravených různěbarevných koloniálních budov. Náměstí a jeho okolí obklopují pěkné kostely a dokonce i dlouhá pěší zóna, která končí v příjemném parčíku. Ulice jsou pěkně uklizené, v silnicích nejsou díry a všude jsou pěkné chodníky, někde dokonce i semafory. Při příjezdu v neděli ráno je ve městě klid.
| Trujillo leží na pobřeží, asi 500km na sever od Limy, má asi 500.000 obyvatel. V zimě – tedy od května do září – je tu poměrně chladno, s teplotami 13 až 20 stupňů a většinou je zataženo. V létě je přes den přes 30 stupňů a v noci kolem dvaceti. Město leží v poušti a prakticky zde neprší. Město leží na hlavní silnici (Panamericana) propojující Ekvádor, Peru a Chile a autobusy se sem lze dostat téměř z každého většího města v Peru. Jediný hostel pro „backpackers“ s příznačným názvem El Mochilero se nachází na Av. Independencia čtyři bloky od Plaza de Armas. Noc v prostorném dormitorio vyjde na 15 solů, k dispozici jsou i soukromé pokoje. V okolí je i řada dalších možností ubytování ve všech kategoriích. Pro pohodlnější cesty za okolními památkami lze využít velké množství cestovních agentur. Půldenní návštěva několika památek přijde na 15-25 solů plus vstupné 5 až 10 solů. |
Takové je centrum Trujilla. Po chvíli v tomto městě se ovšem projeví peruánské nešvary v plné parádě. Trujillo trpí hlukem starých aut a věčným troubením taxíků snad ještě více než ostatní peruánská města. Bezohlední řidiči taxi se řítí ulicemi stejně jako v celém Peru. Také zde mají auta absolutní přednost před chodci. Mě nejvíce stresují a ohrožují ta, jejichž řidiči, aniž by se obtěžovali použít směrová světla, na křižovatkách velkou rychlostí zahýbají do prava a naprosto ignorují přecházející chodce.
Město s největší kriminalitou
Na každé ulici v centru města hlídkuje několik policistů. Mimo centrum už jich moc k vidění není. Kriminalita v tomto městě je zřejmě největší v Peru a stala se námětem celostátní debaty. Já jsem byl ve zdánlivě klidné čtvrti plné škol po skončení výuky svědkem incidentu, kdy mladíci projíždějící na motorce vytrhli jedné školačce mobil z ruky a ujeli s ním. Taxíkáři mi vypráví o svém strachu, a když se jich ptám na podrobnosti, děkují bohu za to, že ještě nikdy nebyli přepadeni. Při vystupování mi vždy starostlivě říkají: „Dávej na sebe pozor!“. V cukrárně majitel povídá pár detailů o různých přepadeních ve své čtvrti. Policisté prý při takových přepadeních nikdy nejsou poblíž. Bezpečnostní situace se tu v posledních letech podobně jako v celém Peru zhoršila. Místní noviny zdobí titulky typu: „Třemi výstřely zabili hlídače.“, „Při přepadení restaurace dva zranění.“. V čerstvém průzkumu university UPAO mezi obyvateli Trujilla odpovídá 25 procent dotázaných, že se v posledním roce stalo obětí kriminality! Celkem 50 procent z nich bylo přepadeno nebo okradeno na ulicích. Přitom každý třetí byl při okrádání ohrožován střelnou zbraní, každý pátý nožem. „Oznámil jste útok na policii?“ – 70 procent dotázaných nikoliv! – „Proč ne?“ – 40 procent nevěří policii, 20 procent to považuje za ztrátu času. V okrajových čtvrtích Trujilla se 20 procent dotázaných obává pomsty…
Přesto i v takovém městě lidé zdánlivě žijí úplně stejným způsobem jako kdekoliv jinde v Peru. Ulice jsou plné lidí, v parcích běhají děti, na trzích se čile obchoduje. Jen menší obchůdky večer prodávají skrze zamčené mříže. Mezi lidmi panuje velká nedůvěra.
Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Noční život v Trujillu
První dny v Trujillu jsem bydlel v klidném hostelu v centru. Byl jsem v moderním kinokomplexu na filmu Pufitos (šmoulové). Nízké vstupné (50 Kč) umožňuje návštěvu kina širším vrstvám lidí. V kině se fandilo šmoulům a desítky dětí pištěly, když Kargamel chytal taťku Šmoulu. Nikdy v životě jsem neviděl tak obrovské porce popcornu. I verze „mini“ má alespoň dva litry a rodinné balení je velké jako kýbl. O víkendu jsem užíval noční život a bavil se pohledy místních dívek, které jsou fascinovány modrýma očima a světlými vlasy. Při slovním kontaktu s cizincem jsou ovšem velmi stydlivé. V noci při příchodu se šéf hostelu jako pokaždé s obavami ptal, zda bylo všechno v pořádku. Majiteli hostelu je přes šedesát let, většinu života strávil ve Venezuele a aktuálně má sedmnáctiletou přítelkyni. Chová speciálního typ peruánského psa, který kromě chocholky na hlavě nemá žádnou srst. Na dotek má vyšší tělesnou teplotu. Hostel byl perfektní – teplá voda, internet, velké společenské prostory, veliké pokoje, čistota, toaletní papír – prakticky nic z toho není v levných hostelech v Peru běžné
