Zkušenosti s Uluru

Ahoj! Jestli budeš mít auto, není problém se přece vyspat v něm třeba na parkovišti přímo u hotelů v Yulara (aut tam byla řada a k hoře je to kousek). My jsme tak projeli velkou část Austrálie a spali jsme výhradně v něm (nebylo spací :-)). Jinak sama skála a krajina kolem je neskutečný zážitek. Aby se člověk vyhnul lidem, tak tam musí být asi mimo sezónu, ale fakt je, že na svítání a západ se prostě jezdí. Jsou vybudovaná dvě velká parkoviště – jedno na pozorování východu, druhé na sledování západu slunce. Lidí a aut je na nich dost a dost. Japonci to mají se stolečky, kávou a snídaní přímo na parkovišti, ze kterého je na horu vidět. Představení plné barev, které se ti ale odehraje před očima, za to opravdu stojí. Skálu bylo možné obejít kolem dokola (necelá desítka kilometrů). I to bylo velmi hodně zajímavé. (Jestli se to smí ještě dnes, netuším.) Doporučuji také i Kata Tjuta (Olgaas). Lidí je zde podstatně méně (ale holt Uluru je Uluru). My jsme byli i na vrcholku Uluru a byl to fantastický zážitek. Byli jsme překvapení, jak je ta hora jiná, než jsme čekali. Na vršku je ohromné vodou zvrásněné plató s prohlubinami, které tehdy byly naplněné vodou (v noci pršelo), odráželo se v nich modré nebe, to vše na té červenohnědé skále, kolem dokola nekonečno outbacku. (Pro ty, kteří mě již s prvními slovy zavrhli, že jsme lezli tam, kam se lézt nesmí… Před pár lety se ještě smělo. Bavili jsme se o tom i s místními lidmi, představiteli původních obyvatel, kteří nám řekli, že jim je to jedno, že to sice posvátná hora je, ale oni už to tak necítí, že s tím, že tam nahoru lidi lezou, problém fakt nemají. Oficiálně se nahoru mohlo, jen v nepříznivých povětrnostních podmínkách, za větru či velkých veder tuším nad 38 st. C cestu rangerové zavírali. My jsme měli nádherně.)