Zanzibar – cestopis 07-2017

ZANZIBAR 28.6.2017 – 11.7.2017
 
Na konci března, možná už byl duben, vyhlásily etiopské aerolinky akci na své letenky. Cena 14 tis. Kč za velmi pohodlný let na Zanzibar se nám zdála super, oproti standardní ceně 23 tis. Kč. Stejně vycházely i Seychely.
Zanzibar mám v oku ji od loňského roku, proto byl jasnou volbou. Let byl operovaný z Vídně přes Etiopii, dále z Etiopie s mezipřistáním u Kilimandžára rovnou na Zanzibar. Časový rozvrh: odlez z Vídně 22:50 – Etiopie 06:00 (Dreamliner), Etiopie 10:20 – Zanzibar 14:45 (staré letadlo).
Před odjezdem jsme vyřídily očkování – žloutenka + břišní tyfus, a zamluvily první ubytka – ve Stone Town Princess Salme a dále v Paje New Teddy´s Place, celkem asi 5 dní, následné až na místě.
Přišel den D, sbalila jsem bágl – vzala jen to nejnutnější, pár triček, dvoje plavky, malou deku z Decathlonu, nějaké kraťasy, jedny boty na pláž Crocs, drogerii (spreje s Deet proti komárům), lékárničku a dvě plechovky Budwaru, a s 13 kg odjela na vlakové nádraží Pardubice, abych mohla pokračovat dál do Brna, kde jsem měla sraz s mou spolucestovalkou. Z Brna nám fičel do Vídně autobus RegioJet. Ještě že jsme si zamluvily bus s časovou rezervou, neboť přijel cca o 2 hodiny později díky D1.
Ve Vídni jsme naštěstí byly včas, takže jsme využily našich Lady karet s MasterCard World Elite programem a skočily do salónku na občerstvení – před odletem velmi příjemné.
Jelikož jsme neučinili on-line check in, tak jsme neseděly vedle sebe, ale aspoň před sebou. Letadlo letělo na čas. Let byl velmi příjemný, jídlo chutné, nápojů dostatek. Ráno jsme přistály v Etiopii, kde nás čekala 4hodinová pauza. Bály jsme se, že se nezabavíme, ale uteklo to tak rychle, jak jsme vůbec nečekaly. Na letišti jsou i lehátka, takže čekání velmi zpříjemní.
Etiopské letiště je celkem v pohodě, najdete tam vše, co je potřeba, jen internet mají velmi pomalý. Další let byl taky OK, byť ve starším letadle, na Kilimandžáru vystoupila většina cestujících, a následně odletěli na Zanzibar. Jídlo a pití zase úplně v pohodě, letušky velmi sympatické.
Odpoledne jsme sedli na Zanzibaru, čekala jsem prádelnu (jako byla loni na Maledivách) a ono nic. Vál příjemný vítr, teplota 28°C, sice byla vlhkost, ale oblečení vše suché. Začínala jejich zima – teploty do 30°C, po celý den větřík, já jsem pro sebe lepší podnebí nezažila, večer standardně legíny a sako, jinak byla zima – zejména u pláží, v noci jsme se dokonce přioblékaly).
Na letišti jsme museli projít vízovým řízením, za cenu 50 USD (platit lze jen kartou MC i Visa) vlepí do pasu vízum včetně fotografie na 90 dní. A můžeme běžet. Před letištěm stojí nepočítaně mužů – taxikářů, kteří nás všichni chtějí ulovit. Taxikařina je tam velmi výnosný kšeft. Jelikož jsme zatím nezkušené a taky unavené, kývneme na 10 USD za cestu do našeho prvního ubytování ve Stone Townu (běžně se dá usmlouvat na 5 USD).
Náš pan taxikář nás dovezl v pořádku, cesta trvala cca 20 – 30 min. z důvodu řízení dopravy policistou.
První ubytko je Princess Salme Inn na dvě noci (29.6. – 01.07.) za 90 USD včetně snídaně. Pokoj jsme dostaly ve druhém patře, seznamuje se s typickým ubytováním. Jedna postel uprostřed s moskytiérou, koupelna s vodou, toaleta, klimatizace. Pokoj malý, ale na přespání stačí. Odkládací prostory typu skříně – neexistují. Hotel je kousek od přístavu, kam denně přijíždí několik lodí a je tam tedy zvýšená doprava i na silnici. Snídani podávají typicky na střeše, k dispozici jsme měli ovoce, kávu, čaj, paní nám udělala omelety nebo volská oka, dle našeho přání. Wi-Fi běhala rychle, nebyl problém ani s telefonátem přes Whatssapp.
Večer po příletu jdeme prozkoumat ulice Stone Townu včetně jejich food marketu, který se odehrává ve Forodhani Gardens. Krásné zahrady rozprostírající se u moře, kde se dá ochutnat jejich jídlo, zejména grilované maso a mořští živočichové. Máme strach z milionu much, co tam lítají, ale ochutnávám kuře s červenou kůží (speciální kari), velmi dobré. Jdeme dále posedět do „kavárny“ u moře, popíjíme pivo a připravujeme plány na další den.
Po snídani se ještě zrelaxujeme a pak se chystáme na projití Stone Townu ve dne. Jeden z cílů je místní trh, který chceme vidět. Překvapuje nás, že tam je minimum turistů, přitom pomalu ale jistě začíná Zanzi sezóna.
Základem pobytu na Zanzi je se rychle naučit říkat NE – skoro na všechno. A druhá důležitá vlastnost je záliba ve smlouvání a umět být zdravě drzí.
Jelikož pracuji v bankovnictví a obchod mě vždy bavil, smlouvání si beru za úkol a odbývání pouličních prodavačů, kteří jsou všude a nabízejí všechno si beru za úkol také.
Naše dopoledne začalo výměnou USD na TZS, kurz byl totožný ve všech směnárnách. V TZS jsou ceny výhodnější a dají se spíše usmlouvat. Na začátek jsme vyměnily USD v hodnotě 12.000 Kč (1.000 TZS cca 11 CZK).
Dále jsme pokračovaly procházení se městem, také jsme navštívily místní trh. Vedle ovoce a zeleniny je tu nepřeberné množství koření, které jsme kupovaly až poslední dva dny našeho pobytu. Za pytlíček však max 2.000 TZS. Velmi výhodný je šafrán, kde s tím menším množstvím stál pytlík 5.000 TZS, v CZ bych se za stejné množství nedoplatila. Pro slabší žaludek určitě není část trhu, kde se prodává maso + ryby a celkově odér, který tato část má. Bez kapesníčku s vůní bych to nedala.
Na hlavní ulici, kde je dům Frediho Mercuryho, je i obchod s alkoholem a zejména jsou ke koupi i piva v plechovce – Kilimanjaro (pro nás z nabídky nejlepší pivo), pokud chcete někdo vést domů. Z této hlavní ulice se pak jde do menších uliček, které jsou plné obchodů s oblečením, suvenýry apod. Každopádně se nebojte tvrdě smlouvat a pokud nedají Vaši cenu, odejděte, ne jednou se nám stalo, že za námi běželi, že teda cena OK. Po obědě (jídlo – maso + příloha se pohybuje kolem 15.000 TZS, pivo cca 5.000 TZS), který jsme strávili v restauraci dole na hlavní ulici směrem k moři, jsme se vydaly na Prison Island. Cenu výletu jsme usmlouvaly na 10 USD pro obě. Jeli jsme jen my dvě s pánem na lodi Remember.
Prison Island je ostrov vzdálený asi 2 km od pláží Stone Townu. Dnes tu žijí želvy, které sem před 100 a více lety dopravili ze Seychel. Každá želva má na krunýři svůj věk. Můžete si zde koupit listí, kterým je pak krmíte. S pánem jsme si domluvily i šnorchlování kousek od Prison Islandu. Vše úplně v pohodě dle času, kolik jsme potřebovaly. Večer jsme pak vyrazily do Mercuryho baru a opět do zahrad.  V ubytku jsme pak domluvily taxi na další den do Paje. Vezl nás Othamani za 25 USD do Paje. Taxikář pohodář, jízda bezpečná, tudíž jsme si na něj vzali kontakt a přes whatssapp s ním pak domlouvali další přesuny.
 
Paje – místo na východním pobřeží, které nás doslova dostalo. Ubytování jsme měli v New Teddy´s place, kde jsou palmové chatky bez podlahy přímo s postelí na písku. Bály jsme se, že písek budeme mít všude, ale omyl, takhle čistou postel jsem už dlouho neměla. Odkládací prostor jsou jen takové police z provazu. Toalety + sprchy společné, ale vždy čisté.
Nejkrásnější pohled se nám naskytl při příchodu na pláž. Bílý písek s nekonečnou širokou pláží a úchvatným mořem. Hned vedle velmi příjemný bar se super posezením, vše pro kiting.
Všichni nás strašili (kdo ani nebyl na Zanzi), že východní pobřeží má obrovské odlivy atd…. my jsme se na odliv moc těšily, ale tady se jen snížila hladina do úrovni kolen, dno se nám neodkrylo.
Hned vedle New Teddy´s place je Crystal resort. Do Crystalu jsme šly na kafe (Afrikafe jsem si zamilovala), nechali nás koupat v bazénu i používat jejich lehátka na pláži – ideální.
Paje pro nás byla nejkrásnější oblast s nejlepší atmosférou, pak už se ji nic nevyrovnalo. Všude dýchá přirozenost, palmy volně vzrostlé okolo pláže tomuto místu dodávají na jeho dokonalosti. Na moři jezdí kite boardisti. Vše má takovou specifickou uvolněnou atmosféru.
 
Z Paje jsme pokračovaly na sever – do Nungwi – nejvíc chválené oblasti. Domluvili jsme si našeho Othamaniho za 50 USD + dvě přestávky. První přestávka nás čekala na opičky v Jozani Forest. Po zaplacení vstupu se nás ujal průvodce a ukázal nám místní vegetaci – mahagonové stromy, opice, které žijí jen na tomto ostrově a následně mangrovníkový háj. Strávily jsme tu asi dvě hodiny velmi příjemné procházky a focení s opičkami.
Následující zastávka byla na Spice Tour, bohužel to byla „soukromá záležitost“, takže nás hned chtěly obrat na vstupném, tudíž jsme to usmlouvaly tuším na 10.000 TZS za osobu. Následovala procházka k jednotlivým druhům ovoce a koření. Překvapil nás pepř, viděly jsme kávu, hřebíček, skořici a nespočet dalšího. Během cesty tam týpek pletl palmové ozdoby na hlavu, krk a prsty. Samozřejmě s cílem dostat z nás peníze. Hošani měli smůlu, od nás nic nekáplo. Spice Tour byla zakončená ochutnávkou ovoce. Následně jsme pokračovali do Nungwi.
 
Ubytování jsme objednaly přes booking.com v Anitas – dnes Aluna BeachLodge (cena za 3 noci od 4.7. – 7.7. byla 148,20 USD vč. snídaně). Apartmánový dům se nacházel v severní části Nungwi kousek od obydlí místních (a hned vedle záchranné stanice pro želvy). Prvotní pohled byl trochu šok, okolí by se člověk bál. Ale za zdí se nacházel krásný prostor s hlavním domem. Pokoj byl krásný, s koupelnou a dokonce teplou vodou. Jedinou nevýhodou bylo, že pan majitel – Holanďan – nestihl koupit dříve generátor a v Nungwi neustále vypadává elektřina, takže jsme dva dny stejně byly bez vody a internetu. V ubytku obsluhoval Robert, který se o nás pečlivě staral – až moc. Chlapec si myslel, že si ho asi odvezeme do CZ jako manžela. To mu nevyšlo.
Celou dobu nás hlídal Masaj, ti sem jezdí právě s cílem této práce, ať už dozoru na plážích nebo hlídání ubytování.
Nungwi nás o svých krásách nepřesvědčilo. Je to oblast kolem pláže plná jen rezortů a hotelů. Pláž není rozhodně nekonečná a přirozená jako v Paje a koupat se nám tady ani úplně nechtělo. Nezbývalo nic jiného než si každé dopoledne v době odlivu vyšlápnout na Kendwu, místo vyhlášené nejhezčími plážemi.
Kendwa byla od našeho ubytka dobrou hodinu a půl pěšky, šly jsme místama, která jsou při přílivu běžně zalitá vodou do výšky naší hlavy. Cestou potkáte restaurace – výborná byla italská, kde každého hosta vítal sám pan majitel – Ital. Na Zanzibaru, pokud něco má fungovat, musí to vlastnit cizinec. Nejčastěji Italové a pak za nimi Holanďani, ovšem i česká stopa je dnes na tomto ostrově koření.
Naše hlavy jsme se rozhodly složit u Kendwa Rocks Beach hotel a využít jejich lehátek. Daly jsme tam si tam dobré jídlo i pití.
Další den nám celý propršel, takže jsme to strávily spíše poflakováním v barech nebo když to šlo, na pláži.
Jelikož se nám stýskalo po východním pobřeží, další volba byla Kiwengwa. Tady jsme jako ubytko zvolily Baby Bush Lodge na 2 noci (7.7. – 9.7.) za 80 USD se snídaní. Dostaly jsme pokoj nahoře, kde byla i terasa s krásným výhledem na pláž a moře. Pokoj standardní s mini koupelnou a WC, bez teplé vody. V mezipatře pak byla restaurace + se zde podávaly snídaně. Kiwengwa měla podobný ráz jako Paje, ale tak nějak bez atmosféry a hlavně bez možnosti posedět v baru na pláži nebo restauraci. Nacházela se zde jen jedna. Ovšem tady jsme zažily pravý odliv. Moře ustoupilo zpět do Indického oceánu a my tak mohly vyrazit na reef, který právě dělil oceán a moře. Cestou s vodou po kolena max jsme prohlížely ježky, hvězdice, viděly místní sbírat chobotnice apod. K reefu jsme se nechaly dovézt pravou zanzibarskou bárkou, ovšem po dlouhém smlouvání. Z 20 USD to bylo 10.000 TZS (za úplný kousíček). Brýle a šnorchl jsme bohužel u sebe neměly, tak jsme se aspoň vykoupaly v oceánu. Velký pozor jsme musely dát na ježky, kterých tam bylo nepočítaně.
V našem ubytku jsme večer šly na jídlo i pití, ovšem tím, že nebylo kam jinam jít, tak podle toho vypadaly i ceny. Pivo za 7.500 TZS a jídlo začínalo na 18.000 TZS – zbytečně vše předražené. Na jídlo jsme čekaly pravidelně přes hodinu.
Moje spolucestovatelka se ještě v CZ spojila s týpkem, který šéfuje v jednom rezortu (Tulia Resort) a jelikož to bylo jen 9 km od nás, následující den jsme se na základě jeho pozvání vypravily právě sem. Tento rezort postavili dva Češi a cena za noc se tu standardně pohybuje kolem 1.000 USD. Na místě nás přivítal Lukáš s Markem a my mohly zjistit další info o místních a oblasti. Do rezortu jsme šly pěšky v době odlivu, část byla po pláži a větší část z 9 km byla po skále, která tvořila nejvíc z mořského dna.
Ochutnaly jsme výborné jídlo z nabídky rezortové restaurace, daly si kávu, pivka a i domácí slivovici od Marka. Svezly jsme se na tobogánech, jediných na Zanzi. Kluci nám pověděli ještě nějaké zajímavosti o místní politice, cenách, výplatách, práci místních atd. Zhodnotily jsme den jako příjemně strávený a byly jsme obohacené zase o protipól nekonečného luxusu, nicméně klienti tohoto rezortu nejspíš nepoznají pravou tvář Zanzibaru.
Na závěr naší cesty jsme se vrátily do Stone Townu, tentokrát jsme ubytko zvolily blíže Forodhani Gardens. Ubytování se jmenovalo Zanzibar Stone Town Lodge, kde dvě noci vyšly na 90 USD (9.7.-11.7.). Určitě se nám mnohem více líbila poloha ubytování i pokoje. Poslední dny jsme strávily nakupováním koření a suvenýrů domů. A hlavně posezením v restauracích na pláži a užíváním si atmosféry, která nás prostě bavila.
Info k ubytku: na Bookingu měli ve specifických podmínkách (u dvou a více nocí) uveden bezplatný odvoz z letiště i na letiště, než jsem si to ale stihla přečíst, tak nás za taxi na férovku zkásli o 5 USD. To nám ale po dlouhém rozhovoru a následném telefonátu s majitelkou vrátili a na letiště opravdu bezplatně dopravili.
Odlet byl plánovaný na 11.7. v 15:45. Žádné odletové vízum se neplatí. Jen jsme dlouho čekali na odbavení, kdy se jim zasekly počítače. Dopoledne jsme udělali on-line check in, tudíž jsme již na oba lety seděly vedle sebe. Na zpáteční cestu do Etiopie nás čekala nová A350. V Etiopii jsme byli ve 20:05 dle letového plánu. Poseděli jsme v místní restauraci, koukly do obchodů a ve 23:55 odlétali Dreamlinerem do Vídně. Oba lety utekly jako voda a ráno před 5. hodinou jsme přistávali. Bágly nám přijely hned, co jsme došly na místo. V 5:50 nám jel bus RegioJet do Brna, který jsme rezervovaly ještě na Zanzi.
 
Zanzibar byl pro nás velkým zážitkem. To že jsme ho projížděly, tak se nám ukázal určitě více, než kdybychom ležely jen v nějakém hotelovém areálu. Rovnou mohu říci, že to je destinace, kam bych klidně jela znova. Obecně jsou to milí lidé, jen strašní obkladači, člověk musí být neustále v pozoru a hlídat ceny, vrácené peníze atd. Od kluků jsme se dozvěděli, že není problém si koupit dítě za 10.000 TZS, rodina jich běžně má kolem 10 – 15 dětí, nemají problém, když se nějakého zbaví.
 
Obecné info: minimální měsíční mzda byla do 30.6. ve výši cca 1.500 Kč, od 1.7. byla navýšena na 3.000 Kč, v rezortu jim tak na druhou polovinu měsíce nepřišli lidi do práce, stačilo jim 1.500 Kč.
Ceny pro místní jsou diametrálně odlišné od těch pro nás. Kluk si přede mnou kupoval Fantu, dal mu 1.000 TZS a týpek mu vrátil 800 TZS v mincích. Po mě chtěl 2.500 TZS za to samé.
Prodavači, ubytující atd… stále tvrdí, že nemají nazpět, většinou jsou to 1.000 TZS – 2.000 TZS, nevěřte jim, snaží se Vás jen obrat, pro ně to jsou veliké peníze. Pomůže říci, že si počkáte, dokud to nepřinesou, že času máte dost.
 
Zdravotnictví tam absolutně nefunguje. Jediná soukromá nemocnice je ve Stone Townu a nejvyšší vybavení je rentgen. I na zlomeninu tu místní může umřít.
 
Jen pro zajímavost – výlet na Prison Island, který jsme měly za 10 USD, tak CK Fischer v CZ prodává za 111 USD. Není nad to si vše zařizovat po vlastní ose. Ani pobytu s dětmi se nemusíte bát, byla tam s námi i paní z Polska, která si zvlášť koupila letenky a pak už jen hotel, ve kterém chtěla se svými dvěma syny (5 let) po celé dva týdny být (ovšem vždy pamatujte na zdravotnictví, které tady opravdu žádné není).
Pohledy pošlete jedině ze Stone Townu na místní poště, nikde jinde na ostrově pošta není.
Bankomaty (a je jich dostatek) jsou také jen ve Stone Townu, nikde jinde s kartou nic nepořídíte.
 
Důležitý slovník: Asante Sana – děkuji pěkně, Karibu – přivítání, Hakuna Matata = žádný problém. S těmito slovy vystačíte celý Váš pobyt J. Jinak se domluvíte anglicky.
 
Hygiena: těsně před cestou jsem párkrát vzala Biopron, na místě už nic. Čistila jsem si zuby vodou z kohoutku a za celou dobu neměla jediný problém – ale tohle je individuální. Helča měla slivovici, Biopron, zuby čistila vodou z petky a stejně nějaký malý problém byl.
 
Rady na cestu:
Ještě doma trénujte důrazné NE. A otrapům odpovídejte česky, je to sranda a za chvíli to vzdají.
Vždy o svých cenách smlouvejte a ani 10. cenu neberte, pokud ji nechcete akceptovat. Všichni mají ve výsledku to samé, koupíte jinde např. v zastrčené lokalitě.
Vy, kdo kouříte, si nakupte cigarety v Etiopii, celý karton Dunhillek Vás vyjde na 14 USD. Na místě se pak o cenách za cigára smlouvá a krabičku prodávali min. za 5.000 TZS.
Vyměňte si peníze na TZS, nebudou Vás tolik moc ždímat.
Nefoťte bez dovolení místní, zbytečně Vám pak budou nadávat.
 
Očkované jsme byly jen na břišní tyfus + duo žloutenka (žlutá zimnice není potřeba, pokud se nezdržíte na pevninské Africe). S sebou jsem vezla spreje s Deetem. Komárů nebylo tolik, ale díky sprejům jsme od nich měly pokoj. A raději se neseznamujte s pavouky, kteří tam žijí. My je viděly naštěstí předposlední den pobytu ve Stone Townu přímo ze střechy našeho ubytka a měly jsme rázem velký problém se spánkem.
 
Pokud by Vás ještě cokoliv zajímalo, napište mi mail: kj******@ce*****.cz