Vietnam nebo Srí Lanca?

No chodící peněženky rozhodně, ale na to si člověk jakž takž „zvykne“. S kudlou nic nebylo, ale extrém byl v tom, že po člověku chtěli někdy i několikanásobek než po domorodcích, což bylo na mě dost a hlavně ve srovnání se sousedními zeměmi, přičemž právě Vietnam se jevil jako nejvyspělejší z nich. Možná i proto byli tak chamtiví. Každopádně se to dá zvládnout s jednou základní poučkou či pravidlem – vše (VŠE!!!) domlouvat předem, případně smlouvat a až pak platit! V žádném případě neplatit až po..Důležitý taky bylo pravidlo, že když jeden rohlík stojí 2,-Kč, neznamená, že dva budou stát 4,- Kč. Prostě ptát se předem – co stojí tohle, tamto, dohromady, zvlášť, bez toho s tím – VŠE! Jinak za celou dobu co jsem tam potkal cizince, vždy mi říkali „stejné“ zážitky se stejnými názory Vietnamce.
Hory, prales, horko a hmyz? Já bych doporučoval Laos a převážně pak jeho sever (případně střed, Thakhek), to bylo naprosto úžasný ať už se to týká lidí, přírody nebo dopravy! Já z Laosu nemám špatný zážitek! Ještě bych vyzdvihl Barmu, ale to každý musí zvážit, jestli tam chce či ne a případně jak a kam tam bude cestovat. Ta je sice komplikovaná, ale odtamtud mám absolutně nejlepší zážitky, ani ne tak z přírody (ve srovnání s tim Laosem), ale hlavně kvůli lidem a celkově kvůli takovýmu pocitu/návratu 60 let zpět.
Vypadá to, že něco máš naježděno, takže být Tebou, nebál bych se ani toho Vietnamu, já jen přihazuji můj pohled na věc 😉