Trek Mestia-Ushguli

Před týdnem jsem tento trek absolvovala, s lehkým batohem tj. s přespáváním ve vesnicích Zhabeshi, Adishi, Iprali.

Obecně: věřím, že se dá ujít za 3 dny se stanem, pokud si člověk trochu přivstane, ale bez stanu bohužel ne; vesnice Adishi je dost odřízlá a člověk tam prostě spát musí. Možná by se dalo ujít první dva dny za jeden, ale určitě ne, pokud vyrazíte hned po nočním vlaku z tbilisi+navazující maršrutce ze Zugdidi.

Pokud pojedete nočním vlakem z Tbilisi, můžete hned ten den vyrazit. Pokud nestihnete lehátka nebo postele (což my jsme s koupí jízdenky 5 dnů před odjezdem nestihli) a jedete na obyčejných sedačkách, tak se sice moc nevyspíte, ale první den není tak náročný.

Chtěla bych varovat všechny, aby se vůbec neřídili tím popisem treku, co dostanete v infu v Mestii! Podle mapičky si můžete na mapě ukázat, kudy vlastně půjdete, ale jakákoliv čísla nadmořských výšek atp. jsou úplná hausnumera!
Mapa geoland bohužel taky 100% neseděla; nebyla tam vůbec značená velká silnice (možná ji postavili dost nedávno) a kde je les a louka je taky dost hodně mimo. Nejjistější je se ptát místních při jakékoliv příležitosti, jestli jdete dobře.

Hrubý popis celého výletu:
Sedačky v nočním vlaku z Tbilisi jsou v takovém to velkoprostorovém IC provedení, jejich kvalita je ovšem sovětská. Dají se ale sklopit.
Hned ráno na nádraží v Zugdidi čekají maršrutky, za 20 lari do Mestie. Cesta tam nám trvala 4 hodiny (často jsme stavěli), cesta zpátky 2.5 h (kamikadze řidič a stavěli jsme jenom když z jeho jízdy jeden Rakušák zvracel). V Mestii se dá koupit mapa geoland v suvenýrech, otrávená paní na infu vám dá popis treku ze Zhabeshi do Ushguli (horse trail). Je tam i celkem slušná restaurace. Hned po obědě jsme vyrazili a celkem pohodlně do večera došli do Zhabeshi. První den je bloudící jen trochu.
Druhý den se celkem dá najít cesta, jak vystoupat na hřeben, ale pozor! Jak vystoupáte na silnici (štěrková, jsou na ní i patníky a značky), úplně ignorujte ukazatel na Adishi a dejte se vlevo po silnici na vršek kopce. Po pár stech metrech dojdete k nějaké malé odbočce, kterou se musíte dát. Není možnost, jak na to natrefit, protože značky tady vůbec nejsou. My měli dost štěstí, že jsme na obou místech potkali lidi, co nás nasměrovali.
Druhý den je bloudění opravdu špatně.
Třetí den jdete nejdřív podél řeky, což je v pohodě. Pak dojdete k brodu. V Adishi nám paní tvrdila, jak je nutné přebrodit řeku na koni za 50 lari, ale vzhledem k tomu, že tady psalo několik lidí, že to přebrodili, a taky že jsem alergická, rozhodli jsme se to risknout.
Dá se to. Je ale dobré to přebrodit co možná nejdříve, nejlíp ráno, protože tající ledovec přidává v průběhu dne vody. My jsme následovali nějaké Poláky, kteří to přebrodili cca 50 metrů po proudu od oficiálního brodu, kde se řeka rozdělila na tři toky a šlo to lépe. V poledne jsme měli vodu něco nad kolena. Je ale opravdu strašlivě ledová; jen z těch pár sekund, kdy jí jdete, vás tou teplotou rozbolí nohy. Proud je taky poměrně silný, ale zas já vážím 55 kg:) Ale zvládla jsem to celkem v pohodě.
Pak vyjdete do sedla a zase nevíte kudy. Trik je pokračovat jakoby rovně, přímo dolů ze sedla, nejít vpravo. Vlevo byste nešli, tam je jenom něco jako vyhlídka na ledovec. Zbytek cesty už tak moc bloudící není.
Čtvrtý den se sejde z Iprali dolů a pokračuje nějak více méně po silnici až do Ushguli. My jsme tenhle den už nešli, protože hodně lilo a taky byl v Kali (u Iprali) nějaký křesťanský festival, ale údajně verze ne po silnici byla dost pitomá, tráva vysoká po prsa. Na tom festu jsme si stopli maršrutku do Mestie za 20 lari/osoba.

Časy pochodu:
1. den: 6 hodin (ale byli jsme docela nevyspalí z vlaku)
2. den: 7 hodin
3. den: 10 hodin