Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
Zdravim, mohl by mi nejaky zkuseny poutnik poradit? Vsude se v souvislosti s pouti zminuji ubytovny aspol. Myslite, ze je realne ji absolvovat s min penezi, stylem spani ve stanu/pod sirakem mimo mesta, vareni na plynu, proste klasika?
Určitě. Když jsem šla pouť já, tak jsem spala v ubytovně tak každý třetí den, a to jen kvůli toho, abych úplně nepřišla o atmosféru ubytoven a občas se člověk zkrátka musí umýt (to jde ale provizorně i v pítkách):) Stan jsem si ani nebrala, když pršelo, spali jsme v nějakém rozestavěném domě nebo hlubokém lese. Ale v létě tam prší minimálně. Posledních dvě stě kilometrů je navíc cesta bohužel přesycena lidmi tak, že se do ubytoven ani nevlezou. Pak spí venku všichni, třeba hromadně pod zastřešeným náměstím:)Některé ubytovny jsou dokonce jen za dobrovolný příspěvek, donativo, takže každý dá tolik, kolik mu jeho finanční situace dovoluje. Snad nejkrásnější atmosféra je v ubytovně v Logroňu u kostela (za mostem, přes který jde camino, odbočte doprava a hledejte starý kostel s farou) a v ubytovně San Bol uprostřed vyprahlých polí.
Španělé jsou na spáče venku připraveni a jsou moc milí. Za celých 900 km až k moři nás nikdy nikdo nepokáral za spaní na cizích pozemcích. Ale to je tak všude na jihu a východě Evropy 🙂
Pokud budeš mít ještě nějaký dotaz, ráda poradím!
Vláďa
Potvrzuji slova Katky a přidávám drobnou radu: neber nafukovací karimatku! Všude dost trnů a ostrých kamenů, takže klasická pěnová karimatka je jedinou volbou.
Vláďa
Vláďa:
Jo a ještě jedna nesporná výhoda spaní venku a ne v ubytovnách: štěnice !!! Nepamatuji nikde v Asii ani Africe takové množství štěnic. Celou pouť jsem si doslova odtrpěl od jejich svědivých štípanců, které v kombinaci s alergickou reakcí (cimikóza) způsobily otoky předloktí atd. Jo, Santiago holt není zadarmo 🙂
Štěnice? Tak na ty jsem teda ani náhodou nenarazila a neznám ani nikoho jiného, kdo by s nimi měl zkušenosti… Právě se mi zdálo, že ubytovny byly čisté a bez problémů. Kde si na ně narazil,
Vláďa
Katka:
Ano, snaha o čistotu byla znát v naprosté většině albergů, ve většině (hlavně v Galícii) měli jednorázová prostěradla atd. Ale štěnicím velmi vyhovuje, že si nalezou do batohů a spacáků a nechají se přenést zas jinam, kde všude najdou spousty spících „dárců krve“. Naprosto jistě jsem je viděl (vždy po ranním rozsvícení se rozlezly do úkrytů) v těchto místech:
1) Villar de Mazarife (Albergue de Jesus)
2) Foncebadón (Albergue Domus Dei)
3) Pallas de Rei (GU v centru).
Problém štěnic je v tom, že i když je všude sterilně čisto, stačí, aby je někdo přinesl v batohu a štěnice si úkryt najdou v matracích, podlaze, za obložením atd.
Dá se to samozřejmě přežít, jen to člověk v Evropě moc nečeká…
m
Vláďa:
hm… mozno francuzska cesta je moc frekventovana, ale na portugalskej ceste bolo vsetko ok, matrace boli z kozenkoveho potahu, a pouzivali sa jednorazove postelne oblecenie. Naopak, najviac stenic podla mojej skusenosti som zazil v Chile, tam snad ani hostel bez stenic neexistuje 🙂
Diky za rady,stejne chci spat venku co nejvic to pujde… Taky planuju vyrazit sama, asi nebude sebemensi problem si s nekym popovidat ve chvilich potreby… ?
Popovídat si bude s kým i ve chvíli „nepotřeby“, poutníci jsou velmi družní:) Rozhodně se neboj toho, že by ses cítila opuštěná. Atmosféra na Caminu je úžasné právě v tom, že všichni okolo jsou Tví kamarádi…
Vláďa
Katka:
Přesně tak. Tím, že všichni jdou víceméně stejně rychle, půjdeš se skupinou stále „se opakujících“ lidí, které budeš potkávat. V tom je možná právě to kouzlo pouti. Ocitneš se ve společenství lidí, kteří se k sobě chovají tak, jak by asi svět měl vypadat. Nechci to idealizovat, ale vztahy mezi poutníky (a často i místních obyvatel k poutníkům) jsou vysoce „nadstandartní“. Však uvidíš…
Zdravím zkušené poutníky…jak se prosím pohybují současné ceny za albergy a stravování na cestě? S kolika penězi vyjdu průměrně na týden, když nejsem moc náročná? :)A ještě ..dá se někde koupit dobrá mapa Camino Norte? Děkuju
Vláďa
Hanka:
V říjnu 2011 byla cena většiny státních albergů 5 euro, některé křesťanské měly příspěvek dobrovolný a některé soukromé měly ceny i vyšší (8-10 E). Potraviny v obchodech +- jako u nás, něco výrazně levnější (např. lahvinka vína pod euro a přitom pitelné :-)). Skromné náklady odhaduji na 50-60 euro za týden.
Josef
Hanka:
Pro ELIŠKU..
Ahoj.. Chci se zeptat, zda-li si již cestu absolvovala.. Měl bych případně pár otázek.:-).
Děkuji Josef
Určitě. Když jsem šla pouť já, tak jsem spala v ubytovně tak každý třetí den, a to jen kvůli toho, abych úplně nepřišla o atmosféru ubytoven a občas se člověk zkrátka musí umýt (to jde ale provizorně i v pítkách):) Stan jsem si ani nebrala, když pršelo, spali jsme v nějakém rozestavěném domě nebo hlubokém lese. Ale v létě tam prší minimálně. Posledních dvě stě kilometrů je navíc cesta bohužel přesycena lidmi tak, že se do ubytoven ani nevlezou. Pak spí venku všichni, třeba hromadně pod zastřešeným náměstím:)Některé ubytovny jsou dokonce jen za dobrovolný příspěvek, donativo, takže každý dá tolik, kolik mu jeho finanční situace dovoluje. Snad nejkrásnější atmosféra je v ubytovně v Logroňu u kostela (za mostem, přes který jde camino, odbočte doprava a hledejte starý kostel s farou) a v ubytovně San Bol uprostřed vyprahlých polí.
Španělé jsou na spáče venku připraveni a jsou moc milí. Za celých 900 km až k moři nás nikdy nikdo nepokáral za spaní na cizích pozemcích. Ale to je tak všude na jihu a východě Evropy 🙂
Pokud budeš mít ještě nějaký dotaz, ráda poradím!
Potvrzuji slova Katky a přidávám drobnou radu: neber nafukovací karimatku! Všude dost trnů a ostrých kamenů, takže klasická pěnová karimatka je jedinou volbou.
Jo a ještě jedna nesporná výhoda spaní venku a ne v ubytovnách: štěnice !!! Nepamatuji nikde v Asii ani Africe takové množství štěnic. Celou pouť jsem si doslova odtrpěl od jejich svědivých štípanců, které v kombinaci s alergickou reakcí (cimikóza) způsobily otoky předloktí atd. Jo, Santiago holt není zadarmo 🙂
Štěnice? Tak na ty jsem teda ani náhodou nenarazila a neznám ani nikoho jiného, kdo by s nimi měl zkušenosti… Právě se mi zdálo, že ubytovny byly čisté a bez problémů. Kde si na ně narazil,
Ano, snaha o čistotu byla znát v naprosté většině albergů, ve většině (hlavně v Galícii) měli jednorázová prostěradla atd. Ale štěnicím velmi vyhovuje, že si nalezou do batohů a spacáků a nechají se přenést zas jinam, kde všude najdou spousty spících „dárců krve“. Naprosto jistě jsem je viděl (vždy po ranním rozsvícení se rozlezly do úkrytů) v těchto místech:
1) Villar de Mazarife (Albergue de Jesus)
2) Foncebadón (Albergue Domus Dei)
3) Pallas de Rei (GU v centru).
Problém štěnic je v tom, že i když je všude sterilně čisto, stačí, aby je někdo přinesl v batohu a štěnice si úkryt najdou v matracích, podlaze, za obložením atd.
Dá se to samozřejmě přežít, jen to člověk v Evropě moc nečeká…
hm… mozno francuzska cesta je moc frekventovana, ale na portugalskej ceste bolo vsetko ok, matrace boli z kozenkoveho potahu, a pouzivali sa jednorazove postelne oblecenie. Naopak, najviac stenic podla mojej skusenosti som zazil v Chile, tam snad ani hostel bez stenic neexistuje 🙂
Diky za rady,stejne chci spat venku co nejvic to pujde… Taky planuju vyrazit sama, asi nebude sebemensi problem si s nekym popovidat ve chvilich potreby… ?
Popovídat si bude s kým i ve chvíli „nepotřeby“, poutníci jsou velmi družní:) Rozhodně se neboj toho, že by ses cítila opuštěná. Atmosféra na Caminu je úžasné právě v tom, že všichni okolo jsou Tví kamarádi…
Přesně tak. Tím, že všichni jdou víceméně stejně rychle, půjdeš se skupinou stále „se opakujících“ lidí, které budeš potkávat. V tom je možná právě to kouzlo pouti. Ocitneš se ve společenství lidí, kteří se k sobě chovají tak, jak by asi svět měl vypadat. Nechci to idealizovat, ale vztahy mezi poutníky (a často i místních obyvatel k poutníkům) jsou vysoce „nadstandartní“. Však uvidíš…
Supr! Diky, tak uz jsem rozhodnuta a tesim se:)
Zdravím zkušené poutníky…jak se prosím pohybují současné ceny za albergy a stravování na cestě? S kolika penězi vyjdu průměrně na týden, když nejsem moc náročná? :)A ještě ..dá se někde koupit dobrá mapa Camino Norte? Děkuju
V říjnu 2011 byla cena většiny státních albergů 5 euro, některé křesťanské měly příspěvek dobrovolný a některé soukromé měly ceny i vyšší (8-10 E). Potraviny v obchodech +- jako u nás, něco výrazně levnější (např. lahvinka vína pod euro a přitom pitelné :-)). Skromné náklady odhaduji na 50-60 euro za týden.
Pro ELIŠKU..
Ahoj.. Chci se zeptat, zda-li si již cestu absolvovala.. Měl bych případně pár otázek.:-).
Děkuji Josef
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
Vodopády kam se podíváš…
Cestobraní – festival, na který se nezapomíná
Dokonalé holení nejen na cestách
Vybavení na cesty
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru