Sen o Africe

Sen o Africe…

Už dlouho mám sen…procestovat Afriku od Tangeru po Káhiru. Ne autem, ale pěšky, na velbloudech či stopem. Poznat severní Afriku jaká je doopravdy. Vzhledem k tomu, že nejsem úplně paranoidní, vím, že taková cesta je celkem nebezpečná a to hlevně pro ženu s plavými vlasy. Neodvážila bych se ji podniknout sama a snažím se najít lidi, kteří by pro takovou cestu měli stejnou slabost, jako já. Chtěla bych na té cestě psát cestovatelský deník a jako člověk toužící po publikaci, přála bych si jej poté vydat. Nejsem však typický cestovaltel, jsem zhýčkaná moderním světem, často trpím těžkými záněty průdušek a bojím se osamění,. Přesto věřím, že cesta severní Afrikou a Afrikou vůbec, je mé poslání, věřím, že tam něco objevím, minimáloně tam člověk může najít sám sebe a proto hledám člověka, který má souzenu stejnou cestu, cestu po severní Africe… Nevím, jak se to stalo, že se při vstoupení na půdu Afriky cítím jako doma, jako ve světě, kde se kdysi dávno zrodil prvopočátek lidstva,odkud pochází každý z nás, ale půda, která je právě v Africe, je pro mne matkou, písek, je cesta, kterou musí každý ujít sám a slunce je v Africe život i smrt. Nevím čím, možná tou svůdnou vůní, směsicí čehosi s příměsí kávovýcvh zrníček, oslepující září slunce nebo sílou žhnoucího písku, nevím čím, ale ta země mne zlákala…