Sama nebo s nekym?
Ahoj.. mam celkem dilema a kazda rada, nebo nazor, se mi bude hodit.
Je mi 31let a nejake to cestovani mam jiz za sebou (rok UK, rok NZ). Ted bych rada na mesic nekam vypadnout, premyslim o Aljasce, Gruzii a zvazuji, jestli mam cestovat sama, nebo radeji s nekym. Doted jsem porad cestovala sama a tento styl se mi hodne libil, na cestach clovek spoznal skvele lidi, naucil se jazyk, nebyl nikym limitovan ani omezovan.. na druhou stranu , obcas se nebylo s kym o zazitky podelit, nebo delat narocnejsi vyslap je taky bezpecnejsi s nekym…
Jiz jsem zkousela s nekym se domluvit na cestovani, ale dopadlo to „ucuknutim“ dotycneho pred nakupem letenky…
Takze co doporucujete vy, co jiz zkusenosti taky mate.. sama, nebo s nekym?
At nam cestovani jde 🙂
Petra
sm******@se****.cz
tak nevím, zda mohu sem psát, esli to nejni jen pro baby.
mám totiž stejné zkušenosti, třeba měsíce se s někým domlouvám a pak dotyčný (-á) přestane reagovat. Takže pak již není na výběr a jedu sám. Musím však říci, že se mi to již párkrát nevyplatilo, byl jsem přepaden a okraden. Co se týká cestování samostatné ženy, jsou na světě oblasti, kde se to nedoporučuje, v Africe jsem viděl, že to holky řeší tak, že si zaplatí „gájda“, k čemu všemu ho mají, jsem nezjišťoval a ani mě to příliš nezajímá. Ani některé oblasti Latinské Ameriky nejsou pro sóloženu vhodné.
Ahoj Jedno, dekuji moc za reakci, urcite to neni tema jen pro zeny, ale jak jsi spravne naznacil, zena asi resi i jine problemy pri cestovani.. a to je ten strach. Na Zelandu nebo v UK jsem tohle nepocitovala, ale napriklad kdybych se rozhodla pro tu Gruzii, tak tam bych asi byla vice podezirava.. i kdyz, jak jsem slysela, lidi jsou tam velice prijemni. Urcite se to ale pausalne rict neda o zadne zemi, jestli je nebo neni bezpecna, ale do Afriky bych se sama na vlastni pest nevydala, tak velky dobrodruh nejsem. Aljasku bych klidne sama ale dala…
Ale mas presne pravdu, ze se s nekym domlouvas a pak uz slysis jenom ty vymluvy stylu „Ja nemam penize… ja nemam cas… a mne se vlastne ani tak moc nechce“ … skoda reci.
Ja osobne bych to bral jeste z hlediska „zabavy“ ci jak to rict. Bezpecnost je vec jedna, druha vec je, ze me by cestovani samotneho nebavilo. Trochu to mam vyzkousene z cech a cestovat par mesicu bez nekoho,na koho se da spolehnout,poradit,sdelit si zazitky by me rozhodne nebavilo…
Jasne ze vetsinou najdes nekoho,s kym si pokecas,pripadne stravis kus cesty a vic te to nuti komunikovat s mistnima,ale aj tak. Pro me je idealni cestovani ve dvou,ale je fakt,ze najit fakt dobreho partaka je tezke..
Ahoj Petro,
záleží na destinaci, UK a NZ je určitě bez problémů …
Když se chceš podívat do nějaké odlišnější destinace, jak kulturně či těžším terénem, pak je parťák dobrý.
Nevím, zda ti něco říká jméno Kateřina Mandulová, holka která před pěti lety po škole vyjela do jižní Číny a domů se vracela přes Indii, Pakistán, Irán, Turecko …, loni jela stopem z Čech do Vladivostoku …, obě cesty úžasné, když jsem koukal na její fotky z Himalájí i z cesty po Rusku, naprosto úžasné, ale trochu mi za ní trnulo, když jsem si říkal, co by bylo kdyby …, třeba jedno blbé šlápnutí v Himalájích, vyvrknutý kotník …, no ale dojela.
Já jsem byl na cestě s lidma z HS či odjinud z netu již několikrát a vždy OK …, pravda když jsem naposledy jel do Maroka, kontaktoval jsem se s holkou, která nakonec vznesla dotaz, kolik že mi je let, že kdyby tam byl třeba rozdíl dvaceti let, že by to nemuselo fungovat, když jsem jí s radostí napsal, že rozdíl je pouhých 18 :-), tak se odmlčela … A ozvala se po měsíci, když už jsem měl koupené letenky s holkou, která byla mladší o 26 let, byla naprosto dokonalá :-), shoda na 100% ve všem … A když v Maroku poté, co jednomu místňákovi řekla, že jsme kámoši a známe se z netu a ten po ní ostře vyjel …, pak už jí ani nevadilo, že jsem ji všude představoval jako manželku …
A jeje, napsala jsem delsi odpoved, ale zapomela jsem spocist, kolik je jedna plus jedna, tak se prispevek smaznul.. no jo, blondyna.. tak jeste jednou, tentokrat zkracena verze :))
Honzo: Dekuji za reakci 🙂 Osobne mam s cestovanim osamote hezke zkusenosti, ale cestovat po novem zelandu je brnkacka, kde si s tebou povidaji snad i ty ovce.. lidi jsou tam prima a kazdy ma cas si s tebou poklabosit. Mozna mas pravdu a v opustenem kraji by mi bylo smutno..
xjarda: Koukam, ze mas hodne zajimave zkusenosti s cestovanim a s hledanim partaka na cesty :)) No, taky bych mohla vytahnout jednu perlu: dotycny rikal, ze moc rad cestuje, ze se poskladame na benzin (slo o procestovani zelandu), ze bude taky ridit a je zkuseny horal (puvodem kanadan).. dorazil kluk, ktery jedine, co umel je sedet u televize, ridicak nemel, protoze mu ho vzali za rizeni v opilosti, na benzin prispel jen do doby, co si myslel, ze bude mit sanci na nejake intimnosti a na jakykoliv vetsi vyslap bylo na neho moc vedro , vetrno, slunecno, uprseno… no legrace takova, ze jsem ho po par dnech proste vypoklonkovala z auta (dobra, odvezla jsem ho na letiste, zas takova mrcha nejsem, abych ho vyhodila v divocine:)))
Ma jeste nekdo podobny zazitek?
ahoj všem,
to jsem si tu ráda takhle početla, osobně žádný zážitek zatím nemám, ale právě tahle diskuse se teď dost hodí. Hledám někoho na HS na cestování od března směr Kuba, Mexiko, střední Amerikou do Peru, Bolívie, Chile a Brazílie. Je to docela zatím spíš „sen“ páč na to bude asi potřeba dost času (ten mám), ale říká, si, hlavně by to chtělo nějakou/ého parťáka…a i když mi plno lidí (co tam různě bylo) říká, že naopak sám je to to nejlepší cestovaní, páč člověk aspoň víc pozná danou kulturu, lidi atd, tak pořád nevím, prostě si myslím, že s tím správným parťákem (a fakt nemusí jít hned o přítele) by to bylo nejlepší.
Péti, musela jsem se smát, Aljaška je můj sen, věk máme stejný a ta blonďata poznámka mě fakt pobavila – Ty by ses nepřidala? 🙂
Ančí
Ančí – ahoj cestovatelko, jsem rada, ze ses pridala do diskuze 🙂 V Mexiku byl na tri tydny kamos, ten zas rikal, ze by tam nemel jit ani chlap sam, ne to jeste zenska, tak to zvaz.. Jinak z jizni ameriky by mne lakala oblast Patagonie, ale to spis vyhledove a asi na vic, nez na mesic.
No mne osobne by bylo jedno, jestli by to bylo cestovani s holkou nebo klukem. Hlavni je, aby to nebyl typ, co se na mne „nalepi“ a dela ocaska 24hodin denne.. ja jsem spise typ hodne liberalni, mam rada lici, co jim nedela problem se pri mesicnim cestovani napriklad na den-dva rozdelit a kazdy se mrkne napriklad po meste tam, kam chce..
Jen z doslechu vim, ze s holkama je na cestach horsi porizeni, teda spise zacnou na cestach vymejslet ruzne blbosti typu „mne se uz nechce“ a kopec z nich se urazi na vecech, nad kteryma by se chlap nikdy nepozastavil… na druhou stranu vim co to je spat vedle chlapa, co se sprchuje jednou za tyden.. delit se pak s nekym takovym o stan, i kdyz jde jen o kamose a jakykoliv dotyk z jeho strany by se rovnal vrazde, tak ten puch se proste neda necitit no :))
Máte vy to, holky, ale těžký :-). Musím říci, že obdivuju všechny (holky i kluky), kteří cestují sólo, já to mám tak, že to musím mít nasdílený, jinak si to prostě neužiju. Mám s parťákama i parťačkama asi lepší zkušenosti, co jsem kdy dohodl, to platilo, a bylo to super, i když jsme se třeba viděli poprvé v životě, až je mi to podezřelý :-). Tak vám do nového roku přeju krásné zážitky a hlavně: aby vám parťáci voněli :-).
Milane, diky, jsem moc rada, ze nekdo ma jen a jen pozitivni zazitky 🙂 Trocha optimistickeho vetricku neni nikdy na skodu 🙂 At se dari!
Já jsem dával dvakrát sám přechod hor v Rumunsku. Poprvé když mi dovolená vyšla na jindy než bandě kamarádů – bylo to fantastický. Sólo přechod hor má úplně jinou kvalitu (nechcu říkat lepší nebo horší) než ve dvojici nebo v partě. Domorodci se taky chovají jinak…
Podruhé když kamarádi jeli domů dřív než já a pár dní mě zbylo, tak jsem si střihl jedny hory nablind a taky to stálo zato.
Je jasná věc, že s nějakou slečnou by to bylo lepší, jenže takovejch je málo a kde brát a nekrást ?
Resim problem. Nechce se mi cestovat sama, ale jsem singl,ne dobrovolne, ale to je fuk.Jsem aktivni,sportovne aktivni, flexibilni, tolerantni atd… ale je mi 57 let.
a jsem zena.
ma nekdo nejaky napad?
predem diky
Ahoj Vafle, jestli tě láká Afrika, dokážeš vstát (občas) ve 4 ráno a vydržíš sedět celý den v autobuse (občas), mohla bys jet se mnou do Etiopie. Jsem mladčí, ale jen o 15 let. Saša Ryvolová tam byla také (-: jooo, chci jet jen severní okruh, k těm tzv. divokým kmenům nechci.
Ahoj vafle,strašně ráda bych cestovala ,ale nemám s kým. Je mi 56 let a jsem z Prahy. Jestli hledáš parťačku tak se ozvi.Třeba to vyjde. Ivana
Nemám tolik cestovatelských zkušeností jako Petra, ale otázky si kladu stejné. Cestuji většinou sám a tak nějak jsem si zvykl. Večer není s kým probrat zážitky ani plány na další den, to taky znám. Výhodou cestování ve dvou je také nižší cena např. za ubytování přepočtená na jednu osobu. Ale na druhou stranu není nikde zaručeno, že si se spolucestovatelkou budete vyhovovat. Hlavní problém vidím v tom, že každý člověk si to „cestování“ představuje jinak – někdo chodí po horách, jiný courá po památkách, další se povaluje na pláži. Dostal jsem jednou nabídku zúčasnit se cesty od lidí, s nimiž se zběžně znám, ale když jsem slyšel jejich představy o programu, rychle jsem odmítl.
Když dám druhý příklad, měl jsem v plánu určitý výstup, ale po seznámení se s reálným terénem jsem si to rozmyslel, neměl jsem na to. Byl jsem zklamaný, ale měl jsem připraven i další program, takže to nebyl problém. Kdybych ale byl cestoval s někým dalším, asi by změna programu tak lehce neprošla nebo by byl zklamaný zase on/ona. A naštvaný na mě.
Takže zatím zůstávám cestovatelským vlkem-samotářem, být na cestách svým pánem je dle mého názoru lepší.
Zrovna se chystam tak na 3 tydny v Latinske Americe, a ac mi cestovani solo nedela problemy, tak se celou dovolenou strachovat, kde mi ukradnou penize/kartu/pas/fotak se mi nejak nechce, takze pokud se tu nachazi kdo by mel chut na jare do JM…
Jinak souhlas s Visnakem, mel jsem vic dovolene nez kolega, co se mnou byl v Pyrenejich, tak jsem si dal jeste jeden dvoudenni prechod. Kdyz se clovek brodi v mokrem snehu po pas, na planine ho zastihne bourka, nevidi zadneho cloveka 30 hodin, je to uplne jina hloubka prozitku.
tohle je nejúsměvnější příspěvek roku:-)
Myslím, že letos tě už nikdo nepředběhne. Gratuluji:-) Jana
😀 tak už konečně vím co to znamená „cestovat“…viď žes to myslel ze srandy, tohle si snad dam na nástěnku 🙂
Jardo, myslím že sis spletl www. Ty na Hedvábnou stezku nepatříš. Mohl jsi možná procestovat celý svět, ale hulvát zůstane hulvátem i po návštěvě celého světa.
S tim strachovanim se o veci je to dobra pripominka, na Zelandu mi neco takoveho nehrozilo. ale byt nekde jinde, tak je pravda, ze partak by se na pohlidani veci hodil… no, budu o tom hodne uvazovat.
at se ti na cestach libi 🙂
xxjarin: Kazdy mame svuj nazor a tahle diskuze je o tom se o ne slusnym zpusobem podelit.
Doporučuji všem si přečíst knížku Cestou osudu a náhody od Romana Vehovského, ledacos o zkušenostech, výhodách a nevýhodách sólo cestování se v ní dá dozvědět.Dočtete se např., jak jeden člověk může vyvolat zdání, že na místě nocují dva.Byla tady na HS nedávno na ni upoutávka včetně kontaktu na autora.
http://cestouosuduanahody.wz.cz/
Původně jsem knihu objednala manželovi k vánocům, ale tak sem se do ní doslova zažrala, že manžel ji dostal už přečtenou :-)) (Ale cestujeme společně)
Xx Jarine.Nevím,proč ve svém duchaplném příspěvku uvádíš své telefonní číslo.To je zcela zbytečné,protože tobě
chudáčku,rozhodně nikdo volat nebude !!!
souhlasím s většinou výše napsaných názorů, často cestuji sám, mám svůj program, který si mohu kdykoli změnit, když se mi poštěstí a jedu ve dvou je to taky dobré, jsem sice omezen v rozhodování a musím brát ohled na názory toho druhého, ale zase víc hlav víc ví, navštívím místa, kam by mě ani nenapadlo jít,
inzerátů jsem podal asi pět, ozvali se mi lidi, kteří tam už byli a píšou jak je to tam bezvadný, pak ti ,co mají v plánu jinou cestu a také někoho hledají nebo ti,co by tam chtěli jet, napíší třeba i sedm mailů a když se domlouvá přesný termín cesty tak se už neozvou nebo se na něco vymluví, jednou se mi povedlo, že jsme se domluvili a uskutečnili cestu
Jarin ma pravdu. Jste super pitomci.
Nevím, já jsem spíš individualista. Na poslední cestě cestuju sám a vyhovuje mi to, jsem svým pánem a dělám si co chci, ale každý je jiná nátura. Já osobně, Petro, bych se na Tvém místě rozhodnul napevno, že někam vyrazíš, třeba i sama. A pak zkus sehnat někoho do party. Někdy je ale domlouvání složité a pak je lepší jet sám. Když jsem třeba jel do Afriky v roce 2008, našel jsem tady v diskusi tři fajn lidi, přidal se pak kamarád a bylo nás pět a bylo to super. Ale rok předtím, když jsem plánoval cestu na Kavkaz, jsem se sešel s několika adeptkami a když jsem viděl, jak rozdílné a často naivní jsou jejich představy a že bych se o ně musel vyloženě starat, jel jsem raději sám. To není nic proti ženským, podobných podivínů obojího pohlaví, kteří jenom sní o cestování a píší sem své představy, aniž by je mysleli vážně, je tu víc než dost. A co se týče Gruzie, kdybych byl samotná žena, tak bych se tam jet nebál, mně to nebezpečné nepřišlo a lidé jsou tam velmi příjemní. Dobré je umět alespoň trochu rusky, otevře Ti to mnohé dveře (a to přesto, že Rusové a Gruzínci se jinak nenávidí).
Petre, dekuji moc za nazor.. dam na tvoji radu, cestu si naplanuji sama a pokud se nekdo prida, tak budu rada, pokud ne, pojedu sama a nenecham si vybouchnout plan 🙂
Dekuji a preji hodne stastnych procestovanych kilometru.
Ahoj Petro,
nejprve klobouk dolu, ze jsi nasla odvahu cestovat sama. Ja timto zpusobem hodlam procestovat NZ, tak nejak mam potrebu si neco dokazat a nebyt konecne na nekom zavisla. Navic, miluji cestovani a pri kazde mozne prilezitosti, prcham z CR. Nicmene urcite ocenim par rad od zkusene cestovatelky jako ty:o) Proto bych se te rada zeptala, jak jsi se vlastne pohybovala po NZ? A cestovala jsi nebo jsi i pracovala? Predem moc dekuji za opdoved:o)
Vyjed sama a verim, ze po ceste narazis na nekoho, kdo bude stejne sam/a a stejneho razeni jako ty, tak se k sobe pridate. Mozna to je i lepsi, nez se domlouvat tady v CR a potom to nevyjde. Zkus a uvidis. Preji hodne stesti a zdaru v cestovani.
7 měsíců jsem stopoval po obydlené Kanadě a Státech. Občas jsem potkal solisty, z toho jednu holku. Po Evropě jezdím solo hodně.
Jako nejdůležitější věc pro solo bez ohledu na pohlaví považuji vyváženou osobnost a jasnou představu, proč a kam jedu. S osudovými záležitostmi je to podle mne tak, že když člověk nemá moc jasno, tak mu osud občas hodí něco z krabice, kde je směska od průseru totálního po pohádkový zážitek. Což je riziková záležitost.
Mám zkušenosti se solem i na vodě a skalách a je to fakt hlavně o palici, intuici a jasných hranicích…
Solo je něco s přidanou hodnotou, ale dá se při tom i zabít nebo zmizet úplně. Což u mnoha lidí může být škoda.
Howgh 🙂
Ono k tomu „jet sám“ člověk musí dospět. Alespoň u mě to tak bylo. Když mi bylo 18,jel jsem sám stopem do Švýcarska a vrátil jsem se po 3 dnech domů, protože to prostě bylo nad mé síly. Pak jsem jezdil ve dvou či více lidech a teprve po letech jsem dospěl k tomu, že jet sám je v pohodě, i když ježdění s někým rozhodně nezavrhuji. Ale musí to být někdo, s kým si sednu a s kým jsem na jedné vlně. Pokud by to neklapalo, pak je lepší jet sám. Záleží ale na nátuře. To, že je člověk sám, neznamená vždy, že je osamělý… „Ne každý má možnost být sám, užít si tu samotu“ :-).
Kdysi jsme organizovali skupinové zájezdy do Itálie a do Chorvatska. Bylo to pro nás finančně výhodné a díky cestovní kanceláři SONA ( http://www.sonatour.cz ) jsme se po rozpočítání na jednoho člověka dostali na velmi atraktivní cenu. Tenkrát ani nešlo o to, kam se pojede, ale s kým a kolik to bude stát.
O pár let později sice pořád řeším peníze, ale už jezdím radši sám. Samozřejmě bych se nebránil, kdyby nějaká hezká slečna navrhla, že pojede se mnou. Ale ta představa, že musím brát na někoho ohled a dávat na něj pořád pozor, ta už se mi tolik nelíbí. Když je člověk ve vztahu, je úplně normální, že jezdí na dovolenou společně (i když kolikrát se partneři dohodnou, že dovolenou tráví odděleně) ale v mém single případě je lepší ta samota. Miluju napětí z neznámých míst, když si člověk musí zjistit a zařídit všechno sám. Jde o čistý zážitek, který se děje jenom vám a nikdo jiný ho s vámi nesdílí a to je podle mě velká výhoda. Jsem kvůli tomu samotář a nebo jen mám rád svůj klid?
Anet: Byl sem na NZ dva roky a muzu ti rict ze procestovat NZ sama je nerelane:] Kady den potkas nekoho s kym si povykladas, nehlede na o ze je tam spousta cechu co jeli sami. Takze se to tam paruje o sto sest:] Jet sama na NZ je podle me nejlepsi volba protoze poznate tolik novych lidi, ze hruuuza. A nejsi na nikom vazana. Ja sem jel sam na NZ a sam i na Sri Lanku a nemohu si stezovat. Je ale pravda, ze podelit se o zazitky na SL se muzu jen tak na facebooku:] Preju good luck
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
Dokonalé holení nejen na cestách
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.