Pěšky do Malajsie

Hihihi, Jirka to náhodou čte (zdravím Anonyma :-D), stejně jako jsem kdysi četl Jiřího Svobodu.
Hmmm, velmi zajímavé Samueli. Možná bych mohl pomoct radou, dost jsem toho prošel, někdy i extrémně, a mám třeba kamaráda, který jel pomalu bez fanfár s holkou na kole, rok a půl spodem do Indie, a přes Tibet a Sibiř zpátky, celkové náklady asi 200 dolarů – napsal o tom (dle mého názoru) vynikající knihu, bohužel se nedá nikde moc sehnat, zkus knihovny (Na kole i v mačkách, v pohodě i sračkách). Kdybys do toho opravdu šel, můžu dohodit kontakt.
Nicméně, jak psali kritikové, proveditelné to asi bude, ale ne bez víz. To bys musel umět v podstatě každý jazyk, a umět skvěle splývat. Úplně bez peněz to taky nepujde, i když záleží.
Já to jel dva a půl roku stopem, to máš projekt tak na 5 let, zatím něco takového dali asi dva lidi (co vím), ale s fanfárama a sponzorama (něco jak Trabanti).
Chce to důkladnou přípravu, hlavně psychickou, dobře plánovat (což je samozřejmě opak pouti), ale v dnešní době máš dost překážek.
Největší šanci máš jít přes „……stány“ vrchem, tam již zmiňovaný kamarád chtěl dát lidem co mu zbylo z peněz z rozměněných deseti dolarů, a nikdo je nechtěl, že je není kde utratit………..
Nicméně Indie, Čína, Barma je bez víz téměř nemožné, pokud se neumíš předělat na Číňana (a mluvit plynně čínsky) nebo Inda. Barma paradoxně ilegálně projet šla, ale nebylo to levné – možná bych kontak na ty kluky.
Těší mě, že ještě i dneska existuje někdo, kdo o tom aspoň přemýšlí. Ono lidi velkých činů se od dob Halliburtona nebo Heyerdala moc nerodí.
Good luck
http://vanishingworldphotography.com/po-zemi.html