Některé rozdíly mezi životem v Kanadě a v ČR

V Kanadě se sice už asi 30 let oficiálně používá metrický systém, ale britské míry tu stále vládnou. Je tedy dobře zjistit si, kolik obnáší libra, unce (hmotnostní i tekutá), pinta, galon (imperiální, ne americký), yard, stopa, palec a míle. Pokud se budete pohybovat po moři, zjistěte si, jak dlouhá je námořní míle a jaká rychlost je uzel.

Kanaďané jsou ve světě známí svou zdvořilostí. Abychom zapadli, za všechno poděkujeme, o všechno poprosíme a za cokoliv nepříjemného se omluvíme, i když to není naše vina. Když nám někdo něco nabídne, odpovíme „yes, please“ nebo „no, thank you“. V žádném případě neřekneme, že „to je jedno“ – to je velice nezdvořilé. Pokud o nabídnuté jídlo, výlet nebo pomoc stojíme, přijmeme s díky hned – tady se nabízí jen jednou a není zvykem hosta nutit, jak už jsme si řekli v povídání o jídle. Dárek příjmeme, poděkujeme a ukážeme, že z něj máme radost.

Když nám někdo pochválí dobře padnoucí oděv nebo umělecký výkon, neshazujeme se slovy „ale to nic nebylo“, „vypadám hrozně“, „to je starej krám“ (myslím, že tohle jsou obranné reakce proti české závistivosti). Prostě se jenom usmějeme, poděkujeme a kompliment vhodným způsobem oplatíme.

Co se úsměvů týče, těch si tu užijete hodně, a nemusíte se stydět je oplácet. Budete se hned cítit líp, protože pohyb příslušných obličejových svalů uvolňuje hormony štěstí oxytociny.

„Hello“ je pozdrav pro lidi, s kterými si neříkámekřestním jménem (ty zdravíme „hi“), civilizovanější je „good morning, good afternoon, good evening“. Neznámé lidi oslovujeme „Sir“ nebo „Madam“, známé lidi „Mr. Smith“, „Mrs. Smith“, pokud nám nedovolí, abychom je oslovovali křestním jménem. První vždy zdraví ten zdvořilejší.

Dochvilnost se samozřejmě předpokládá, dokonce se očekává, že na schůzky, zkoušky nebo do práce dorazíme o něco málo dříve. Přijít pozdě nebo na poslední chvíli je výraz neúcty.

Anglosaský způsob myšlení je přímočařejší než středoevropský. Když vám někdo řekne, že máte udělat A, B a C, očekává přesně to. Středoevropané mají tendenci udělat B a jít se zeptat, jestli to náhodou už nestačí – to je dáno kulturou a historií, kdy to někdy skutečně stačí nebo si předpisy vykládá každý jinak. Anglosas, který není zvyklý žádat zbytečnosti a vyrostl v prostředí, kde jsou pravidla jasná a průhledná, to ovšem považuje za projev slabomyslnosti.

Automaticky se předpokládá také čestnost, pravdomluvnost a dodržování slibů a gentlemanských dohod. Na rozdíl od Evropy, kde základní předpoklad je, že všichni lžou a každý musí prokazovat opak kilogramy pětkrát oštemplovaných papírů, v Kanadě ve většině případů stačí na úřadě prohlásit, že něco je tak či onak. Lhaní se ovšem netoleruje, ať už na úřadech nebo v soukromém styku.

Další rozdíl je v přístupu k tělesným funkcím. Návštěvníci z Evropy propadají panice, že skončí jako Jonáš ve velrybě, protože jinak tak zdvořilí Kanaďané si při zívání nezakrývají ústa. Tento zvyk prosím nepřebírejte.

Zásadně důležitá informace, zejména pro pány, se týká vyměšování mimo místa k tomu výslovně určená. Čůrání na ploty se netoleruje a můžete se kvůli tomu dostat do konfliktu se zákonem. Hostitel z vás vůbec, ale vůbec nebude mít radost, když mu budete močit na zahrádku. Pro jistotu vždy použijte příslušné zařízení před odchodem z budovy. V místech, kde můžete narazit na medvědy, pumy a vlky, je vyměšování za keříčkem nemoudré i z jiných důvodů.