Nauru

Pokud někomu řeknete, že odjíždíte na Nauru, můžete očekávat zhruba dvě reakce. Ta první – a kde to vlastně je? A ta druhá – a co tam budete proboha dělat?
Podmínkou k tomu, aby se vůbec někdo na Nauru dostal, je získání víza. Pouze státy patřící do commonwealthu jej nemusí mít a vízum dustanou při příletu do země přímo na letišti. K tomu aby člověk vízum získal, je nutné mít zaplacenou zpáteční letenku a zajištěné a zaplacené ubytování. O vízum se nechá požádat buď v Austrálii v Melbourn nebo na Fidži. Takže – jednoduchá záležitost.
Na Nauru však lítá pouze jedna společnost, Our Airline, dvakrát týdně z australského Brisbane. Této své exklusivity si je patřičně vědoma, neboť letenka z Brisbane na Nauru je jen o 2500 Kč levnější, než z Prahy do Austrálie. Ale co by člověk neudělal pro to, aby se dostal na Nauru.
Druhá podmínka pro vízum, ubytování. Na Nauru jsou pouze dva hotely a jedna lodge. Nejlepší hotel, Menen, alespoň jak se všude uvádí odepsal, že je plně obsazen. Že by takový zájem turistů? Druhý hotel, N-Aiwo-hotel, přes mnohé urgence vůbec nekomunikoval. Nezbývalo tedy nic jiného, než zkusit onu Ewa Lodge. Odsud odepsali, že není problém, takže výběr byl jednoduchý – Ewa Lodge s velikým otazníkem co to vůbec bude.
Podmínky splněny a jde se na vízum. Vybral jsem si Melbourn s tím, že to snad bude jednodušší než Fidži. Osm měsíců před odletem byl zaslán požadavek o vízum. Odpověď přišla s tím, že stačí dva měsíce před odletem. Jak prosté a jednoduché. Dva měsíce před odletem byl elektronicky vyplněn formulář, poslaná kopie pasu a fotka a čekalo se. A ono nic. Po několikeré urgenci – zkuste si představit urgovat něco u úředníka aby se neurazil a nesmetl to ze stolu – přišla odpověď, že vízum bylo uděleno a že jiný úředník, tentokrát z Nauru jej elektronicky pošle. Jaká radost – předčasná. Vízum měl poslat jistý p. Ernest Stephen z imigračního úřadu na Nauru. Nic nepřišlo, na urgence nikdo neodpovídal a odlet se blížil. Týden před odletem se konečně ozval, že je vše v pořádku, že o všem ví a že vízum obratem posílá. Neposlal. Opět telefonické a emailové urgence na které, jak jinak, nikdo neodpovídá a do odjezdu jen pár dní. Stornovat letenky a ubytování toť otázka. A jaké překvapení čtyři dny před odletem přišlo elektronické turistické vízum a posléze omluvný dopis od p. Stephena, že měl nějaké problémy s technikou a proto se to zdrželo. Chudák úředník, tak se snažil, jsem si tady v Praze myslel aniž jsem znal pravdu.No a jede se.
Tady bych chtěl uvést, že za získání víza musím poděkovat jednomu úžasnému děvčeti, Evče, která ovládá jazyk anglický, jazyk naurský již méně. Uřadovala zásadně v noci, neboť časový posun, 12 hodin to ani jinak neumožňoval. Veliký dík, skvělá!