„Musím rozprodat co se dá a možná i darovat ledvinu..“

_odpověděl jsem tu na příspěvek , ale vlastně to celé bylo míněno jako prosba. Je těžký chtít ted po druhých lidech aby byli ke mě nepředpojatý, když tu ještě vubec nejsem schopen jasně a stručně tu druhým lidem vlastně podat a upřesnit své osobní požadavky, a k tomu ještě „navíc“ nevhodně žertuju. Možná jsem to tu s tou inzercí prostě vzdal předem a už nečekal že mě tu vubec někdo odpoví._

_Jsem zoufalí a bezradný, potřebuju mnoho věcí ve svém osobním životě teprve dohnat (jednou z nich je třeba anglický i německý jazyk) stejně jako pocit skutečné osobní zodpovědnosti za (případně partnerský) vztah, ale přitom už sám nechci bít pak nijak finančně závyslí na druhých lidech. Není mě to příjemný, a není to pro mě vubec už (pak) osobně dustojný. Protože právě bez partnerského vztahu a bez skutečně uspokojivé, bez perspektivní práce se už pak nedokážu trvale usadit.. prostě se ještě nedokážu nikde trvale usadit, a to mě trápí v životě ze všeho nejvíce.(ani jedno v životě nemám, jen prostě pocit vykořeněnosti), a jsem právě tím v osobním životě jen zklamaný a je mě z toho nanejvýše pak už jen smutno, nemám z takového života už žádnou radost.. neprožívám prostě z takového života už potom žádnou radost._

_Myslím že to tu druhý lidé pochopí a třeba i nejlíp ví, jaké to v životě je. Já osobně dost toužím po tom a nechci už nic jiného než začít žít na jiném místě mezi novými lidmi v životě konečně znovu a lépe. Pro mě to není snadný. To je muj problém, všechno mě utíká mezi prsty. A mím problémem však je že jsem byl až příliš dlouho sám že jsem si zvykl nikoho si nepustit blízko k sobě a snažil jsem se ve všem spoléhat „už“ jen sám na sebe, i když dnes nejlíp vím, že mě druhý lidé mužou a dokážou věřit (že si u nich jejich duvěru získám snáze, protože nijak nemanipuluju druhými lidmi, a snažím se nemít ke druhým lidem už pak žádnou zášt, závyst anebo své osobní výčitky) a spolehnout se na mě když to sami nejvíce osobně potřebují. Já jsem však duvěru v druhé lidi ztratil a je mě dnes spíše líto když se nijak osobně už sám pak necítím potřebným druhým lidem kolem sebe, a teprve hledám v životě komu věřit a na koho se už bez jakkýchkoliv obav osobně spolehnout. A věřím v to že takového člověka jednou v životě najdu._

_Na skutečně dobrých mezilidských vztazích ve společnosti mě alespon zaleží v životě nejvíce, nezajímá mě už vubec politika ani náboženská přesvědčení, i když to všechno bude znít poněkud jen klišovitě, trochu osobně rád opovrhuju dnešní konzumní společností pod neustále převažujícím vlivem masových medií na utváření (ohledně) veřejného mínění a ze srdce nesnesu pravicový radikalismus a rasismus ve společnosti. Zajímá mě multikulturalita a právě dnešní stav společnosti jaký je a proto bych rád vycestoval a poznal tu skutečnou, tu teprve jinou a odlišnou životní uroven v jiných zemích, abych měl ještě nějaké osobní podnícení vrátit se teprve potom s tím ke svým osobním zájmum ve volném čase v životě a dotáhnout je v osobním životě „do zdárného konce“ k nějakému výsledku.. jsem kinoartově nadšeným „náročným“ cinefilem se zájmem o dramaták, o amaterské herectvý s láskou k rockové hudbě a nemám k tomu žádné známosti jak bych potřeboval, a dál zustávám pro trh práce jen podřadnou nekvalifikovanou osobou._

_Nepřijde mě to jako věcná odpověd, snažím se tu nastínit své priority. Pochopil jsem, že osobně přesvědčit druhé lidi mužu jen svým (sebe) zpitováním. Takže je z toho (z té prosby) zpoloviny esej a referát._