Ahoj,
máte někdo zkušenosti s obstaráváním jídla v Ladakhu? Chceme vyrazit v létě na nějaký delší trek (tak tři týdny). Někam kde pokud možno nebudou turisti. Jak moc můžeme počítat s tím, že ve vesničkách seženem jídlo? Buď že nám něco uvaří nebo že tam něco koupíme? Abychom nemuseli tahat jídlo na tři týdny na zádech… Díky za odpověď!!
Ahoj,a už víte kam?Tam jsou turisti skoro všude,takže i to jídlo skoro všude seženeš.Ale pro jistotu-vařič a pár polívek s sebou:-)
Opravdu záleží přímo na konkrétním treku. Na těch nejvíc „profláklých“ se dá sehnat uvařené jídlo ve vesničce každý den nebo nějaký obchůdeček. Většinou se ale prodávají čínské polévky, chipsy, sušenky, cola,… nebo přemluvit vesničana, ať vám uvaří nebo prodá nějakou tu tsampu či čapatí. Takže jídlo určitě s sebou! V Lehu se dají nakoupit suroviny celkem dobře (nudle, rozinky, oříšky, rýže, soja, placky, marmeláda…).My jsme si všechno jídlo na trek museli pořizovat v Mulbekhu a to byl opravdu nelehký úděl. 🙂
Návrh treku byl Lamayuru-Darcha. Teď doufam, že to nepletu… Jasný, že tam budou turisti. Jen jsme si říkali, že čím delší trek, tím míň lidí tam bude. Tak vidím spíš na víc jídla s sebou než míň…
Ahoj Zuzko, tohle je myslím jeden z těch méně frekventovaných treků, na tři týdny už je to v Ladaku opravdu záhul. Kamarádi to šli loni opačným směrem. Jídlo měli všechno s sebou, co vím. Zřejmě něco malého, jak jsem psala výše, jde občas v nějakých tea tentech koupit, ale rozhodně bych na to nespoléhala. Takže opravdu raději železné zásoby. Počítejte s tím (a to mě na trecích v Ladaku dostalo nejvíc), že je opravdu horko a přes den má člověk velkou spotřebu vody, kterou si většinou musí nést na zádech. Já třeba pila kolem 5 litrů za den (a to jsem šetřila, jak se dalo a měla žízeň téměř neustále) a zdrojů vody není až tak moc.
Málo vody? Četli jsme, že s vodou problémy nejsou. Že taje z ledovců a je jí dost… To není pravda?
To zase právě záleží na konkrétním treku. Doporučuju průvodce Charlieho Lorama, nejaktuálnější verze jsou ke koupi v knihkupectví v Lehu, bývají tam popsané i zroje vody.
Aspoň podle našich zkušeností je ale potřeba spotřebu dobře plánovat. Narazili jsme na vodu k pití (potůček, pramínek, pumpa) tak 2x denně, jak kdy, někdy víckrát, někdy ne. Ale problém je, že dopředu jsme to nikdy nevěděli jistě (i Loram sliboval potůček a místo toho byla vychlá zablácená kaluž), takže po tom, co jsem se 1. den téměř dehydratovala, jsem pak na zádech radši opravdu ty 3-4 litry, jako rezervu než dojdu k dalšímu zdroji, pořád nosila a vyplatilo se. Záleží taky, jak moc člověk potřebuje pít. 🙂 Šli jsme trek Lamayru – Alchi a Likkir-Rizong-Temisgam.
Díky za tady Vám všem! 🙂
Čau, no sice nevím, tak přímo chcete ject, ale na treku, kde není moc turistů, toho moc neseženete. Zkoušeli jsme něco koupit od místních, něco se nám i podařilo, ale spoléhat na to bych nechtěl. Něco určitě koupíte, nějaké jídlo dostanete možná i zadarmo, ale když se vám to nepodaří, je to průser.