Keňa

Kena ma mnoho tvari – prumyslovou kolem Nairobi, zemedelskou kolem Mt. Kenya, svahilskou, kde se micha africka kultura s arabskou a indickou na pobrezi, divokou pasteveckou na severu…

Ubytovani v Nairobi – mam zkusenost z 2003 z Hillside Campu, ktery je jednim z nejlevnejsich ubytovani ve meste (zminuje ho Lonely Planet). Az k nemu (tedy k blizke nemocnici) jede verejna mestska doprava. Je to klasicke hnizdo transafrickych cestovatelu v obytnych autech, na motorkach i s batohy. Noc stala na prepocet asi pet dolaru, za maly peniz na den uschovaji i zavazadla, nic se nam tam ani po par mesicich nestratilo.

Nairobi – opatrnost predevsim. Vysoka poulicni (zobrojena !) kriminalita (i kdyz to pry byvalo horsi), plno zivlu cekajicich na svou prilezitost. Zaroven je to misto, kde lze poridit na rozdil od ostatnich mest vsechno, pres viza po trekovaci vybaveni, kdyz vite kde. Takze doporucuji nenosit s sebou po meste nic cenneho (sperky, fotaky), penize nejlepe par bankovek po kapsach, vetsi sumy v kapsicce pod pradlem, neukazovat penize na ulici, z „tajnych“ ukrytu je vytahovat jen uvnitr obchodu tesne pred koupi zbozi. Nechodit po malo frekventovanych mistech za tmy ci v alkoholovem nebo jinem opojeni. V noci je lepsi si vzit taxik „od dveri ke dverim“ jestli nekam musite.

Mombasa – dycha tropy, se spoustou indickych obchodniku, kokosovymi orechy a pevnosti. Na rozdil od Nairobi ma historicke centrum, prijemne mesto na prochazky, i kdyz provoz na hlavni silnici je husty a ne do vsech koutu je radno se zatoulat sam s fotakem.

Ostrov Lamu – uzke ulicky, zadna auta, zahalene zeny v cernem, plaze, klid. Tradicni svahilska kultura tu stale jeste zije. Ale je tu i turisticka infrastruktura. Nikoliv resorty, ale hotylky v tradicnim slova smyslu. Takovy vice tradicni (a podle me hezci) Zanzibar.

Ostrov Pate (lodi z Lamu) – Lamu, na ktere nejezdi turiste, bez infrastruktury, s ruinami mesit a palacu.

Ruiny Gedy – vetsi nez ty na Lamu, stoji za zastavku.

Priroda – vystup na Mt. Kenyu (5199mnm), doporucuji. Svitani na vrcholku je uzasne, priroda cestou take. My jsme sli cestou „Naro Moro“ nahoru, staze mezi kempy nejsou dlouhe, takze dovoluji postupnou aklimatizaci a vystup krome dychavicnosti zpusobene stoupajici nadmorskou vyskou neni nijak extremne fyzicky narocny – pokud vam staci point Lenana (4985mnm) – dal jen pro horolezce s vybavenim. Treti den jsme byli na vrcholu a cvrty dole, sesli jsme jinou cestou opet do mesta Nanuki. Plati se vstupne, 2003 to bylo 15 USD na cloveka na den.

NP Hell´s Gate – lze si pujcit kolo a vydat se za zebrami a antilopami na vlastni pest. Je mnohem levnejsi nez ostatni „vyhlasene“ parky.

Masai Mara – nebyla jsem tam, ale videla jsem odtud velmi smutne fotky, aspon co se „tradicnich“ masajskych vesnic tyce. Ty, kam jezdi turiste, jsou zoufala lidska ZOO. Snad je to se zviratky lepsi, nevim.

Vic info o ostatnich parcich bohuzel nemam, protoze vsechna zviratka jsme si prohledli v JAR, kde vstupne do parku stoji par dolaru na den a je mozne jet vlastnim autem a neni treba platit terenni vuz, ridice, pruvodce, vstupne… vseho vsudy kolem sto dolaru na den.

Sever: v busi severu jsou shiftas – bandite. Je dobre zjistit od mistnich, kde prave operuji a zvolit jinou cestu.

Maralal – mesto, za nimz zacina uzemi polokocovnych pastevcu Samburu. Nekdy v srpnu se tu kona vyhlasene velbloudi derby. Na trhu je mozne videt tradicne odene a vyzdobene Samburu.

Lokichar a Lodwar – uzemi kmene Turkana, velmi horka oblast, zajimave trhy.

Isiolo – mesto s vetsinovou somalskou populaci, zajimava zmena

Dalsi tipy, prihody a pribehy z Keni (a dalsich africkych zemi) se doctete v nasi knize V Rytmu Afriky, nakladatelstvi Jota.