Abcházie

V Abcházii jsme byli autem na přelomu června a července 2012. Byla to Škoda Octavia Combi na CZ značkách. Měli jsme předem na internetu vyřízené „povolení ke vstupu“. Několik set metrů před mostem přes Inguri byla „unibuňka“, kde byli Gruzínci. Gruzínci si nás zapsali do nějakého sešitu. Chvíli nás přesvědčovali, ať do Abcházie nejezdíme, že tam jsou banditi. Když viděli, že nás nepřesvědčí, tak toho pak nechali. Současně s námi tam byl nějaký Ukrajinec a Němec s Mercedesem s německými značkami. Ti otevřeně říkali, že chtějí projet do Ruska. Gruzínci je ale varovali, že po překročení abcházko-ruské hranice pak budou mít problém. Ale pustili je, nepustili je pak Abcházci, protože neměli „povolení ke vstupu“ (potkali jsme je pak na mostě, když se vraceli). Těsně před mostem byl checkpoint s gruzínskými vojáky (ale nezastvovali nás). Most přes Inguri je samá díra (jsem zvědavý kdy spadne, protože se o něj zjevně nikdo nestará). Jelikož pršelo, tak jsme neviděli, jak jsou ty díry hluboké než jsme do nich vjeli. Na abcházké straně byli Abcházci v uniformách, nikoliv Rusové. Jeden Abcházec z nich byl značně opilý. Zkontrolovali povolení ke vjezdu. Auto nám nekotrolovali a ani nic neříkali, že s návratem bude nějaký problém (viz. příspěvek od dalicha). Kousek za hranicemi byly ruské kasárny. Na několika km byl nový asfalt. Otřesný byl ale obchvat Gali (rusko-abcházky Gal), který byl samá díra a přes kaluže nebyla vidět jejich hloubka. Za Gali (Galem) pak silnice do Suchumi celkem šla. často podél silnice vedla trať, která je ale od války minimálně do Ochamchire zničená. Za Suchumí směrem k ruské hranici jsme ale viděli jet vlak. V Suchumi jsme platili rubly. Vyřídili si vízum na ministerstvu zahraniční během pár minut – dali nám samostanou kartičku, nelepili ho do pasu, nebylo drahé, myslím, že stálo 10 eur. Při cestě zpátky Abcházci zkontrolvali víza, auto je nezajímalo. Gruzínci si nás pak „odškrtli“ ve svém sešitě a to bylo vše.