Karavanem přes Karpaty

Karavanem Daf 400 do Bulharska přes centrální Fagaraš, územím hor a hlubokých lesů, kde člověk nepotká živou duši a jen doufá, že ho auto nezradí….

Tohle bylo naše několikátý Bulharsko, ale zároveň první s dětmi. Cestovali jsme karavanem Daf 400 (…) a bez nadsázky se dá říct, že přes hory a doly.
Původně jsme plánovali jet do Bulharska přes Srbsko. Cestou jsme nabrali dva německý hippíky s malým klučinou, co měli namířeno na nějakej fesťák kdesi na srbském jihu a zdálo se, velkou část cesty absolvujeme společně.
Bohužel na srbské čáře se ukázalo, že naše zelená karta je kapánek neplatná a jediná možnost, jak pokračovat dál, je koupit si na srbský straně novou – za 100 E (!). A tak jsme se s hippíkama rozloučili, otočili karavan a Srbsku ukázali záda.
Rumuni byli naprosto O.K., zelená karta je vůbec nezajímala, stěží chtěli vidět pasy. Daleko větším problémem byly neustálý několikahodinový kolony na jediný pořádný silnici, co tu mají. Když jsme byli po několikátý nuceni zastavit, v autě vedro k padnutí, unavený děti vytrvale sondovaly, kdy že už bude to moře a ta pitomá kolona ne a ne se pohnout, naštvali jsme se a v Sebesu to vzali ostře doprava. A ta silnička vypadala na mapě úplně jako naše pěkná, malinko oprejskaná okreska. Nakonec se z ní ale vyklubala cesta necesta středem centrálních Karpat, osmdesátikilo­metrovej úsek rychlostí, při níž se ručička tachometru téměř nepohnula z místa. Jeli jsme to osm hodin po lesních cestách i necestách, přes uzoučké dřevěné lávky klenoucí se přes divokou lesní říčku, cestou zčásti zatarasenou tahačem na dřevo, kolem nádhernýho jezera Lacul Vidra, přes průsmyk Pasul Tartarau (1678m), v lesním šeru se horala ze zapadlý lesní usedlosti ptali na cestu – a dojeli. Když jsme po půlnoci konečně sjeli do města Voineasa, ložiska na kolech byly horký tak, že z nich vytekla témeř všechna vazelína a na kotoučích by člověk snad i usmažil vejce. Zpětně ale říkám – nádhera, i když je jasný, že kdyby nás tehdy v tý pustině zradilo auto, byli jsme fakt v průšvihu. Jinak obyčejná dovolená – zbytek Rumunska standart, Bulharsko – komplet celý pobřeží od Rezova (turecká hranice) po rumunskou čáru, koupání, cestování, města a městečka, vojenský přístav, dřevěný domky, vinná réva a vystoupení lidových souborů v Sozopolu, neony a zmrzka za pade na Nesebaru, vojenský muzeum a přístav ve Varně, úchvatnej mys Kaliakra s nádhernou legendou, výměna jedný pitomý součástky v Kavarně (ušetřili jsme na ní 6.000,–Kč), otřesně beznadějný ghetto v Ruse i nádhernej středověkej koráb – restaurace – na zdejší pláži, luxus a nádhera rumunské Mamaji, a úžasná noc v rumunských horách, kdy člověka probudí volání pastevců a zvonění kravských zvonců. Jak říkám, docela (ne)obyčejná dovolená…