Volná diskuse

Jste zadaní? Kde jste svého partnera našli? Sportuje/cestuje s vámi?

Kokina

Ahoj, ráda bych zde rozvedla diskuzi na téma partneři. Předesilám, že mi tu apriori nejde o seznámení, spíš o inspiraci, kde svého ,,blázna“ potkat. Momentálně jsem nezadaná a rozhlížím se, ,,co kde je“. Ne že by chlapi nebyli vůbec,ale prostě zjišťuji, že bych se s nimi s výhledem do budoucna nudila. Ráda spim pod širákem a chodím na čundry, toulám se jen tak, a strašně ráda cestuju,čím větší divočina,tím líp…..kdyby byl chlapec trochu bohémského ražení se sklony k blbnutí….jen houšť:-) Takže má otázka zní, kde potkat horolezce, cestovatele, slacklinera atd…..prostě “magora“?:-) Takového chlapce jsem totiž měla,ale už je to minulost – a vím,že tenhle typ lidi je ohroženej druh. A jak to máte vy? Sdílí s vámi partner vaše ,,postižení“? A pokud,kde jste se našli?:-)

Zkušenosti čtenářů

Jirka

Ahoj Kokino, to je tedy zajímavé 😀
Já hledám parťačku na Cestovatelské seznamce, logicky, jak taky jinak.
Sem jsem zabrousil poprvé, ze zvědavosti, co sem lidi píšou.
Já měl docela štěstí, první parťačku jsem potkal na vandru na Pálavě, a druhou v jižní Indii – ta se mnou zůstala 9 let. Mezitím se ale změnila doba – třeba letos jsem byl netradičně většinu roku v ČR, prošel Vihorlat, velkou Fatru, Nízké Tatry, a několikrát byl na Pálavě, ale nepotkal jsem jediného člověka s batohem. Vracíval jsem se stopem, ale jiného stopaře jsem už neviděl.
Na seznamce hledám parťačku už dva roky. Ne že bych vůbec nenašel, dokonce hned první týden, ale bohužel jsme spolu nezůstali, a další taková se už neobjevila. Lidi píšou, někdy i velmi zajímaví, ale nikdo kdo by opravdu někam jel. Sny mají všichni, ale jakmile zjistí, že aby se mohly splnit, je pro to třeba něco udělat – to nadšení rychle vyprchá.
Bavil jsem se s několika holkama, které mi odepsaly, ale chtěly něco jiného, a taky jsem napsal pár chlapům, kteří zněli že za něco stojí (většinou jsem nabídnul radu, pokud se na něco ptali) – a měli podobné zkušenosti jako já…………..
Kdybys nechala kontakt, byl bych ti to napsal na mejla, raději než sem…….
Měj se skvěle, a klidně se ozvi, pokud chceš hodit řeč
vanishingworldphotography.com

Markéta

Ahoj, zajímavé téma!
Já osobně potkala prvního parťáka na erasmu ve Finsku. Ale jak to tak bývá, po projetí Skandinávie jsem zjistila, že je na mě moc pohodlný, zkrátka že potřebuju většího nadšence pro ono zmíněné ,,postižení“ 🙂 a ne někoho, koho musim nutit. Dalšího parťáka jsem poznala ve škole v čechách, kluk, co byl taky na erasmu, rád cestuje, podniká výlety.. ani nevim, co bylo špatně tady, ale celkem rychle jsme se rozešli, aniž bychom nějakej společnej hiking stačili dát. Teď jsem tedy taky bez parťáka, uplně horolezce a slicklinera nehledám, ale cestovatele do zapomenutých míst a nejen tam hledám taky)) Teď ta trefná otázka kde 🙂

Kokina

Jé,to jsem ráda, že se alespoň někdo zapojil, díky za reakce:)
To je právě ono, Jirko, teď na podzim jsem byla na vandrech tedy jen dvakrát a chystám se na třetí, ale za to v klasických trampských oblastech…a po baťůžkářích, kteří se plácnou jen tak do večer do trávy pod širák, jako by se slehla zem. Zajímavé je, že ani stopaři už tak nějak nejsou…?:) Jinak Tvůj inzerát jsem četla, přišel mi super atd….škoda, že mi není o 10 let víc:)
Jinak Markét já vyloženě za každou cenu horolezce apod. nehledám, to byl jen příklad, upřímně bych byla za jakéhokoli alespoň trochu rozumného outdoorového „magora“, který by mě měl rád. Chlapi jsou, ne že ne, ale s těmi „norálními“se prostě nudím a když jim řeknu „pojedeme do Maroka ťapat na Atlas“, tak už mě dopředu pohřbívají.Asi takhle, nehledám někoho za každou cenu, single život je fajn, někdy dokonce moc fajn, ale když chce pak člověk podnikat blázniviny, je to mnohem lepší s někým…ráda zážitky sdílím, ne uzamykám do sebe.

Jirka
Kokina:

😀 Hihihi, je ale dost možné, že kdyby ti bylo o deset víc (to je ti 15?), tak bys na můj inzerát pravděpodobně zareagovala slovy: kdyby mi bylo o 10 míň, jela bych hned 😀 To se mi děje pravidelně.
Každopádně, hodně štěstí s hledáním i cestami. No a kdyby něco, tak se ozvi na mejla, plánů mám spousty.

Kokina
Jirka:

Ne, je mi 25, ale i když se prostě říká, že na věku nesejde….20 let je pro mně úž hodně velký věkový rozdíl.

Jirka
Kokina:

……………a jak jsi prosímtě přišla na to, že je mi 45?
Nic, to je jedno, řečnická otázka, přeji ti hodně štěstí s hledáním i cestami.

Jirka:

Někdo to tu v předchozí diskuzi napsal (asi ta, se kterou sis dopisoval) a tys to nijak nedementoval. Jestli je to třeba 17 místo 20 let, tak to není o moc lepší. Chápu ale, že z tvého pohledu by to bylo skvělé. Dokonce už nehledáš holku do 30 nebo kolem 30, ale už jen do 30.

Jirka

To si tedy moc nejsem jist, jestli by to z mého pohledu bylo skvělé – v tomto případě spíš naopak.

Martin

Ahoj,jak si tak čtu tyto příspěvky, tak musím říci, že mám naprosto stejný problém! V těch příspěvcích úplně vidím sebe. Také jsem nezadaný, jen s tím rozdílem, že jsem chlap 🙂 Také přemýšlím, kde potkat lezkyni, horalku… vyloženě outdoorovou „magorku“, která na mě nebude hledět jako bych utekl z blázince, když navrhnu nějaký šílený výlet nebo vandr se spaním pod širákem. Lezení, hory, cestování, čundry s batohem na zádech v divočině … to já prostě můžu 🙂 Cítím se mnohem pohodlněji někde venku ve stanu/pod širákem než v hotelu. Zjistil jsem, že s „normálníma“ lidma si až tolik nerozumím, že k sobě potřebuji někoho, kdo je stejně šílený a bláznivý jako já. Aneb i kamarádi, kteří mě znají hodně dlouho o mě občas říkají, že jsem prostě „magor“! A já se na ně vždy usměju a řeknu, že ano, jsem! :-))

Eliška
Martin:

Jejda….škoda, že jsi tu na sebe nenechal kontakt…:o)

Martin
Eliška:

Chybička se vloudila, ihned napravím 🙂 Kontakt: [email protected]
Jinak je mi 28 let a jsem ze severní Moravy. Ale vzdálenost v dnešní době není až tak velký problém 🙂

Denisa

Ahoj lidi!:) jak tak čtu vaše příspěvky, tak jsem si řekla, že bych se taky mohla přidat. Já jsem s přítelem už nějaký ten rok a musím říct, že úžasnějšího člověka neznám. Poznali jsme se úplnou náhodou na výletu, na který nás pozvala kamarádka, ale jinak jsme se znali už ze školy. Podnikáme spolu hodně výletů, já občas i s nějakými přáteli, ALE… Oba milujeme sport, hlavně kola, hory, přírodu… nicméně já jsem fakt blázen a neustále potřebuji něco dělat a hlavně čím je to vždy jinačejší, tím pro mě líp. On se opravdu snaží mi ve všem vyhovět, dělat se mnou blázniviny, nicméně já pořád cítím nedostatek nějakého adrenalinu a zážitků, myslím si, že třeba na ferraty by se mnou nešel, jelikož se i bojí výšek, nicméně jsem je toto léto jednou vyzkoušela a děsně jsem se do nich zamilovala. Takže pořád přemýšlím, co je špatně, že se cítím jinak než ostatní, nebaví mě jen sedět o víkendu doma a jak se říká „odpočívat“, mě dělá dobře odpočívat při nějaké akci:). JENŽE, kde takové blázny sehnat že? I tady jsem měla inzerát a nikdo to nedotáhl do konce, jak už bylo zmíněno, takže…vztah senzační, ale pořád cítím jistou neúplnost sebe sama…co je tedy správné? :))

Petr

Holky trošku rýpnu, všechny hledáte, ale když člověk napíše nabídku na cestování – v minulých letech např. Nepál, Peru, Kyrgystán, tak se žádná z Vás neozve, není to škoda? 🙂 Neříkám, že nejezdím i po Čechách či Slovensku, ale to už skoro radši jedu sám,protože opravdu těch lidí, kteří jezdí s báglem po ČR je opravdu málo (na Slovensku je to lepší)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: