Java, Borneo, Sulawasi, Bunaken Island, Sumbawa 12-01/2012

Ahoj,
Tak mám pred sebou ještě 2 týdny v Indinesii. Videl jsem toho hodne. Posílám par prvních pojmu a postřehů. Nevím jestli ma smysl psát o sopce Brumo, ta je notoricky znama a jednoducha, ale rad bych sem časem napsal o Merapi, ktera je velice krásná a výstup na ni náročný a stoji za to.

Borneo Tankung Putin 

Nádherný výlet i zážitek vidět krásná zvirata. Na konci je vam pak z nás lidi trosku smutno.

Jelikož naše vyhledavače letenek neznají spoustu leteckých spocnosti, ktere lítají jen v Indonésii, doporučuji se vydat do Surabaya na letiště a tam koupit letenku do Pankalanbuun. A nebo záleží na kterem letišti v Indonésii zrovna budete. Kancelare maji tyto vnitrostátní společnosti na všech letištích. Kdo zrovna leti a kam – nejlépe si to opravdu obejdete a zjistěte. Jina rada není. Všechno pište obsluze! Nerozumi. Vse kontrolujte ( btw. Dnes mi nechala prodávající na přestup mezi lety 25min, kdybych ji to neřekl, tak jsem byl pekne nahraty. Za 25min nevylezete z letadla natož kde by bylo zavazadlo ). Datum kdy a kam jak nazpět.

Letadlo do Pankalabuun nebylo úplne plne, coz me celkem překvapilo, ale co.
V Pankalanbuun se dá věřit Lonely Planet. Vse co je tam napsány sedí. I kdyz… 
Po příjezdu vemte taxi a jedte na policejní stanici. Tam dostanete povoleni k pobytu v narodnim parku nebo co to je.
 Kdyz jsme sem přijeli, tak zrovna byly nejake protesty nebo co. Hlavní křižovatka s pomnikem nesla stopy po zapalenych pneumatikách a nejake barikády. Takže kdyz jsme přišli na policejní stanici, všichni policisté sledující fotbal se na nás usmali, lehce si prehodili ležící samopaly blíže sobě a vyzvali nás k posedu. Po cca 30min. bylo vse vyřízeno. Taxi nás hodil do vesnice Kumai, výchozí to bod do parku. Během cesty vam taxikar rekne, ze je úplne jedno jak se domluvíte, ale ze vás hodi k znamenu, co je spolehlivý. Takže jste v pasti 🙂 ne tak úplne.
Prijedete do hrozne chatrče a začne smlouvami s majitelem agentury. Je hodnocen  v LP jako verohodny a spolehlivy ( mohu potvdit je spolehlivy, zadny peoblem nebyl ) LP uvádí náklady na den na cca 700.000rp denne. My zacali odhadem tak na 2mil. a skončili na 1,2mil. Vse ma perfektně sepsane a vse tvrdí,ze je věc, kterou musíte zaplatit. Fakt je, ze jsme byli jen dva a také to, ze jsem to nechtěl Lence kazit, protože jsem stále dělal scény, ze se nedohodnu. Podle me byla chyba, ze jsme se nesli podivat ke konkurenci. Pan majitel tvrdil, ze je všechno dražší nez píse LP. Jestli to je pravda nevím. Ale bylo vidět, ze ma strach z toho, ze odejdu. Na druhou stranu ten rozhovor krasne protahoval, tak aby skončil az za tmy. Coz jsem si byl vědom. Pro zkušeného cestovatele nic složitého. Nakonec jsme se domluvili. Ovsem nevidel jsem kromě povoleni do parku zádné další poplatky parku – jako za foťák a podobne. Podle me mu ta přehnaná cena Sla do kapsy. Proto jestli dočtete az do konce tento článek, a budete se mnou trosku souhlasit – prosím nechte si alespoň doložit všechny poplatky, co se maji platit parku. Třeba vázne skončí na úctě pro potreby  záchrany orangutanu a přírody na Borneu. 
Výlet jsme vzali na 3 dny. Myslím, ze to bylo rozumne. Ano, kdyz by jste si najmuli rychly člun, tak to dáte bez problému za den, my proti clunum jeli krokem. Měli jsme 20m loď jen pro sebe a posádku.  Zážitek z přírody to byl opravdu krásný, to by jste na člunu vůbec neviděli. A podle me to tak dělala většina. Jen možna za dva dny. 

Zaplatili jsme zálohu a vydali se do jediného hotelu v Kumai. Rano jsme vyjeli v 6.15. To jsem usmlouval místo normálních 10hod.
Jak jsem psal obrovska loď dve paluby. Nabídnou vam spat na té spodní. Nedělejte to. Já tam raději za 3 dny ani nešel. Musi tam smrdet motor atd. Horní paluba je zážitek. Přinesou madrace, moskytieru a pohoda. Vychutnate si v noci krasne zvuky z džungle.

Tak jsme se dali na cestu. Me byli stále záhadou jakési sypky, ktere měly namalovany okna a balkony atd. Ale nic takového, co by se dalo do sypek jsem nevidel. Večer kdyz jsme šli na procházku, tak jsme viděli obrovske hejna ptáku. Ještě si děláme srandu, ze je to jak z hororu. No a rano se dozvídáme pravdu. Ony sypky jsou hnizdiste pro ptáky. Ten hrozny ptáci řev začíná v 07 rano a v 17hod. se vypíná. Proc? Reproduktory lákají ptáky k zahnizdeni. Hnízda se pak sbírají a prodávají do Činy, kde jsou ptáci hnízda znamou pochotkou. Podle našeho průvodce 1kg prodávají do Činy za 20.000kc. Kolik to stoji na talíři nemám predstavu.
Cesta pokračovala z veletoku na malou říčku směr orangutani a Národní park. Po ceste byla ještě zastávka v nejake vesničce. Normalka nic extra. 
Pokud mate Google.maps vidíte, ze jedete kolem plantazi s olejovymi palmami. Indonesie je největší světový producent pak obého oleje. Olej je tak levný, ze se používá jako náhražka témeř do všech levných potravin. Bohužel, to je i důvod, proc jsou orangutani a jina zvirata tak ohroženi. Asi pred 15-ti lety došlo k obrovskému požáru na plantážích. Při nem zemřela cca třetina populace orangutanu. Je to hrozne vidět ty fotky poranenych zvirat. Nebo jen opalenyh koster. 
Lide si to začínají pomalu uvodomovat a jsou tu programy na obnovu tradičního zemědělství. Lide se učí jak uživit rodinu aniž kácí stromy v lesu nebo vypáluji mitiny pro další plantáže. Ale komu plantáže patrí nikdo nevi. Podle zpráv od jiných lidi 90% všeho v Indonésii patrí Číně. Tomu věřím také. Při míře korupce – Indonesie je nejzkorumpvanejsi země na světe, na paty ji šlape Ceska republika, si nedělám iluze jak a kdo vyhraje…
No k tem prijemnejsim věcem. Takže v jednotlivych kempech jsou mista v lese, mám chodi ochránci orangutany krmit. Podle toho jak a kdy byli nalezeni se liší jednotlivá krotkost orangutanu. Obecně je zakázáno se dotýkat. Je však několik jedinců, kteří vas i pohladi a chytnou za ruku – krásný zážitek. Průvodce opice pozná a rekne Vám co si můžete dovolit. Ne kazda opice co vás chce chytnout to děla jen tak. Jsou opice, co vás chytnou a nepustí. Nepustí znamená, ze orangutan ma 6x větší silu nez člověk. 
V jednom z kempu, kdyz jsem zrovna fotil opici, ktera koukala skvirou pod dveřmi dovnitř, co by mohla asi dostat jsem na uviděl – JEHO!!!!
Přímo proi me si to sinul král lesa – samec 120kg. Malem jsem padl na prdel. Neuverilne krasne zvire! Opravdu nádhera! Sedl si, naprosto v klidu se podělil s ostatními o jídlo – to vůbec není pravidlo, naopak. A pak se schoval pred deštěm do pod přístřešek. 
Následovalo krmeni v lese, orangutani pricházejí z lesa. Přicházejí nebo spis přilezaji v korunách stromu. Podle sily a postaveni se dovoluji se přiblížit a brat si jídlo. Krasne. Nečekal jse, ze me to tak dostane.
To se opakuje ve všech kempech. V kazdem je však jina situace a kazda opice je osobnost. Rozhodne nebudete litovat zádné návštěvy. 
Takto bylo cele 3 dny. Během cesty na lodi uvidíte i hromadu jiných opic a ptáku, průvodce vás upozorní. 

Na ceste nazpět si opět všimněte plantazi olejovych palem… Je to hnus! Lide by měli žít v rezervacích a neplest se ostatním do zivota!!! A ne tam zavítat ostatní.
Spotřeba našeho západního světa v kontrastu s se spotřebou indonesanu je hrozná. Tak plytvame! A při pohledu na nekolika násobně skromejsi život orangutanu, kterym stačí ještě mnohonásobné méně k životu….. A my jim ho berem – je mi z nási kultury na bliti.
Nejsem v Indonésii poprvé. Nejsem zádný šílený ekolog. Jsem normální soucast naši zapadni civilizace a i já plytvam. Po posledni návštěvě jsem přestal u nás kupovat všechno tropické ovoce. Po teto návštěvě budu sledovat na kazdem výrobku, zda-li obsahuje palmový olej. Při mem typu stravy, ktera uz tak respektuje princip – co se u nas vypestuje, to se u nás sni, to nebude problém. Tak budu alepson dělat osvětu.

Zaver? Nasedli jsem do taxi, ktery nás hodil do Pankalanbuun, prespali v hotelu a rano odletěli zpět do Surabaya.
Výlet stoji za to! Jen se ve vás možna pohne svědomí. A to stoji taky za to, mily Horste! 🙂