Íránské vízum jaro 2012

Ještě bych chtěl doplnit k tomu prodloužení víz. Úspěšně jsme to absolvovali a můžu vám říct, že je to děs! Naštěstí nám to všechno vyběhal v Širázu jeden moc ochotný člověk, kterého jsme potkali ve městě a který nám tam z vlastní dobré vůle dělal průvodce. Pokud to budete chtít zkusit sami, tak tady je stručný návod jak na to: Na příslušné adrese si najdete budovu, kde se celá ta úředničina odehrává. Na recepci odevzdáte mobily a foťák a jdete dál. Asi ve 2.patře se nachází místnost, kde za stoly sedí asi 5 lidí v uniformách. Náš průvodce pravděpodobně předběhl celou řadu Afghánců či jiných cizinců a u stolku vyfasoval 2 lístečky s číslem účtu. S těmito lístečky jsme šli do banky. Cestou jsme se zastavili dole pod schodištěm, kde byla v kamrlíku babka s kopírkou. S ní jsme se došli vyfotit do domu opodál (není to ale nutné, pokud máte své fotky, tentokrát je opravdu nutné, aby ženy měli šátek a to pěkně nasazenej na hlavě, tzn. žádný vlasy). Vyfotila nás přímo ona v jakési garáži. Mezitím, co se dělaly fotky, zajeli jsme do nejbližší banky zaplatit administrativní poplatek. Taxík do nejbližší banky vyšel na cca 10Kč (1 směr 3 lidi), ale pokud nepojedete s místňákem, který je zárukou běžných místňáckých cen, zaplatíte nejspíš 20 nebo 40Kč, ale třeba i víc. Být tam sám, šel bych pěšky a na banku bych se doptal. V bance řeknete, co máte na srdci. Většinou se prý najde někdo, kdo umí aspoň techu anglicky a snad vám pomůže s vyplnění žádosti o zaplacení, která je v perštině (možná by mohla být i v angličtině). Vyplnění samo o sobě je taky asi horor, protože čísla účtu na papírku od úřadu jsou v perštině a našinec neznalý poměrů to jen těžko vyluští, natož aby je pak přepsal do požadavku o převod vkladem na účet. Popisuju zde ale proces, při kterém jsme měli místního člověka, takže nevím, jesti existují i latinkou psané papíry. Po vyplnění se musíte mačkat s ostatními ve frontě a vybojovat si své místo na slunci, nebo prostě čekáte, až na vás vyjde řada. Co jsme si tak povšimli, v Iránu se fronty příliš nedodržují – každý se tlačí k okénku ať už kdekoliv. Po zaplacení jsme dostali jsme doklad o platbě, který byl potřebný pro úředníky, a zpátky jsme přijeli taxíkem znovu za cca 10kč a v administrativní budově dokončili naší „operaci“. Znovu bylo nutné odevzdat mobily a foťák(y), u paní pod schodama jsme si vyzvedli fotky a nechali si udělat kopie pasů (pravděpodobně i se stránkou, kde jsou víza) a zamířili nahoru. Tam jsme odevzdali 2 fotky, doklad o platbě poplatku a pasy. Chvíli jsme čekali a potom nám dali 2 formuláře k vyplnění. Tuším, že orientačně uměli anglicky, ale dorozumění by asi bylo problematické. Formuláře byly v AJ a perštině. Po vyplnění formulářů jsme se po výzvě a podepsání nějakých papírů přesunuli do vedlejší kanceláře, kde už na stole ležel pěkný štos žádostí. U jednoho stolu seděl „hodný“ policajt a u druhého jiný, který už vypadal přísněji. Díky úplatku našeho průvodce byly naše žádosti vyplněny tak nějak „přednostně“ a po cca dalších 10-15 min.jsme podepsali jakousi žádost v místě, kde bylo razítko a bylo dobojováno. Razítko v pase a nějaké perské čmáranice nám zlegalizovali dalších 15 dní pobytu. Cestou jsme si venku všimli solidního davu lidí, které jsme svým úplatkem asi předběhli. Čekali na dvoře, a jejich jména byla zřejmě postupně vyvolána. To je asi v kostce celý proces, který jsme absolvovali v Širázu. Stálo nás to oba cca 700 000 RLS, což bylo dle kurzu při výmněně peněz cca 380Kč/os. Započítal jsem do toho poplatek za vyvolání fotek, kopírování pasů, taxík a úplatek. Za vše ale vděčíme našemu průvodci, bez kterého by se celá událost stala celodenním dramatem. Pokud se do toho pustíte, přeju vám hodně štěstí. Slyšel jsem, že v Širázu je prodloužení víz nejjednodušší v celém Iránu (navzdory tomu, že se v Lonely Planet z roku 2008 píše o Esfahánu). Hold časy se mění.