Írán, Pákistán, Afghánistán
Írán s kojencem
Zu H. Tvrzníková
Cestoval tady někdo do Íránu s malým dítětem (méně než ročním)? V Íránu už jsme byli, takže víme, do čeho bychom jeli. Jen by mě zajímaly nějaké tipy a triky. Například, jak to tam vyřešit s kojením, příkrmy, jak cestování v busech mezi městy atd.
My jsme se právě vrátili, dělali jsme klasickou trasu Teherán – Kašan – Esfahán – Šíráz i s naším 6 měsíčním synem. Kojení na veřejnosti je naprosto v pohodě, stačí přes sebe přehodit šál a nikdo nekouká. Pleny a příkrmy se dají koupit všude. Jediný „problém“ byl s kočárkem, města na něj nejsou stavěná a je lepší mít pro dítě nějaké nosítko. Do Persepole se s kočárkem nesmí vůbec, stejně tak do některých paláců např. v Teheránu. Jinak Íránci děti opravdu milují, takže se připravte na spoustu pozornosti. Můžete mi napsat i na
te**********@ao*.com
Já nevim, ale to bys měla sama vědět. S kojením to nevyřešíš prostě nijak, maximálně někde na špinavém záchodě. Příkrmy si buď vezmeš sebou nebo koupíš na místě.
Navíc hygiena je o hodně níž, musíš počítat, že se kojenec bude špatně aklimatizovat (dlouhé cesty letadlem, všudypřítomná klimatizace, obrovské rozdíly teplot…).
Obávám se, že tu opravdu nikoho s kojencem, kdo něco podobného vyzkoušel, nenajdeš.
Těm ženským po porodu asi hrabe. Vymýšlet takový kraviny. Chudák dítě…
a jéjé, tyhle ty uvědomělé cestovatelky jsou nucené zlo. Nejraději mám když děcko řve celou dobu letu či jízdy v autobuse. Hned za nimi mám v oblibě nemyjící se individua, popř. posilněné alkoholem. Oni to necítí, ale pro okolí jsou obtěžující. Prostě ohleduplnost je pro tyhle lidi cizí slovo.
Může mi někdo vysvětlit, jaký má smysl cestovat s šestiměsíčním dítětem? Vždyť to musí otravovat nejen rodiče, ale i to dítě? Co to je za blbé nápady?
To neres protoze tyhle moderni matky cestovatelky maji mozek jaky normalni clovek nepochopi. Lepe receno ho nemaji vubec. Skutecne zodpovedna matka prece VZDY mysli predevsim na sve dite, ne na svoje konicky a nema problem je na chvili odlozit nebo omezit. Jista mira obetovani sebe sama je nedilna soucast rodicovstvi, lepe receno byvala jenze dneska se to povazuje za zastarale. Prece nestravi takova matka minimalne prvni rok zivota jejiho decka tim, ze bude delat jen to, co k miminu patri, tedy obvykla pece v klidu domova. K zodpovednosti patri napr. to, ze netahnu tak male dite uplne zbytecne hodiny letadlem (o humbuku na letistich ani nemluve), nevystavuji ho nebezpeci infekci a nemoci na ktere v jeho civilizacnim okruhu nejsme zvykli a radeji ho necham v klidu tam, kde se narodilo aby melo slusnou sanci si zvyknout na svet do ktereho teprve prislo. Sestimesicni dite se stale jeste aklimatizuje na nove prostredi, stejne tak jako se matcino telo porad jeste srovnava s hormonalni bombou jakou je tehotentsvi a porod. Chce to trosku ubrat na tempu i kdyz se mozna dotycne zda, ze se citi skvele. Neni divu, ze pribyva ruznych (i poporodnich) depresi. Nerespektovani prirodnich zakonitosti si casem vybere svou dan. To ale temhle kozam jaktezivo nevysvetlis, ty vi vsecko vzdycky vic a lip tak je nechme at ruinuji zivoty sobe, tem chudakum detem a bohuzel i nam, co s nimi musime taky cestovat.
Málokdy sem něco píšu, ale s tímhle názorem souhlasím …
Jsem rád, že nejsem sám, komu tohle přijde naprosto zvrhlé :-)… Třeba má pocit, že ten chudáček potřebuje objevovat svět s ní, aby se už v pěti letech mohl chlubit, že objel všechny kontinenty… Kdo ví, co se jí honí hlavou, asi je ještě poblázněná z hormonů 😉 … třeba ještě dostane rozum.
Perfektne receno. Zvrhle, to je to spravne slovo. Jenze v techto debatach ti budou tihle lide vzdy argumentovat tim, ze vsak takhle cestuji po svete miliony lidi. Takze kdyz to halt delaji davy, je to dle techto cestovatelu ok. Ono by se sice dalo rict, ze miliony lidi si napr. taky obrezavaji prirozeni ci zahaluji tvar a nepovazujem to za nejak extra spravne, ale pocitam, ze tento stadni typ “kdyz to delaji jini je to v pohode“ by nepochopil co tim chci rict.
Cestovani na dlouhe lokte s tak malym ditetem jeste jakz takz chapu u lidi, kteri maji cast pribuzenstva roztrousenu nekde ve vzdalenem svete pricemz je mezi nimi treba hodne starsich lidi, kteri by se na mimino nemohli prijet podivat. Navic, clovek se takhle s ditetem nekam dotrmaci a pak tam nejakou dobu zustane. Vzit ho na cestu kde se bude temer po kazde spat jinde, premistovat kdovi jak, navic v zemi kde jsou velke teplotni rozdily, jine klima nez ve stredni Evrope, uplne jina kvalita vody a kdovi co jeste, to je napad hodny tak akorat sobce ci totalniho m.a.g.o.r.a. (Pripadne oboji). K cemu tam to dite pojede? Tlouct se letadlem, nebo mozna i dvemi s mezipristanim aby to vyslo levnejc. Pak se honit z mista na misto aby se co nejvic videlo, od toho se tam prece jede. To neni dovolena u more, kde se pres den cvachta v bazenu a pred veceri chodi na prochazky po okoli. Fakt me fascinuje jaky kraviny umi Cesi vymyslet. A to je prej u nas spatne.
Jasne ze po technicke strance neni problem se dnes s ditetem dostat kamkoliv, ale k tomu prece pristupuji jeste i jine stranky. Treba to, ze tak male dite nemusi dobre snaset zmeny tlaku v kabine (nema jeste plne vyvinute sluchove organy tudiz muze zazivat bolest v usich o ktere logicky nevi, co to je a krici) rodice ho tak uplne zbytecne vystavi bolesti kterou by nemuselo projit kdyby s nim aspon ten prvni rok jezdili jen po blizkem okoli, kdyz uz je tak strasne pali zadek a za kazdou cenu musi nekam jet.
Ja jsem v letadle – bohuzel – z pracovnich i soukromych duvodu temer kazdy 2. mesic a tudiz moc dobre vim, jak tohle cestovani deti, zvlaste ty hodne male snaseji (a chudaci cestujici co tam musi byt s nimi taky).
Nejspíš jste si spletli diskusi.
Tato je na téma: tipy pro cestu s dítětem po Íránu a NE: napiš, jak moc dokážeš být nepřizpůsobivý a odsuzovačný (aneb 1000 slov na téma se kterým nemám zkušenost)
Jasne, nikdo z nas, kdo tohle povazuje za hloupost, nikdy nikam s detmi necestoval :-). Takze jediny mozny nazor, ktery se tu da projevit je rici te super matce, ze pohoda, nic neres, to das. Uzasne.
„ze bude delat jen to, co k miminu patri, tedy obvykla pece v klidu domova“ – kde jste prisel na tuto pravdu? mam procestovanou velkou cast sveta a toto zobecneni se hodi maximalne na velkou cast Evropy, USA a dalsich par zemi.
Ale my se tu prece bavime o cestovani s ditetem narozenem ve stredni Evrope, kde si muzeme dovolit byt s ditetem v prvni fazi jeho zivota v klidu doma a starat se o nej jak se patri (i kdyz to mozna je financne nekdy narocne ale v mnoha jinych statech, nekdy i vyspelejsich nez je CR takhle dlouha materska, navic placena, neexistuje).
Ceske deti jsou navic v podstate zpovykane. Ziji mnohdy v az abnormalne sterilnim prostredi. Vsecky ty testovane pripravky pro deti, balena voda, extra lahvicky a nadobi atd. Nezda se vam, ze je pak mirne na hlavu postavene vzit takove dite, jeste k tomu tak male, do zeme, kde si s mnoha temato vecma nikdo nelame hlavu? O odlisnem klimatu ani nemluve.
A jak se zije jinde mi nemusite vypravet. V cizine ziju hodne dlouho, znam i chude zeme a taky mame vlastni deti. Tudiz snad mam taky na zaklade vlastnich soukromych i pracovnich zkusenosti pravo na nazor, i kdyz je odlisny od toho co zastavaji tihle frikulinsti rodicove.
Naprostý souhlas!
Ahoj,
říká se, že Iránci mají děti rádi. Obecně jsou to lidi, kteří rádi nezištně pomohou. V souvislosti s dětma se mi vybavuje vzpomínka na cestu autobusem Shiraz – Teherán, cesta dlouhá asi jako od nás do Chorvatska. Jeli jsme nějakou obyčejnou autobusovou společností, žádnej neoplán, z dálkařskýho hlediska docela křuska. Asi po hodině nám zastavili na svačinu či co a zastávka trvala půl nebo třičtvrtě hodiny. Další pauza už nebyla. Na celodenní nekonečnou cestu docela krátká doba. Občas došlo k nějakému menšímu zdržení, takže se dalo vyběhnout na vyčurání, případně v rychlosti něco koupit v obchůdku naproti. Ale jinak nic. Dítě přes uličku jelo celou tu cestu s mámou a moc do smíchu mu nebylo. V Esfahánu přišla krize a dost brečelo. Já se nedivim. Člověk se nemůže ani pořádně protáhnout atd. Do toho nám pořád pouštěli nějakou příšernou šou v TV a hodně to řvalo. Do Íránu s kojencem klidně, ale rozhodně si zjisti nějaký možnosti zdravotní péče (pohotovost) a určitě bych tam necestoval na moc velký vzdálenosti v kuse.
No já nevím, my byli s šestiměsíčními dvojčaty, já v třetím měsící rizikového těhotenství a sypali jsme to po zemi přes Balúčistán do Pakoše, no a všecko v pohodě. Takže jaképak obavy. A to teprve mělo u známých ohlas!! Nějaký Írán – pche…
:-)))
:o) ten se ale povedl !!!! MOC ! díky
😀 To s těma známýma nemá chybu 😀 oni opravdu vymýšlejí tyhle hovadiny, aby je známí a kamarádi obdivovali
Tento příspěvek byl redakcí smazán jako nevhodný
Ahoj,
do Íránu bych jela hned. Klidně i s dítětem. Navštívila jsem ho již třikrát a pokaždé paráda. Akorát bych radši počkala až bude dítě starší než půl roku. Třeba dvouleté. Spíš kvůli pohodlnosti. A určitě bych nejala v létě. To je tam na středoevropské dítě moc vedro.
Mám teď dvouměsíční mimčo a už se těším až spolu někam vyrazíme. Ale jak jsem již psala, trochu později.
Jako student medicíny se děsím. Byl jsem v Íránu měsíc na stáži a zažil jsem jejich nemocnice a lékaře. Brát tam šestiměsíční dítě je nezodpovědné. Nedoporučuji!
Tento příspěvek byl redakcí smazán jako nevhodný
Bože, já jsem s tím kradením cizích jmen tak vtipnej, i na Vánoce!
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Olinalá: poklad na konci světa
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Nové články
Olinalá: poklad na konci světa
Neznámá Mauritánie
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Vybavení na cesty
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru