Írán autem

Pokud nejedeš na delší dobu a nechceš si za každou cenu užít cesty po zemi ještě před Íránem, tak se podle mne cesta autem nevyplatí. Musíš mít karnet (jen kvůli cílovému Íránu – jinde po cestě ho ale nepotřebuješ), zabiješ zbytečně moc času na cestě, cesta přes Turecko je velice nákladná na PHM, protože PHM v Turecku je daleko dražší, nežli v Evropě. Nám vyšlo jako jednodušší letět do Íránu a tem se pokusit sehnat auto z půjčovny. Byli jsme prý teprve druzí cizinci, kterým se to kdy povedlo – jak nám tvrdili všichni hoteliéři po celém Íránu. Ale stálo to za to. Je to tady na vlákně, kdybys to chtěl taky zkusit a ušetřený čas a i nemálo nákladů za cestu po zemi do Íránu, raději věnovat Íránu samotnému. Opravdu se to jednoznačně vyplatilo. Jinak u benzínek jsou dvoje ceny: regulované ceny na každoměsíční příděl pro residenty )za nás to bylo cca 40 litrů) a pak volné ceny. Pokud nejsi resident, čekáš na obsluhu, která do stojanu zasune svoji služební kartu a s ní se pak vyrovnáš po natankování. Vyplatí se určitě navigace, protože Írán je v aglomeracích protkán sítí dálnic ještě hustěji, nežli jsme my zvyklí a každá zajížďka stojí pak hodně času. Bez navigace taky těžko najdeš některá místa, protože Íránce zajímá o trochu jinačí cíle, nežli nás. V průvodcích i íránských zdrojích jsou naprosto rozdílné informace, lišící se i o desítky km v různých odbočkách apod. Takže bez navigace bychom to po pár hodinách hledání i asi vzdali. Takhle jsme našli neskutečná místa (zapadlé historické karavanseráje v podobě starých luxusně vybavených pevností apod.), okolo kterých bychom jinak prosvištěli po dálnici. A 100% by nás to mrzelo. Omezený počet Íránců je využíval, ale v nejbližší městě o nich na dotaz nikdo nic nevěděl, protože je to nezajímalo (stavovali se tam jen dálkoví cestující) anebo km rozptyl k odbočení k nim se lišil o vzpomínané desítky km.
Rychle se v Íránu i skamarádíš s Íránci a pak jsme s různými rodinami jezdili po jejich oblíbených místech, které taky nikde nejsou v průvodních a cizinec na ně nemá šanci narazit. Určitě to byl tip lidí, kteří by ale z ostychu neznámé k sobě do auta, kde už měli děti a výbavu na piknik apod. hned tak nenabrali. A naše íránská značka zase nepřitahovala pozornost, aby se na nás lepili zevlouni. Prostě jsme působili jako cizinci, kteří v Íránu žijí. Přítelkyně i řídila bez zahalení a byla díky dlouhým blond vlasům terčem pobavených pohledů a nikdo si nás nedovolil zastavit. Dokonce jsme si i přesedali na obydlených místech, aniž by si brala šátek. Tekly mi nervy, ale časem jsem si na její paličatost zvykl.
Byl to prostě dobrý poměr nezávislosti cestování autem, ale užitečně skrytým za místní íránskou registrační značku. Na což nikdo (policajti, kontrola na check point…) v Íránu nebyl připravený. A někteří hoteliéři i prochodili v noci čtvrť, když se snažili najít naše na ulici v pohodě zaparkované auto, kterým jsme údajně večer přijeli. Protože nám nevěřili, že jsme si dokázali auto z místní půjčovny zařídit.