Info o Libanonu

Ahoj, vrátili jsme se z Libanonu. Pokud někdo zvažujete cestu a máte strach z tamní situace, tak mohu říci, že v tuto chvíli zcela zbytečný. Samozřejmě situace se zde může změnit z hodiny na hodinu, nikdo vám nemůže zaručit absolutní bezpečí. Cestovali jsme převážně místní veřejnou dopravou (autobusy, minibusky), na tři dny jsme měli půjčené auto, abychom se dostali do nejvyšších hor, kam veřejná doprava nejezdí. Několikrát jsme využili i stop. Vše bez nejmenších problémů. Bydleli jsme v hotýlcích (nejsou zrovna levné, a to ani ty nejlevnější), přes airbnb, v drúzské rodině, v kempu i u couchsurfistů. Byli jsme v Zahlé, v údolí Bekaá, Baalbeku, Andžaru, v pohoří Šúf v Barouku a v Al Shouf Cedar Nature Reserve, v Beit ed-Dine a Deir al-Qamaru, na Moussově hradě, v Saidě (Sidonu) a Súru (Tyru), v Byblosu a Amchitu, v horách v oblasti Laklouku, v Baatara Gorge, Tannourine, v údolí Adonis, v pohoří Libanon, v lyžařském středisku Cedars a v údolí Kadíša. Chodili jsme po památkách (převážně zcela sami) a v horách (tam už úplně sami). Byli jsme dva a měli jsme na to 15 dnů. Kromě jedné odpolední přestřelky na tržnici v Týru byl všude klid, pohoda, milí a nesmírně ochotní lidi. Čím víc jsme si povídali s místními o tamější situaci, o místních náboženských sektách, jejich rivalitě, o dopadech občanské války i války v Sýrii, o statisících palestinských uprchlíků v táborech a milionech syrských uprchlíků roztroušených po celé zemi i měnícím se vztahu místních k nim, tím víc nám připadalo, že maličký Libanon sedí na ohromném sudu se střelným prachem a otázkou není zda, ale kdy ten sud vybouchne. Rozbušek má tahle zemička opravdu spoustu.
Pokud byste někdo chtěl nějaké info, klidně napište na

go********@se****.cz











. Budu-li vědět, odpovím.