Ahoj,
Rád chodím pěšky všudy možně ostrým tempem/terénem, mám rád kopce(nejvíce však jde o duchovní stránku cestování – v podstatě se dá říci, že se člověk vrátí z cesty jiný(trvale)než odešel, proto mám důraz na víceméně tvrdší podmínky cesty). Tím pádem jsem začal cestovat a vlastně budu víc a víc – může se vlastně jednat o výlety denní až po měsíční tůry – proto se ptám zda někdo smýšlí podobně, respektive spiše zda by někdo mohl být podobně naladěný, tak abysme o tom daly třeba jen řeč skz maila pe***********@gm***.com. Petr
Ahoj, já jsem chodkyně, určitě nemám problém jít celý den. Akoráta na rozdíl od tebe se ráda zastavím a podívám kolem sebe. Tak nevím, zda je to akceptovatelné .-)Lenka
haha 🙂 popravdě řečeno pokud jsem v přírodě, tak se můžu zastavit spolu s časem(jsou to vlastně hezké chvíle), v momentě kdy je na obzoru zapadající slunce, když se stromy mihotají ve větru, když veverka poskakuje po zemi anebo pohled na tekoucí řeku je úžasný. anebo pokud jdeš po silnici o půlnoci s jasnou oblohou a všude jsou hvězdy a ty se můžeš točit a koukat na ně zhlavou nahoru a jít třeba k tomu ještě pozpátku.
druhou stranou mince je to kdy člověk překonává „sám sebe falešné já“ respektive svůj strach a zjišťuje, co je a co není skutečné respektive jsou jen psychické bloky.
No, je to na mně sice podezřele moc duchovna .-), ale pokud to chceš probrat, tak mi napiš na mejl: li************@po**.cz