doprava po Srí Lance

Dovolím si odporovat, resp. rozvést informace o dopravě, abych to upřesnila – doma jsme 3 týdny, takže paměť mě neklame, deník taky ne :).
Klimatizovaný autobusy se poznají tak, že mají okýnka zakrytý závěsama a vždycky zavřený dveře (i když stojí na nádraží a nabírají cestující), taky jsou menší – řekla bych něco mezi autobusem a mikrobusem. Je jich málo, ale jsou. My jeli klimatizovaným busem za 14 dní dvakrát. Taky jsme tam zažili takový vedra, že se klimatizace hodila nejenom v hotelu – vážně záleží na období, kdy se tam jede.
Co se rychlosti týče – 230 km za 8 hodin se mi zdá jako pomalé (Němky, co to jely autem, to s řidičem daly asi za 4 a půl hodiny). Průměrně nám to vycházelo na 30-40 km / hod, což prostě na naše poměry pomalé je 🙂
Na to, že člověk pojede bílou státní linkou se nedá vždycky spolíhat (v horách mezi malýma vesničkama snad ani nejsou, v malých městečkách podél JZ pobřeží nezastavují, takže člověk často cestuje těma červenýma, pomalýma). Ale mezi velkýma městama je to bez problému. Všechny ty autobusy jedou, co to dá. Rozdíl je v tom, jak často zastavují – a jak často staví záleží na tom, kolik zrovna jede lidí, jaká je denní doba a tak.
Na autobusy nedám dopustit! Nejlepší jsou ty nejobyčejnější, protože mají největší okna a je z nich krásně vidět ven. Navíc se člověk vždycky s někým seznámí, místní ochotně poradí, kde vystoupit – to je ta krása cest autobusem 🙂