dobrovolnictví

Jsem ten první rýpal, a naprosto souhlasím s Rýpalem číslo 2. V Indonésii (to je ta Sumatra) jsem strávil přes dva roky, v Indii a kolem (tam je ten ostrov Goa) taky tak, no a v Perú jsem dělal v Amazonas několik měsíců výzkum. Takže něco málo vím.
Dobrovolníky znám často z druhé strany, a za ty roky jsem nepotkal jediného užitečného. Považuji to za nejhorší formu turismu, kdy se takoví tváří nadutě, a jediné co se jim daří – krom totální ignorance – je učit lidi konzumu (sami nic jiného neumí).
Tuhle, při poslední cestě po Indii, jsem potkal Španěla dobrovolníka. Ptám se čím pomáhá. Neuměl to vysvětlit. Říkám, jak dlouho. Prý 3 týdny. A čemu jsi tak pomohl, když o té zemi ani lidech nic nevíš? Chvíli se ošíval, chtělo se to zeptat ještě několikrát, ale nakonec odpověděl, že jemu to udělalo dobře,a že to bude vypadat dobře na CV.
Ještě lepší byl sympatický Tchajwanec na letišti při odletu z Nepálu. Přišel, a lámanou angličtinou se se mnou začal bavit. Taky dobrovolničil, celých 10 dní. A co dělal? Učil angličtinu a zpěv! Anglicky mluvil velmi bídně, tak jsem se hoptal, jestli umí zpívat. Prý ne. Ale byl milý.
No a historky o dobrovolnících rozdávajících v Kamerunu Pygmejům Baka buráky a tužky, nebo dobrovolnících zachraňující na Sumatře a Borneu orangutány – to jen se slušnými výrazy popsat nejde…
Ale aby někdo pomohl v ČR babičkám, to ne. Taky mi ještě žádný český dobrovolník nebyl schopný vysvětlit, jak by těm babičkám pomohl třeba australský dobrovolník, když neumí jazyk, a nic o naší zemi, kultuře a pozadí neví, vědět nechce a ani ho to nezajímá.