Čína duben/květen 2013

V Číně jsme byli vloni v září.
Využili jsme zaváděcí akci Finairu z Prahy do Chongqingu.
Napíšu pár našich suběktivních postřehů z cestování po Číně.
1/ Vyměnit peníze lze pouze v China bank, nebo na letišti, kde je ale kurz o hodně horší.
2/ Ubytování je všude dost a v porovnání s Evropou o hodně levnější, takže cenu jsme nějak zásadně neřešili.
Hotely měly sice na recepci vypsané ceny, ale dala se „domluvit“ i cena poloviční. Horší je ale domluva, protože téměř v žádném hotelu neuměli ani slovo anglicky. Nezbývalo, než kreslit na papír postýlky a panďuláčky, aby pochopili jaký pokoj chceme.
3/Doprava – autobusy docela čisté, jízdenky se prodávaly pouze jako místenka, takže se nikde nikdo netlačil. Cestování je ale hodně zdlouhavé, protože cesty mimo dálnice jsou v katastrofálním stavu – rozpraskané betonky s dírami jak vrata. Provoz není nijak hustý, ale cestovní rychlost mizivá – 160 km se jelo 5 – 11hodin.
Nejpomalejší cestování je bezkonkurenčně v Himaláji – kyvadlová doprava v místech oprav s čekáním až 1,5 hod na kamiony v protisměru.
MHD ve městech jezdí za 1Y který se vhazoval u řidiče do kasičky a jízdné platilo celou cestu do vystoupení.
Jestli nechcete zkoumat který autobus kam jede, je výhodné použít taxi. Ve 3 lidech je jízdné přijatelné – 1,8Y/km s minimalní sazbou 8Y. Problém byl opět vysvětlit řidiči kam chceme jet. Řešili jsme to tak, že jsme mu ukázali Lonely planet ve kterém byl vedle českého názvu i název v Čínských znacích. Pokud pochopil a tvářil se že ví kam chceme, tak jsme nasedli. Jestli vypadal nechápavě, oslovili jsme jiného. Občas to byla sázka do loterie, ale za ty prachy nesvez se. / za 10 dnů jsme jeli 16 autobusy a 17 taxíky/.
Rychlovlak z Chengdu do Chongqingu jel 2,15 hod 196km/hod,ale jízdenky byly k mání až na vlak jedoucí za 6 hodin.
3/Jídlo – v pouliční restauraci – polévka,nudle s něčím / i s masem/ kola, pivo za 40Y pro tři.
A opět problém s komunikací. Kapesní překládač se vůbec neosvědčil. Přeložili jsme jen poprvé dvě slova- kuře a rýže. pak jsme to vzdali. Zdlouhavé a stejně nato hleděli jak tele na nové vrata. Vyobrazené jídlo na stěnách taky nepomohlo. Rýži pochopili, ale jakou „kašičku“k ní chceme jsme opět nedovedli vysvětlit. Řešení vymyslela manželka – začla na ně v pohodě mluvit česky, rozšafně se vedrala do kuchyně a začla koštovat z mističek a sama si nabírala co jichutnalo. Kuchař na ni začal čínsky a v pohodě se domluvili. Jednou jsme měli chuť na rýži a nikde jsme ji nenašli. Zkoušeli jsme ukázat na foťáku rýžové pole se snopky rýže a ani to nepochopili. Je to sice masakr, ale na druhé straně to nejkrásnější, na co člověk po čase vzpomíná.
4/Odlišnosti – chrblání a plivání u jídla je pro nás dost odpuzující, ale co se dá dělat. „Masakr “ byl jen va autobusech ve kterých všichni chrblali a plivali do košů v uličce, které jezdily kolem vás tam a zpátky. O tom, že se v autobuse běžně kouřilo nemá cenu ani mluvit.
5/Památky – dost drahé vstupné. My se snažili vybírat místa ne tak úplně běžně navštěvované, takže jsme byli spokojeni. Všechny památky jseu opravené, nebo znovu postavené, takže ani budhistické chrámy v Kangdingu na nás velký dojem neudělaly. Třeba pagoda a hned vedle ní ocelový sloup vysokého napětí. Hrůza.
6/Lidé – pro nás nejpříjemnější a nejochotnější lidé co jsme kdy na cestách potkali. Nikdo po vás nepokřikuje, nikdo nic nevnucuje a když se zeptáte rádi vám pomohou a klidně s váma půjdou půl hodiny a dovedou k bance, nebo zavedou na nádraží a pomůžou koupit lístek.

Prostě Čína je úplně jiný svět a mimo turistické místa se dá najít ten opravdový život obyčejných , milých a ochotných lidí.

Jestli mate rádi dobrodružství a kontakt s obyčejnými lidmi – vřele doporučuji.

Vláďa