Spousta cestovatelů se snaží jezdit pokaždé na jiné místo, někam, kde ještě nebyli, aby si udělali další „čárku“. Naopak znám pár lidí, kteří jezdí pořád na stejné místo. o místo znají dokonale a pokaždé zde najdou něco nového, jinam se však nepodívají. Co si o tom myslíte???
Já třeba jezdím každý rok s kamarády do Řecka na stejné místo. naučila jsem se tím daleko víc o tamnější kultuře a lidech, než když jsem byla před tím 3x v řecku pokaždé někde jinde a vždy se jne na chvíli seznámila se zdejšími lidmi. Tady už mam kamarády a vím, že se tam vždy ráda vrátím. Vlastně už to enberu ani jako cestování, ale spíš zajedu každej rok na chatu :-)Ale zároveń se snažím cestovat i jinam. ne kvuli čárkám, ale abych viděla, jak se kde žije, jací tam jsou lidé, příroda…Takže tak nějak souhlaísm z obojím. Byla jsem v řecku na stejném místě už asi 4x nebo 5x a vždycky je tam něco nového, čeho jsem si dříve nevšimla, vždy je tam co objevovat. Když jedu jinam, strašně mě mrzí, že už se tam nejspíš nikdy nevrátím, ale zase se mi líbí, když někdy narazim třeba na fotku z místa, kde jsem byla a můžu si říct: Jo tam jsem byla. Tady za rohem toho domu, je malinká hospůdka. majitel má obří knírek. A takhle víc v levo, to už na fotce neni vidět, je škola. Je u ní i nějaký sportovní hřiště. Tam jsme se trochu ztratili, ale nakonec jsme se zase našli….
toto riesim takmer stale, na jednej strane milujem objavovanie nepoznanych svetov, kde sa mozem co to naucit o zivote, ludoch a o vsetkom co ma zaujima, tulat sa zaprasenymi ulickami s tym zvlastnym pocitom nepoznaneho, kde sa rozbucha srdce pri objaveni niecoho noveho, niecoho co som doteraz poznal len z rozpravania, fotografii…no na strasne druhej si pri cestovani clovek zamiluje vela miest, kde sa citil dobre, citil ze tam akosi patri a nedokaze na ne prestat mysliet a stale si hovori ze sa tam vrati, ja sa to snazim vyvazovat, vzdy ist niekam kde som nikdy nebol, plnit si sny..a potom si najst cas skocit niekam kam to poznam, napr taky Istanbul, za posledne roky som tam bol niekolkokrat, ale vzdy najdem nieco nove, posedim si na znamych miestach, idem do oblubenej cajovne, odveziem sa lodkou do azie, sadnem na kamenny murik pod Sultanahmet Camii a citim zimomriavky z toho ze tam opat som…
Ahoj Tome, mluvíš mi z duše. Já se totiž taky snažím spíše jezdit na různá místa, ale občas je fajn něco navštívít znovu, nejlépe s odstupem několika let. S tím Istanbulem ses trefil. Já jsem si Istanbul zamiloval v roce 1993, kdy jsem tam byl poprvé, pak jsem tu byl ještě v roce 1996 a 2007. Při své poslední cestě jsem se nestačil divit, jak se to tam za těch 11-14 let změnilo, skoro jiné město, ale pořád nádherné. Taky existuje pár míst, kam si říkám, že se někdy vrátím a jaksi to nevychází – asi nejvíc mě v tomhle smyslu bere pákistánský Kašmír, kde jsem byl v roce 1996 a neviděl tolik věcí… Druhá věc je, že pokud člověk jezdí pořád z místa na místo, pozná spoustu věcí jenom povrchně…