Volná diskuse
Cestování s dready
Tomáš
Zdravim,
zajímalo by mě, jestli v některých zemích by bylo pobuřující chodit na ulici s dready, zda-li by tam bylo lepší chodit v čepici :)…jen myšlenka do budocna
tak takovou zemi zatim nastesti neznam …
kitty: Ani v Pákistánu by se nekoukali přinejmenším trošku zvláštně , myslíš ? ;o)
prave ze treba to by me zajimalo, protoze do takove zeme bych se i rad podival, ale aby na me treba nekoukali s moc velikym odporem 🙂 sice by mi to bylo „jedno“, ale zajimavost to je
A kdyz si zminil Pakistan, tak kdyz budes chodit v mistnim habitu a volnejch kalhotach (shalwar kamiiz) a dready si zavines do turbanu nebo zasunes do takovyty plsteny cepice (pakol) co nosil Ahmad Sah Mussoud a jeste pred mistnima zatluces, ze si ateista (pokud jsi), tak budes (s mirnou nadsazkou) predmetem zboznovani.
Dready je při cestování stejně lepší mít pod pokrývkou, protože se do nich děsně snadno chytá bordel:)
Dost možná se v 98% případů nic nestane, ani když bude mít člověk kožená tanga a vlasy na modro. Nejde ale ani tak o to, jestli bude výstřední člověk někým napaden nebo vykázán, nejde ani tak o to, jak příjemné či nepříjemné budou pohledy lidí… jde o elementární lidskou slušnost a úctu k lidem z hostitelské země. I Lonely Planet píše (a to je jedna z mála věcí, které jsem si přesně zapamatoval)…že je překvapující, jak mnoho cizinců bezmyšlenkovitě uráží cítění místních obyvatel ve věcech oblékání (a přeneseně, celkového zjevu). Nemyslím, že by byl tak zásadní problém s dready, už proto že různých hippie se na asijské stezce objevují tisíce, ale já bych se asi taky přimluvil za tu čepici – decentnější a praktičtější. To, že se tady na to ptáš značí, že ti to není úplně jedno, i když jedním dechem dodáváš, že ti to jedno je. Neber to jako vyjádření puritána, snad s tí mám jisté zkušenosti (rok a půl v muslimské, zdánlivě „free“ Indonésii).
dekuju, vazne jsem to chtel jen pro zajimavost, premyslel jsem o tom, zda ma nekdo nake prihody bo podobne, ale dekuju za nazory, samozrejme budu cestovat i kdybych mel ty vlasy na modro a kozeny tanga :)) (kuzi bych na sebe nevzal :P)….dekuji
Příhoda z nedávna: jeden zcestovalý známý se na Jávě setkal s krajankou, která byla evidentně v zemi s tak odlišnou kulturou poprvé. Upozornil jí, že není vhodné chodit na mši (kam se chystala) v tílku bez rukávů. Odpovědí bylo, ať neni tak chytrej, že není místní tak se jí to netýká. Jenže se to týká ná všech… pak můžeme bejt leda nasr.ní, že místní maj tolik předsudků (při povrchním setkání na to samozřejmě nepřijdete). Tudíž, decentnost zjevu je tam o mnoho důležitější a je znakem určité pokory, místní to určitě alespon skrytě ocení. Teď jde o to, jestli o to stojíme – někdo o to stojí, někdo má klapky na očích a je mu to jedno. Tuším, že David Kučera tady kdysi psal, že nenosí na cestách kraťasy. Proč asi? Člověk se totiž cítí někdy trochu jako nahej… Mně kupříkladu po dlouhém pobytu v Asii pobuřují nahé zadky od Saudka v metru. Všechno je otázka úhlu pohledu.
jj, chce si to aspon prostudovat nake ty zvyky a podobne one v zemi kam pocestujem, hlavne je zbytecne necim neurazit, aby jsme se neukazali jak blbci, treba na nas budou hezky vzpominat 🙂
Ono nejde jen o urážení místních. Vhodné oblečení otevírá cestu. Já jako ženská mám zkušenost, že když jsem oblečená podle místních zvyků, lidi se se mnou víc baví, nevnímají mezi námi bariéru a pozvou mě, ženy si se mnou povídají o věcech, o nichž by si se „zápaďáckou turistkou“ asi nepovídaly…
ahoj.
zajímavá diskuze. také se setkáváte s názorem „oni se v evropě také neoblíkají po našem, tak proč bych se halila do šátku já?“ ?
No, jde o to, že mnohý turista nebo chcete-li cestovatel je pouze konzument zážitků, nic víc a nic míň, ať už je země sebevíc exotická. Exotická barevnost je pouze vnější slupka… pod tím se skrývá ta pravá kulturní bariéra a je veliká, a předsudky a odsup našince nebývá často o nic menší, než z pohledu místních. Na onu pravou kulturní bariéru často ani nenarazíme, protože se skrývá pod slupkou bariéry jazykové. Tedy, ať ty slupky loupeme jak chceme, těžko se přiblížíme k jádru. Ale musíme se o to snažit a co víc, to snažení si uvědomovat. Šaty jsou ta nejmenší věc, v čem můžeme – jak říkají Američani – walk an extra mile, udělat vstřícný krok. A neznamená to, že si mezi Sikhy obleču turban, znamená to umírněné decentní chování. Že mezi místními jsou také excentrici, není žádná omluva.
Pardon, špatný podpis… Martin T.
Ono hrozne zalezi na zemi, moje nejdrazsi ma jasne cervene dredy a treba v Malajsii povazovane za pomerne konzervativni jsme si nevsimli jedineho kriveho pohledu nebo odsudku. Naopak i treba velmi prisne vypadajici celnici se smali od ucha k uchu a zajimali se o to, zda jsou vlasy barvene a podotykali, ze takovej uces musi bejt velmi drahej. Indky s propichlejma nosama zas zajimaly jeji piercingy a vztahovali je k vlastnim, propichlym nosum. Na druhou stranu to v nikom, ani ve meste nebo na venkove nevzbuzovalo zdanou prehnanou pozornost. Na druhou stranu jsou zeme (Pakistan, Afghanistan a vubec „fundamentalneji“ muslimske – kde bych zakryti vlasu povazoval za vhodny), a v podstate tam patri i nektere casti Indie, kde by se z miry pozornosti clovek asi brzy zhroutil:-)
Dalsi vec uz tu nakousli podemnou, tim, ze clovek nosi dlouihy kalhoty v zemich, kde se kratke nenosej, muze po „cestovatelske“ strance jen ziskat.
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Olinalá: poklad na konci světa
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Nové články
Olinalá: poklad na konci světa
Neznámá Mauritánie
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Vybavení na cesty
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru