cesta za poznáním

Po všech těch letech,co se člověk snaží ukořistit aspoň měsíc v kuse volna,potřebným k tomu,aby mohl říct,tak jsem něco zase viděl a poznal,jsem se rozhodl,že během dvou let chci vycestovat na delší čas mimo dosah tohoto spěchem a mamonem zkaženého světa.Většinu svých cest trávím v divoké přírodě,případně ve společnosti místních lidí té dané země v které se zrovna nacházím,pokud možno mimo dosah turistických kanceláří.Jen tak může člověk opravdu relaxovat a nasát tu správnou a opravdovou atmosféru toho prostředí ve kterém se zrovna nachází.Většinu svých cest jsem trávil v přítomnosti pouze mého čtyřnohého přítele,protože po předchozích zkušenostech,najít toho správného parťáka,který při první příležitosti nefňuká ale naopak je tím,který ti pomůže,poradí,nebo se skutečným zájmem vyslechne tvé problémy,či společně s tebou sdílí radosti i starosti z cest,jsem dočasně usoudil,že je lepší zůstat sám a nikoho nehledat.Přece je ale někdy člověku samotnému na cestách smutno a než se aspoň částečně naučí jazyk místních domorodců,aby s nimi prohodil pár slov,tak by si rád určitě s někým stejně nadšeným vyměnil pár slov třeba u pivka v nějaké místní knajpě.Píšu už teď,protože bych se s případným společníkem/nicí,chtěl před tím na nějakých kratších cestách blíž poznat,abychom oba věděli že to je to pravé co od této cesty očekáváme a že si rozumíme.
Zatím se všichni mějte a doufám,že se najde aspoň jeden stejný nadšenec jako já.