Baťůžkářem po čtyřicítce
HS čtu rád a nezřídka bych se přidal k některým cestovatelům. Narážím však na problém, že se většinou jedná o mladé lidi ve věku mého staršího syna. Pochopitelně se považuji za „duševně mladého“ :))) a tedy by na věku nemuselo tolik záležet, ale v praxi (na cestě) je přece jen rozdíl jedné generace trochu problém…
Ve svém věku (43) hledám náhodné spolucestovatele obtížněji, než ve věku studentském, zvláště když vyjde najevo, že mám rád nízkorozpočtové baťůžkaření. Vrstevníci a kamarádi buď na delší cesty nemají čas (nejčastější případ) nebo peníze, chuť či zdraví. A já toužím poznávat krásy světa, dokud je mi alespoň trochu od toho všeho přáno… Proto bych velice uvítal specializovanou diskuzi pro cestovatele středního věku, kteří nechtějí cestovat s cestovkou, nenechávají si dělat několikastotisícový itinerář specializovanou agenturou, nejsou horolezci nebo himalájští trekaři a přesto by rádi několikrát ročně vyrazili po vzdálených krásách světa s podobně naladěnou partou nadšenců.
Ahoj Pavle,
mám pro tebe několik postřehů či rad. A ty se bojíš jet s mladšími ? Co na tom, že jim je o 20 míň, vedle nich omládneš (-: .
Nebo můžeš jezdit se synem. Buď celou cestu nebo část. Několikrát jsem potkal mladé lidi (Američani na cestě kolem světa), kteří po roce ježdění si dali s rodičem,-či sraz někde ve světě (Indie, Thajsko) a jak byli rádi !!
Je fakt, že člověk ve 40 už nemá tolik nadšení a sil jako v 25. Já už bych také nejel jen s tříhodinovou přestávkou z Prahy do Teheránu autobusem.
Já mám také problémy s parťáky, tak jsem onehdy vzal s sebou 62 letou matku, aby viděla, co to vlastně dělám, když jsem půl roku pryč. Bába s batohem a holí, no super. Projeli jsme za 3 týdny Izrael a Jordánsko, viděli Jeruzalém, Betlém, Eilat, Petru, Ammán, Galilejské jezero.. A to bys koukal, jak se k mamince chovali pěkně ! Zvlášť Arabové. A loni, to jí bylo 64, jsme takto projeli Španělsko. Tam teda se chovají k starším lidem obzvlášť pěkně, jakmile viděli babku s holí, počkal i vlak, šli jsme trochu později. A dokážeš si představit, jaká je teď máma mezi důchodkyněmi hvězda !
Tak vidíš, v jakém věku se dá cestovat. Ještě k mámě – má vysoký tlak, srdeční vadu, cukrovku a jistě ještě něco dalšího. Ale španělské dormitorky ani jordánské levné hotýlky ani žádná doprava ji nedělaly problémy.
Ahoj Jendo,
díky za sdělené zkušenosti. Já s dětmi cestuji jak to jde, ale cestovatelskou vášeň po mně nezdědili, tak je dostanu někam do světa jen na krátko maximálně 2x ročně.
Cestoval jsem i se skoro o 20 let mladšíma holkama (viz roads.cz – Brazílie), ale to se také nepoštěstí vždycky :)). Ani cesty s matkou (66 let) nejsou pro mne úplně neznámé, ob rok ji v létě beru k moři; aktuálně zrovna připravuji výlet se syny a babi a rozmýšlím, zda tradiční Jadran nebo Černé moře s dobrodružnou cestou přes rumunský Fagaraš atd… Tvou zprávu dám mámě přečíst, myslím, že jí to dost dodá odvahy!
Ale cesty s rodinou jsou přece jen trochu jiné, než s kamarády. V partě nemám tolik starostí a odpovědnosti za rodinu. Nebojím se pak riskovat i dobrodružnější destinace i situace.
Ahoj. Pavle, pokud nikoho neseženeš, tak hlavně neházej flintu do žita! Jeď klidně sám, protože buď přijdeš osamělému cestování na chuť, tak jako já, nebo se cestou určitě s někým potkáš 🙂
Permanentní nedostatek „spolubláznů“ je totiž charkteristický pro toto naše nadšení 🙂
Přeji šťastné cesty.
Sám jsem jel jen jednou, ještě na škole, když jsem jedinej z party dostal „šedej devizák“ do Jugošky. Měsíc o samotě, i když s plno místníma, mi stačil navěky. Na cestě se potřebuju s někým sdílet, dělit se o zážitky i radost při pohledu na úchvatné scenérie. Nepatřím mezi extra komunikativní typy, bližší seznámení mi chvíli trvá… Ne sám vyjet zatím odvahu nemám. Ale možná mi jednou nic jiného nezbyde…
no tys mě pobavil! my šedesátníci jezdíme s baglem po svetě, spíme v hostelech, pod širákem, šplháme v pohodě do hor, poltápíme se a ty píšeš o úbytku sil a energie? Tak to tě už předem lituju, až se dožiješ vyššího věku! A s mladými lidmi se potkáváme, někdy pár dní i společně cestujeme, paříme, věkový rozdíl se na cestách neřeší. Tak jen pro zajímavost, poslední výlet byla Roraima ve Venezuele….. ještě máš pochybnosti o vyšším věku? Važ slova a čtyřicátníkům raději neraď.
No jo, ono se totiž dědí přes generaci a to už je pozdě (-:
Já jsem teda už docela unavenej, páč jsem se docela vyblbnul za mlada, ale tobě jde jistě jen o cestování o dovolené (2,3,4 týdny) a ne o několik měsíců, tak to třeba můžeme jet i spolu. Ovšem před měsícem jsem koupil byt a tak budu mít několik let peníze jen na Evropu, na Borneo či Patagonii s tebou nepojedu.
ho****@se****.cz
Myslím, že jste pánové nastolili zajímavé téma, zrovna jsem chtěl nějaké takové založit – cestování s rodiči. Nemyslím, že šedesátníck či šedesátnice patří do starého železa. Znám vícero takových, kteří cestují vesele. Můj kamarád přizval téměř 70-letého tátu na trek kolem Annapurny. Já jsem cestoval s 57-letou mámou 4 týdny po Jávě, Bali a Lomboku, k jejímu velkému nadšení i mé spokojenosti. Takže si myslím, že by bylo dobré diskusi trochu věkově vyvážit, sám jsem se přehoupl přes Kristovy léta a otázka cestování čtyřicátníků mi přijde zajímavější, než trhání broskví ve Středomoří 🙂 Mimochodem, pro Jendu: zmiňované Borneo se dá navštívit s minimálním rozpočtem, troufám si říci s dobrým načasováním letů do 20 000 Kč – průměrná 3-týdenní dovolená na některých místech v Evropě také nevyjde nijak extra lacino.
Borneo je jeden z mých budoucích cílů. Určitě se dá udělat pod 20tis., zvláště nyní, když se neplatí víza do Thajska a letenka do BKK se dá pořídit za 8700,- z Prahy.
Ale tak dobrodružné rodiče nemám. Tátu jsem sice jednou umluvil na Thajsko, ale pak ho začala trápit arytmie a další problémy srdce a je po létání. Ani mámě se do delších letů nechce, ale letošní zimu jí Thajsko neodpustím :).
Jasně, že je plno velice vitálních důchodců, na cestách obdivuji i seniory na vozíku atd., ale každý nemá tu odvahu nebo zdraví to risknout. Právě proto bych rád poznal maximum dokud všechna stařecká omezení ještě nepociťuji. Občas se doma a v práci ukázat musím, tak se nemohu utrhnout na cestu kolem světa na tři roky, ale nedělá mi problém více cest s max.jednoměsíčním omezením.
Martine, dík za tip. Jasně, že šedesátníci jsou machři. Loni jsme potkali asi tak starou Australanku. Měla roční letenku kolem světa, příliš nespěchala, od června do listopadu dojela z Finska do Španělska, v Alhambře si na lavičce četla, no pohoda…
V Peru jsem potkal švýcarský karavan se dvěma důchodci, jeli po světě 3 roky a na boku vozidla měli mapu světa a červeně vyznačenou projetou trasu. No už se jim to krátilo (-: , za sebou Evropu, Asii, Austrálii.
Ovšem to, co mě inspirovalo pro cestu s matkou, byl rozhovor v rozhlase s naší jednou spisovatelkou (omlouvám se, ale opravdu jméno nevím), bylo jí 77 a vyprávěla, jak před rokem projela s batohem Řecko, spala na nádražích na lavičce atp.
AHOJ JENDO, tos mě teda dostal s tou babí co spala na nadraží. Zůstala jsem sama 2 dny před dovolenou a premyslim co s ní. Byla jsem 2x na Ukrajine, z toho jednou sama na 3 tydny, celou jsem ji objela od Lvova po Doneck a podel pobřeží zase na západ. Ted jsem si rikala, ze uz na to nemam zase jet sama, no visdis..a MÁM NA TO:) Vždyt je mi teprve 40:)
Není to věc věku,spíše světonázoru.Cestování napříč generacemi může obohatit obě strany. My vyrazili s dcerou(23) autobusem s batohy do Anglie bez předem zajištěného zázemí,a byla to velmi příjemná a zajímavá zkušenost pro obě,byly jsme jako 2 kámošky.Zas spolu příště vyrazíme. 🙂
Pavle…pojed se mnou:) vypadl mi partak na cestu do Rumunska v terminu 26.7.-8.8.melo se jet autem do českých vesnic v Rumunsku, neco pochodit, neco poklabosit, relax. Nic draheho, jen stan, spacak a neco málo kaček. Je mi 40 a hledam kohokoli nebo s kymkoli:-) Jsem sympaticka optimistka, hezka:)vím, že je to 5 minut po dvanacte, takže asi pojedu sama, jeste premyslim o cestovce, ale to se mi fakt nechce, mam rada jit a delat co chci. Mam profil na lide.cz s nickem nemesia, tak se klidne koukněte, že nejedete s žadnou bábou!!!
Ahoj Jano,
ono jí možná nebylo 76, když tam byla, možná vzpomínala několik let zpět, ale 70 jí bylo jistě a navíc povídala o několika akcích.
Jinak mi jednou (před 2 lety ?) jedna holka psala, že jede sama na Ukrajinu a poslala mi odtamtud i jeden mail, tos byla ty ?
Na tu dovolenou MUSÍŠ jet už teď ? Já plánuju až od 10.8. a taktéž mi něco zřejmě nevyjde… Dokonce jsem chtěl jet do Rumunska, no pokud nepojedu, možná Bulharsko (sám ?)nebo navštívím Víťu Dostála, když mě v tej Argentině pozval na svou farmu (-:
Jooo..jo..to jsem byla ja a uz mam po Ukrajině dvě cesty. Poprvé jsem tam byla sama a podruhe jsem sebou vzala syna. Letos mi to nějak nevyšlo, kvuli kamaradce jsem si vzala dovolenou v terminu, kdy maji v jeji fabrice celozávodní dovolenou, jenže ona se mi zamilovala a kdepak by se odloučila od sveho miláčka. Takže jsem sahla po cestovatelských seznamkach na netu, povedlo se mi se setkat s prijemnym, sympatickym klukem, domluvili jsme se kdy, co, jak a kam a že presnou hodinu odjezdu si ještě upresnime. 3 dny před odjezdem jsem mu volala, abych se domluvila na casu odjezdu. Nezvedl mi telefon a na smsku neodpověděl. Tak si o tom radši nic nemyslím a balím si věci na cestu do Rumunska nebo kam mě auto doveze. Termin dovolené bych možná mohla posunout o týden, ale to je maximum, dělam obchodaka u hracek a tady začíná sezona už v pulce srpna:-(
Jendo, pokud jsi ten, kterého znám, tak až pojedeš za Dostálem, tak to vezmi přes Beskydy, už jsem tam docela často :-).
Marta, kterou zná nejenom celá parta, ale i fšici horolezci ??? Co tu děláš, 40 ti ještě není !!! To je prča, co ? To v těch Radlicích nemáš nudou co dělat ? Že se zeptám tvého šéfa ! Hihi. Uvažoval jsem, když pojedu z tej Opavy, o Jeseníkách, ale nabídky se neodmítají (-: A máte aspoň sprchu nebo se budu muset mýt v potůčku ? A jídlo bude běhat po lese nebo mi podáte aspoň skývu ?
nemám na tebe mejl, tak se ozvi :-).
Letos už se nikam nechystám a příští rok mi těch 40 bude :-(.
Sprchu už máme, když se zatopí, tak je i teplá voda a když už se topí, tak se peče chleba!
Ahoj Jano, škoda, čtu až dnes po návratu od moře, do Rumunska bych jel. Jestli jsi ještě neodjela, snad bych i zrušil plánovaný výlet na kolech s kamarády po Česku…
Když tak napiš na můj e-mail.
Pavel
Ahoj,to je fajn že jsou dobrodružní lidi i po 40-jako já,ale jsem k tomu ještě velký snílek,chtěla bych se nadechnout indiánské staré energie v jejich rezervacích-jestli tam ve vzduchu ještě nejaká zbyla,nejlépe se ženou, která pojede už po druhé,a ví už trochu co a jak,a miluje indiánskou moudrost jako já.Viděla bych to na srpen,září.
Ahoj Hanko,
i já jsem snil svůj sen o živých indiánech …
Když jsem se dostal do USA koupil jsem podrobnou mapu, vyhledal a zakroužkoval indiánskou rezervaci a vyrazil – cca 500km, cestou okolo jezer jsem se patřičně naladil, bylo i dost co vidět. Když jsem se dostal na místo,
po indiánech ani vidu ani peříčka.Po několika dotazech a krátkých přejezdech jsem stál u tabule, oznamující vjezd na území indiánského kmene. Za chvíli nás vítala obrovská brána a za ní mnohahektarové parkoviště a dále už jen kasino vedle kasina. Deziluze, lítost, rozčarování …
Tenkrát jsem byl tak „rozhozen“, že jsem tu indánskou současnou krásu ani nenafotil.
vezmi to po Orinoku ! Taky Guatemala je plná Indianů, živých a ve svém prostředí!
Na věku opravdu nezáleží,baťůžkářem může být člověk i po 6O.Už několik let cestuji ve skupině známých po celém světě a věk mě zatím nelimituje v aktivitách,při kterých stačím lidem podstatně mladším a užívám si cest do Asie,Afriky,jižní a severní Ameriky,které mě velmi obohacují při mém náročném povolání.Právě jsem se vrátila z Aljašky a už přemýšlím o další cestě.
Raveno,ctu docela nahodou Tvuj davny prispevek do diskuse.Hledam informace o moznosti cesty do Afriky, cestovala jsem uz v Indonezii, Malajsii,Indocine, Jizni a Stredni Americe,sama, jen s baglem a Lonely Planet, vzdy tak 3 mesice. Je mi pres 60,tak uz nic moc neodkladam – ale s cestou do Afriky bych potrebovala poradit.Budu rada za spojeni i na nekoho dalsiho.Planuji cestu na zacatek roku 2010.
Dneska dávali na ČRo pořad Jak to vidí. Je to každý pracovní den, dnešní host povídal o cestování po Japosku. A předtím říkal, že v 66 letech vylezl na Mount Kenyu (4985m). Tož teda klóbrc dolů.
Letos jsem byl měsíc v Tanzánii s kamarádem kterému je 71 let a lezli jsme na Kilimanjáro. Jeli jsme parta 4 lidí ve věku od 23 do 71 let a přežili jsme to.Důležité je nebát se a vyrazit.
Ahojky,tak co si na to téma popovídat.Cestuju od svých 14 let a strašně mě to baví.Letos mi bylo stejně jako tobě 43 a pořád se cítím mladý.Jezdím zásadně bez cestovek a vyhýbám se turistům.Hrozně rád poznávám místní lidi a jejich kulturu.Táhne mě to hlavně na východ.Za 14 dní odjíždím na měsíc do Turecka a snad i do Iránu.Zatím se měj a třeba jestli budeš chtít tak můžem hodit řeč.Páčko Petr
Ahoj,mně už taky táhne na čtyřicítku.Nikdy jsem neměla odvahu cestovat sama,a nikdo z mého okolí neprahnul ani trochu po nějakém dobrodružství.Až před čtyřmi roky nás dal osud dohromady s mým současným přítelem a začali jsme cestovat celkem dobrodružně.Mně bude 39 a přítelovi 48 let.Začali jsme Albánií 2x, jednou jen s baťohem a bez ubytování – spali jsme po širákem nebo přijali pozvání od lidí, jednou autem – spali jsem jen v autě,bylo to fajn, ale s baťohem je to lepší.Jednou jsme se poflakovali kolem Ancony v Itálii a letos bylo Turecko opět jen s baťohem, stejně jako poprvé.Už nejsem tak vyvalená ze všeho jako dřív a užívám si to, i když je to někdy opravdu náročné.Už si nedovedu představit jinou dovolenou.Jsem ráda,že bláznů jako my je více než dost. Jen o sobě asi moc nevíme. Taky jsem si říkala, že snad cestují jen študáci.Mám z toho fakt velikou radost.
Ano v tom to je: málo o sobě víme. Na webech nejsme tak často a tak intenzívně jako mládež, setkáváme se jen s omezenějším okruhem přátel či spolupracovníků…zkrátka je méně příležitostí se dát do party „cestovatelů středního věku“. Taky máš pravdu, že baťůžkaření je tak trochu bláznovství. Alespoň u mne určitě. S málo lidmi se shodnu na tom, že když mám přes rok veškeré pohodlí a komfort domova, potřebuju na cestách kontrast. A tím je baťůžkářské utrpení :)))
Právě jsem se vrátil od moře. Byl jsem v Chorvatsku na Istrii ve skoro prázdném kempu, což je v nejvyšší sezoně opravdu rarita. Malou obsazenost kempu zajistila jedna pouhá hvězdička. Ve 4* bylo všude naprosto obsazeno, lidé chtějí luxus. Pro mne byl luxus, že jsem si mohl vybrat rovné místo na stan s výhledem na moře, moře bylo čisté a teplé, za stanem mi neduněla diskotéka či silnice, byl jsem v zeleni ve stínu pod stromy… Za to bych si klidně i rád připlatil, což paradoxně nebylo potřeba, kemp vyšel jen na 194Kč/os/den. Vydržel bych tam třeba měsíc, ale synové začali vzdorovat a přesměrovali mě do rakouského aquaparku :(.
A když už tu byla i řeč o seniorech – v tom na služby strohém campingu s námi byla i moje máma, které letos bude 66 let. Trochu jí vadila absence teplé vody večer, ale jinak byla skoro stejně spokojená jako já…
Ahoj Pavle, jestli chces tak se pridej na cestu po Tibetu! Jedu s kamaradkou zacatkem zari na 3 tydny. Je mi 34, kamaradce 30, takze to zase neni takovy rozdil 🙂
Ahoj Ivane, zajímavá nabídka! O Tibetu zatím nevím nic. Trochu jsme s kamarády diskutovali o Nepálu, Tibet je asi složitější, ne? Jakou trasou tam míříte? Pokud neplánujete nějaký šílený treky po kopcích, vážně bych o tom začal uvažovat. Věk pochopitelně není problém, ale ta fyzička…
Když tak napiš podrobnosti na mail
pa***@ro***.cz
Ahoj, tak jsem zpět, dovolená stála za to, hlavne transfaradašska cesta a procházky:-) po okoli jezera Balea. No…po skoro dvouletém nicnedělání jsem zjistila, že mi po pár stech metrech procházení se po okolí píchá v boku, nemužu popadnout dech a po dalších pár metrech, že se mi točí hlava. Ale vylezla jsem:) Tak snad příští rok už to nebude singl. Jana
Ahoj Jano, když jsem tvou nabídku propásl, reagoval jsem na nabídku Ivana viz výše a už jsem si booknul letenku do Číny. Asi na tom budu obdobně s tím popadáním dechu, zvláště pod Everestem… Ale lepší v Tibetu stěží popadat dech, než si doma otlačovat hýždě 🙂
Fagaraš jsme se spolužáky objevovali kdysi za komančů. Dost nás vytrestal, neměli jsme ani stan, natož nějakou zimní vysokohorskou výbavu. Kdo by si taky bral něco na sníh v létě, že 😉 Málem nás snědli vlci a na úbočí si medvěd rozmýšlel, zda dál konzumovat med z úlu nebo nás.
Škoda, že jsem se tam po letech s tebou nepodíval znova…
Ty jsi fakt byla sama???
Ahoj, mě je 35 a mému příteli 61 a jako senior mi teda nepřipadá. A docela jsem se vyděsila, když jsem si tu přečetla, že ve čtyřiceti budu stará. No fuj!
Ale hlavní co jsem chtěla napsat je, že s přítelem jsem už 14 let a on z počátku odmítal jezdit se mnou někam jen tak pod stan a „nadivoko“ už vůbec ne. Tvrdil, že na to už je moc starej. Jenže pak jsem ho jednou ukecala na víkend na kolo (to si ho ještě půjčil od kamaráda) a tím to začalo. Postupně se osměloval a teď už je nejradši někde mimo civilizaci a nemůže se dočkat kdy už zas někam pojedem 🙂
Já netvrdil, že jsme po 40 staří. Jen nás tak ti dvacetiletí vnímají :))). To nemám ze sebe, ale od svého syna…
Pavle, taky cestuju a taky je mi pres 40, ale mam pocit, ze ten věk řešíme spis my tzv. starsi, nez ti mlaďoši. Spis my si namlouvame, ze tohle nee, ze tohle se pro náš vek nehodi apod. vymluvy. Spis s tim zakryvame vlastni lenost a pohodlnost, ze se nam proste do neceho nechce. Radeji cestuju s mladsima, protoze jsou prizpusobivejsi a lepe snaseji ty polni podminky, ktere se na cestach vyskytnou. A tolik nefňukaji, ze je treba picha v zadech, ze je boli zaludek, a další různé symptomy hypochondrie. 🙂
To jestli te vnimaji, jako starýho, anebo je naopak ani nenapadne, ze jsi stary, je spis o pristupu, ktery k nim ty máš.
Jasně, s plno mladšíma je mi zvláště na cestách fajn. Jen moje děti se mnou už nechtějí nikam jezdit, potože „musím pořád někam chodit“, „nechci koupit pořádnej hotel“, „nemůžu ject taxíkem“, „s ukrajincema nepoletí“… Když jim začnu vykládat, co jsem vše já podnikal v jejich věku, jak jsem cestoval, nandají mi to právě tím, že jsme jiná generace, která ani neměla jiné možnosti, které oni mají.
Pavle, ja svymu dorostencovi vubec nevykladam, jak a kde jsem cestovala v mladi, protoze vim, ze bych mu byla pro smich. Jeho to ani nezajima a ja ani nemam potrebu mu to vykladat. Na dovolene uz s nami nejezdi, protoze ho to s nami nebavi, takze ho ani nenutime, aby lital s Arabama, nebo spal s nami v drevene chatce. At si to leto zařídi po svém. Pokud chce jezdit taxikama, spat v Hiltonu, tak at si jede, ale at si to zaplati ze svyho. My mu to rozhodne dotovat nebudeme. Pokud na to nema, tak holt jede „jen“ na chatu ke kamaradovi. Je to jeho volba.
Přátelé čtyřicátníci,mě je 43 a právě jsem se vrátil z cesty po Turecku,celkově jsem tam pobyl jeden měsíc a musím říct že na to kolik mi je jsem vůbec nepomyslel.Spím povětšinu času u místních domorodců a nezřídka kdy i pod širákem nebo prostě kde se zrovna dá.Letos jsem neměl o zážitky nouzi.Hned po týdnu mi bankomat zničil kartu,takže přístup k financím jsem měl značně zkomplikovaný,ale jako správný cestovatel si s tak banálními problémemy vždycky nějak poradím.Daleko větší problém pro mě byl v kurdistánu dodržovat půst v době Ramadánu a v těch vedrech si nedat ani pivko,tak to bylo něco pro mě.Chtě nechtě mi stejně nic nezbylo,protože všechno bylo zavřené.Aby toho nebylo málo jsem samozřejmě využil služeb krachující letecké společnosti Sky Europe,takže jsem 4000 km absolvoval jak se dalo.Hrozně mě pobavilo,když mi asi 10 kamarádů volalo co budu dělat jak se dostanu domů a jestli nepotřebuju peníze.Byli v šoku když jsem jim sdělil,že si takovou bezvýznamnou zprávou nenechám zkazit dovolenou a že peníze mi nepomůžou,protože díky zničené kartě se k nim stejně blbě dostanu.Jo a ještě jedna věc,moje děti už semnou taky nejezdí,ale proto že mi nestačily a jsou asi méně otřelé životem jako já.Taky jsem poznal díky nim že už několik let mládnu a to od té chvíle co mi začaly říkat tati ty vole.Kdyby jste měli někdo nějakej zajímavej typ na cestu tak dejte vědět,určitě si rád o tom popovídám.Možná že bych se po nějaké době taky k někomu přidal,i když jsem zjistil,že jezdit sám je pro mě nejpřijatelnější.Je totiž těžké najít správného parťáka co je na cestach přínosem a při prvním problému nefňuká.
Hlásim sa do klubu cestovateľov po štyridsiatke, napriek tomu že tu Pavlovi vysvetľujete aké je dobré cestovať s mladými, predsa si len myslím že zrelý vek má celkom iný rytmus a preto uprednostním cestovanie s vekovo mne rovnými.
Ahoj Aleno, zkus objasnit, co podle Teba znamená iný rytmus. Já se zatím potýkám s problémem, že moji vrstevníci (ale i mladší kamarádi) mají „rytmus cestování“ jednou za rok a to tak na 2 týdny. Já alespoň 4x do roka.
S mladými (ale i staršími) kamarády sportovci zase neudržím rytmus (chůze) kdykoli se jde do kopce :(.
Přesto miluju útrapy nízkorozpočtového cestování :). Zrovna dneska jsem obdivoval v jednom cestopise, jak 2 hodiny cestovatelé čekali, až vyměknou celníci na laosko-kambodžské hranici, a nezaplatili úplatek pár dolarů. Já si takhle nechal ujet poslední loď na Ko Samet, protože k zakoupenému lístku chtěli při nástupu ještě 50THB (28Kč). Nejde přece o peníze, ale o principy, že?! ;-))
A v tom je největší kámen úrazu: vrstevníci kolem mne většinou nejdou do baťůžkářských rizik. Pochopitelně jsou tisíce vyjímek… A právě proto jsem napsal sem na HS, abychom se nějak zkontaktovali, využili všeobjímajícnost internetu, dali dohromady skupinu potenciálních cestovatelů s obdobnými či vhodně doplňujícími se zájmy, „rytmy“, slabostmi i silnými stránkami…
ocitla jsem se na téhle stráce, protože hledám parťáka na cesty. Konečně mám jedno trvalé volno a nemusím se vázat na to, kdy dovolenou dostanu. Chtěla bych cestovat a raději s někým, ale je to opravdu problém. Momentálně bych se chtěla podívat po vlastní ose do Itálie. Florencie, Neapol, Řím. Chtěla bych vidět a cítit slavného Michalangela. V létě pak Sicílie, Sardinie.
Také mne lákají vzdálenější místa, jako Tchajsko, ale sama žena, bez znalosti jazyka si netroufám, takže hledám …díky za odpovědi. Eva
Evo, kdybys počkala tak 20 – 25 let. A jestli stále budeme důchodce tak hýčkat jako nyní (zvýšení důchodu 3x za 367 dní, od 1.1.08 do 1.1.09), tak bych to viděl třeba na cestu kolem světa.
ahoj, prosím Tě, jestli Tě zajímá finanční situace čerstvé, osaměle žíjící důchodkyně, vysokoškolačky, tak Ti to mailem pošlu, ale ubezpečuji Tě, že z deseti tisíc je kumšt našetřit. Jenže, proč To řešít tady? Tak jel bys s důchodkyní na cesty nebo ne?
Tak se hlásím do klubu a zkouším najít někoho, kdo by příští rok chtěl se mnou vyrazit do Peru. 🙂
Ahoj Ivano, Peru mě láká, ostatně všude ve světě je krásně :). Na kdy bys to viděla, na jak dlouho a v jak velké partě? Je to ještě jen ve stadiu úvah nebo již máš podrobný plán?
O mne platí, že pojedu téměř kdykoli kamkoli a možno říci i s kýmkoli – no skoro:). Hlavně nenásilně… Nejsem schopen moc dopředně plánovat, takže pokud pár týdnů před cestou bude Tvá nabídka na doplnění party platit, s vysokou pravděpodobností bych se rád přidal.
Ahoj Pavle, díky za reakci, je to zatím ve stadiu úvah, bylo by to na 3 týdny, plánujeme to na září 2009 (asi-ještě to není konečné rozhodnutí) a bylo by to doplnění party v cca 5-6 lidech. Tak se ti kdyžtak před akcí ozvu, až to bude aktuální. 🙂
nechce se mi cestovat samotné, nejraději bych s někým jela do tepla přes vánoce a zimní měsíce
Ahoj batůžkáři zralého věku. I já se tímto hlásím do klubu a to teda jako že po padesátce :-))))
Letos (listopad-prosinec) jedu poprvé a báglem do Malajsie + Borneo (Sarawak) už dlouho jsem po takovém cestování toužila,ale co bych lhala,moje jazyková vybavenost je hodně slabá a tak jsem si netroufala. Letos už jsem řekla dost cestovkám a jedu s kolegyní o 20 let mladší (jazykově dost dobře vybavená) a vůbec se toho nebojím. Asi je hlavní aspoň trošku člověka,se kterým se vydáte znát,přece jenom můžete se názorově lišit 😉
Díky Pavlovi za založení tohoto tématu k diskuzi,určitě je nás takových víc 🙂
Mileno, doufám, že po návratu popíšeš svoje cestovní žážitky, moc mě to zajímá! Za 3 týdny letíme do BKK a už jsem měl připraveny k objednání u AirAsia letenky z BKK přes KUL do Kota Kinabalu za pár kaček, ale synové mi to neschválili. Možná když si od tebe přečtou, jak je na Borneu krásně, příště už je vytáhnu dál „do nitra JV Asie“ 🙂 Užij si to a určitě dej zprávu.
Ahoj baťůžkáři, mám spoustu zkušeností s cestováním po Evropě, ale hlavně do exotiky – Thajsko, Malajsie, Kambodža, Venezuela, Peru, Mexico, Namibie… letos Ghana a můžu říct, že je to adrenalin. Ale Češi se ve světě neztratí, jen mi připadá, že ti mladší už jsou trochu zhýčkanější. Kdybyste někdo chtěl poradit kam a za kolik, případně sháníte mapy nebo průvodce, tak napište.
to Milada: Ahoj cestovatelko,nemáš čistě náhodou k dispozici nějakého průvodce po Malajsii v češtině? Sháním ale je vyprodaný 🙁 mám zájem koupit nebo snad i půjčit. Lonely Planet máme ale v angličtině. Můžeš napsat i na můj e-mail…díky
Pavle,určitě budu psát cestopis jako z každé mojí cesty na mé stránky http://www.milweb.estranky.cz/,ale nejdříve po 11.12. kdy se vracím domů.
Škoda,že jsi synátory neumluvil,ale jistě není všem dnům konec 😉
Pavle, muj pritel letos, zrovna v Kota Kinabalu oslavil svoje kulate ctyricatiny a ctyricitka je nic vek:-).
Moje mati, ktere je 70 pred 3 lety zila pul roku v thajsku, ted tam odleta opet a uz se nemuze dockat.
At se na cestach libi.
Ahoj Pavle, tomu co píšeš dost rozumím, také se občas potýkám s nedostatkem vrstevníků podobně postižených cestováním jako já a čím jsem starší, tím obtížněji hledám k sobě parťáka na výjezdy kamkoliv. Mám za sebou pár cest do Asie jen s batohem a stále mě to láká, ale ve svým věku (36) se mi už nechce jezdit s lidmi o polovinu mladšími. V Evropě preferuji hory, neboť mám psa husky, kterého ráda beru sebou. Pokud plánuješ něco konkrétního, dej vědět. Lucie
Ahoj Lucie,
Tak koukám,co nás tu je takových,co ještě nezapoměli na to,že se život neskládá jenom z cesty do práce a zpět.Jen by mě zajímalo,proč je tak těžké najít toho správného parťáka na cesty.Já jezdím po světě už pár let,a do minulého roku jsem většinu času na cestách trávil jenom se svou psí holkou.Párkrát jsem zkusil vzít někoho s sebou a vždycky to bylo fiasko.Pomalu mám pocit,že pes je jediné stvoření co tě v nouzi neopustí,s nadšením tě poslouchá a při prvním problému nefňuká.
Moje cesty za poznáním se odehrávají většinou mimo dosah turistických kanceláří.Rád poznávám místní lidi,jejich kulturu a jazyk.Potom má člověk k nim blíže a dozví se o spoustě zajímavých míst,která nejsou vepsaná do žádného průvodce,ani na internetu.Nejraději jezdím na východ,protože se mi zdá,že ten uspěchaný život se zasekl někde před Bosporem.Kdyby sis chtěla o tom třeba někdy povyprávět víc,tak mi dej vědět.Zatím se měj a páčko Petr
Ahoj Petře, mluvíš mi z duše. Můj pes je pro mě na cestách tím nejlepším parťákem, musím říci, že se ráda seberu a vyrazím s ním kdykoliv to jde po krásách naší země a nevadí mi, že prší, nebo je vedro. Pro delší cesty však jsou lepší dva i tři spolucestovatelé. Sice na každé cestě vždy nějaký problém byl, ale určitě jsem neměla na parťáky smůlu (i když jsem nikdy nevěděla do čeho jdu, neboť jsem si je vždy hledala přes net), možná jsi jen zatím neměl štěstí. S cestovkama nejezdím nikdy, neboť jdu ráda po své ose, těžko se přizpůsobuji organizované skupině a ty nejkrásnější zážitky, které se trvale dotkly mého srdce přišly vždy nečekaně a na místech, kam by normální turista nešel. Cestování na Východ mě láká ze stejného důvodu – jiný náhled na hodnoty, čas, život, priority atd. Ráda si popovídám. Lucie
Ahoj Lucko a Pavle.
Musím se přidat k diskusi. Taky je mi po čtyřicítce a nikdy mi nenapadlo, že bych třeba kvůli tomu dělal věci jinak než dříve. Ikdyž já všude optimisticky říkám, že s tím věkem už je to v pytli. Ale zdánlivě to naštěstí zatím není na fyzičce a ničem jiném moc znát. Jen vypadáme jako starci – zeptejte se svých dětí nebo si vzpoměňte na školu, kdy vás učila holka po škole (ještě jí nebylo 30), a jak neskutečně stará byla… Mne ani letos nenapadlo, že bych mohl jet jinak než s batohem na vlastní pěst. Mne to takhle baví. A nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že by byl třeba problém jet s někým o polovinu mladším. Teď v listopadu (25.-30.11.09) jedu ze Singapuru na prodloužený víkend do Kambodži. Kdyby tam někdo v té době byl, můžete se ozvat. Jinak teď asi budu cestovat po Asii více. Klidně pište.
Petře: víš on je asi problém v tom,že člověk v určitém věku má zajeté určité dejme tomu návyky a zlozvyky a to se těžko hledá někdo,komu by to třeba nevadilo.
Já si osobně myslím,že někoho neznat a vydat se ním na měsíc někam je docela velký risk. Já si o sobě myslím,že jsem ženská do nepohody a nedělám problémy,leč druhé straně se tak jevit nemusím. V každém případě je lepší spolucestujícího určitě předem „proklepnout“ v dobrém slova smyslu :-)))
Já ze své zkušenosti vím,že se lidi dají najít i přes internet,mám takových přátel 5 sešli jsme se jednou na jednom webu zaměřeném na cestování (Orbion)a scházíme se pravidelně aspoň jednou do roka a na společné dovče jsme už taky 2x byli a nebyl problém. To potom není jenom o důvěře,ale o velké toleranci k tomu druhému se kterým se vydáš na vandr. 😉 Někdy to neklapne a někdy se z toho může vyvrbit přátelství na celý život….proč ne ??? 🙂
Ahoj Mileno,
v podstatě musím souhlasit s tím co říkáš,ale ty zažité koleje,ta kolikrát mizerná životní jistota,je pro člověka největší překážkou k tomu,aby udělal krok do neznáma a začal si plnit své sny.
Pár velmi dobrých přátel mám a shodou okolností dva z nich jsem taky potkal na internetu,tady na stezce.Několikrát ročně máme sraz na vysočině,kde si u táboráku,dobrého vínka,nebo čaje zazpíváme a povídáme o cestách,které jsme během roku podnikli.Občas taky vymyslíme nějakou společnou tůru po krásách naší vlasti.
Přesto jsme ,co se týká cestování,tak trochu naladěni každý na jinou frekvenci.Takže cílem mého mini příspěvku na těchto stránkách je,najít člověka,který vnímá cestování jako já a byl by mi parťákem na další cesty za poznáním.Pro mě je cestování vlastně můj život, a tak bych ho chtěl strávit s někým,kdo tomu rozumí a bude tím,komu se můžu svěřit se svými okamžitými pocity.
Ahoj cestovatelé,
Mám dva dotazy ohledně Indie v prosinci:
1) je potřeba antimalarikum, a jaké?
2) jaký doporučujete vařič (raději plynový, nemám ráda ten benzin). Dají se sehnat kartuše?
Jedeme Bombay-Delhi a okolní města.
Dík.
teda nic mi do toho není, ale vy si tam chcete vařit?
Ahoj,
tak právě včera jsem se z té Indie vrátil a mohu říci, že pokud nemáš problémy s kořeněnými jídly, pak je opravdu blbost tahat sebou vařič, pokud máš nízký rozpočet, stejně jsi schopná se za 20-30Kč najíst.
A otázka antimalarik? Věčná diskuse, já jsem je nebral. Komáři tam jsou, ale neni to tak hrozný, stačí si vzít repelent. Zvláště teď, kdy už je po monzunech, i když je pravda, že na jihu Radžastánu jsme tři dny mokli a vytáhli jsme bundy a pod ně i mikiny. Jak říkali místní, bylo to dost neobvyklé, ale stane se …
Zdravím – Jarda
Zdravím,také se hlásím do klubu nad 4O a výše. Život není o věku, je to jen o tom chtít si splnit svoje sny a nebát se-v 43 jsem jel se synem stopem do Estonska, ve stejném roce jsme s báglem projeli značnou část Turecka, 2007 Mexiko-Yucatán, letos jsme byli v Singapuru a Malajsii. Je to adrenalin,ale j to úžasný…
Pozdravujem všetkých cestovateľov nad 40. Hľadám podobne zmýšľajúcich, ktorí majú záujem v nasledujúcom roku (na jar alebo v jeseni, na 3-4 týždne) precestovať Irán. Poznám highlights tejto zaujímavej zeme, ale chcem vidieť aj mnohé ďalšie, turistami menej navštevované miesta, pohybovať sa aj podľa vlastných plánov a vyskúšať viac, než som stihla počas zájazdu s CK. Hoci mám rodinu, nikto z mojich blízkych moje iránske nadšenie so mnou nezdieľa. Ohlási sa mi niekto?
Což o to, Írán by lákal, ještě co by na to řekla moje žena. Sice mi říká, jeď si sám….ale?
Ahoj
kdybyste to přehodili na červen a později,tak ti budu krýt záda.Jedu příští rok určitě tímto směrem,ale na jaro už mám něco jiného.
Odpovedala som Milanovi a – môj príspevok sa stratil. teda ešte raz: tuho uvažujem, či cestovať hoci v jednotnom čísler, no zároveň váham, neviem, zatiaľ som nenašla nikoho medzi mojimi známymi, ktorí by moje nadšenie chápali. Vlani som bola v Iráne v mesiaci júni (červen) a bolo veľmi horúco, preto sa prikláňam k jarnému (alebo ešte lepšie, jesennému) termínu. Ak sa niekto odhodlá pridať sa ku mne, moja email-adresa je
ga*****@gm***.com
.
Gabi, já se ti včas ozvu.
Ahoj Gabi,
s kamarady, se kterymi jsem byl v Syrii (http://www.roads.cz/2008_Syria), jsme o Iranu tez uvazovali. Ja jsem pro to vyrazit hned jak sleze sníh ze sjezdovek v horním Rakousku a moje celosezonni permanentka tak uz bude neupotrebitelna.
Behem ledna, unora bychom se mohli domluvit a koncem brezna vyrazit….
Pavel
Ahoj Pavel,
kusok vyssie som uviedla svoj e-mail, ak to myslis s Iranom vazne, ohlas sa mi, rada by som vedela, aku trasu mas v plane. Marec/brezen mi vyhovuje.
Ahoj vsichni,
pred par dny jsem objevila tento web a dnes tuto diskusi a tak si rikam to nebude jen tak 🙂
Je mi 38 a rada bych se podivala do sveta.Myslim si,ze nizkorozpoctove cestovani je nejbohatsi na zazitky,takze mne zajima prave to.Posledni dobou me to podvedome hodne laka do Asie(Cina,Thajsko,Indie)-i kdyz jsem tam nikdy nebyla.Je mi ale dobre vsude,kde je teplo.V mem okoli zadne cestovatele nemam a samotna si netroufam.Navic je prijemnejsi sdilet zazitky a i v pripade nemilych udalosti je mile mit po boku spolehliveho cloveka.Pro delsi cesty jsem omezena skolni dochazkou meho ditka,takze je musim castecne synchronizovat s prazdninami.Rada bych se tedy bud pripojila k nejakemu cestovateli ci si spolecne naplanovala nejaky cil.Nemam vsak zadne zkusenosti s triky nizkorozpoctoveho cestovani,takze v tomto smeru nemam co nabidnout.Mam prumernou fyzicku i velke nadseni,ale treba na prechody velehor se necitim.
Marcelo, kolik bys měla v létě času a jaký očekáváš rozpočet na akci?
Urcite mesic v celku dam bez problemu.Jedine co bych chtela v lete stihnout je sklizen merunek a jejich ususeni 🙂 Takze cas zhruba od pulky cervna do 3.tydne v cervenci a pak cely srpen.Rada bych se vesla do 50.000,– i s letenkami.
Uhh, tak to tady nejsi správně :), s 50ti tisíci můžeš jet do jižního Thajska do pětihvězdičkového hotelu, denně jezdit na výlety taxíkem, chodit na masáže, jíst v luxusních restauracích…
Právě jsem se vrátil z letošní druhé cesty do JV Asie. Ve čtyřech nás to dohromady stálo sice maličko víc než 50 tis., ale projeli jsme během 18 dnů východ Thajska, zavítali do Laosu na Mekongské vodopády, viděli říční delfíny u Kratie v Kambodže, váleli se u moře v Sihaunoukville a na Ko Sametu. A to mi věř, že synové mě od mé představy nízkorozpočtového cestování hodně odvádějí…
Je fakt, že během prázdnin jsou letenky dražší, o takové, jakou jsme měli za 8560,- z Prahy do BKK nyní, se nedá v té době ani snít. Proto spíše s ohledem na finance doporučuji zaktivizovat babičky, tetičky apod. a vyrazit mimo prázdniny. Nebo vzít děti ssebou, jako to teď řešili my. Na cestách se toho naučí možní víc než ve škole.
No tak to je Pavle super zvest.Jelikoz nemam povedomi o tom,na kolik takova cesta nizkorozpoctove muze prijit,vychazela jsem z toho co bych byla ochotna maximalne dat.Takze pokud me 50.000,– vystaci na vice cest ,tak je to jedine parada :-D.Drahy hotel nepotrebuju,spat ve stanu mi nevadi.Jen bych se bala,aby me neco jedovateho nekouslo 🙂
No co se tyce decka,tak bych chtela jet bez nej.Proto ta volba na prazdniny.Nejsem moc zkusena cestovatelka a tak to nechci komplikovat jeste ditetem a navic si chci taky neco uzit bez nej,ze :-). Varianta,ze natlacim dite babicce na mesic behem skoly,je z hlediska babicky nepruchodna.Takze nemam moc na vyber.
No tak to je Pavle super zvest.Jelikoz nemam povedomi o tom,na kolik takova cesta nizkorozpoctove muze prijit,vychazela jsem z toho co bych byla ochotna maximalne dat.Takze pokud me 50.000,– vystaci na vice cest ,tak je to jedine parada :-D.Drahy hotel nepotrebuju,spat ve stanu mi nevadi.Jen bych se bala,aby me neco jedovateho nekouslo 🙂
No co se tyce decka,tak bych chtela jet bez nej.Proto ta volba na prazdniny.Nejsem moc zkusena cestovatelka a tak to nechci komplikovat jeste ditetem a navic si chci taky neco uzit bez nej,ze :-). Varianta,ze natlacim dite babicce na mesic behem skoly,je z hlediska babicky nepruchodna.Takze nemam moc na vyber.
Kouknul jsem do této diskuse a leknul jsem se. Je mi 36, tak snad proboha po čtyřítce budu rovněž „schopen“! Věk je jenom číslo, podstatné je, jestli chcete cestovat nebo nechcete. Jediné, co Vás může omezit, je zdravotní stav, to ano. Ale samotný věk ne. Podívejte se na pana Šnejdara, ten projel všechny země světa a cestuje i teď, a to mu je hodně přes 70 let… Jinak momentálně cestuji sám a je to super, cítím větší svobodu a nezávislost. Jet s bandou prima lidí kamkoliv je také fajn, ale pokud zrovna žádné spřízněné duše nejsou, nebojte se vyrazit sami!
Jasně, že se čtyřicítkou nejde o nějakou metu zabraňující cestování… Tuhle diskuzi jsem zakládal se záměrem, aby se lidé tohohle věku lépe dávali dohromady, aby se našli ti praví.
Není to o tom, zda cestovat s přibývajícím věkem s batohem na zádech; to mám alespoň pro sebe vyřešené. Cestovat sám je možnost, ale mojím cílem tohoto tématu bylo NEMUSET CESTOVAT SÁM. Tím nechci tvrdit, že to není pro někoho lepší, i já to asi opět někdy zkusím, ale mám za to, že lepší je se s někým moci na cestách sdílet, dělit o zážitky a být oporou či mít oporu v krušných chvílích…
Je mi 48, letos v létě jsem zdolala s partou mých dětí a jejich kamarádů ( kolem 20 let) menší rumunské pohoří Suhart.Terén nebyl náročný na kondičku, příroda nádherná, místní lidé neskutečně dobrotiví, ti chudáci se s námi podělili i o to málo co měli doma.Bivakování volně v nádherné přírodě. Jediná starost za celý týden, kde najít IZVOR ( rumunsky pramen). Jinak hlava totálně vyčištěná, už zvažuji, kam vyrazíme příští léto. Všem pochybovačům vzkazuji, že nejde vůbec o věk. Možná právě naopak si člověk v pozdním středním věku dokáže srovnat v hlavě daleko lépe své priority a taky si uvědomí že si všichni žijeme jako králové. Pavle, souhlasím, že dobří lidi kolem tebe je základ všeho. Lépe se tak snese i deštivé počasí, nepohoda, nebo ponorka.
Fandím všem co přišli na to,že člověk je tak starý,jak se cítí a musím říct,že já se zasekl někde na třicítce.Cestování je můj největší koníček a po létech se mi podařilo sehnat zaměstnání,kde mi můj nadřízený umožní několikrát do roka odjet třeba na měsíční,či delší cestu za poznáním.Cestuju převážně sám,protože za celá ta léta jsem nenašel stejně naladěného nadšence na nezávislé cestování a těch pár pokusů, vzít někoho,o kom jsem toho moc nevěděl,nedopadlo příliš dobře.Napadlo mě,že když už se nás tu do této diskuse přihlásilo tolik,že by nebylo od věci si udělat někde třeba společný sraz a vyměnit zkušenosti a osobní zážitky z cest.Třeba právě to nám pomůže najít nové kamarády na nové toulky.
to je dost dobrý nápad, já bych se srazem i pomohla!
Tak hurá,už jsme dva.Já se teda přikláním k tomu,aby se první sraz konal v Praze nebo Brně,protože je většina z nás z jiné části republiky a do těchto měst je snad ze všech koutů naší vlasti nejjednodušší spojení a možná by nebylo od věci to udělat stylově právě v Karavanseráji,kde se schází hodně lidí s cestovatelským duchem.Jinak znám spoustu dalších krásných míst,ale to bych nechal až k diskusi na prvním případném srazu.Tak co?Přidá se někdo,ať můžeme vymyslet termín?Nebo společně s Míšou nějaký navrhneme a kdo bude chtít tak se k nám jednodušše přidá.Tak Míšo pojďme něco vymyslet,jestli tvoje nabídka ještě platí.
Pokud to bude v Praze ,tak se hlasim taky 🙂 Myslim,ze je to dobry napad. 🙂
Ja jsem velice kreativni a prizpusobim se vetsine, neb nepracujici v pravidelnem procesu. karavanseraj je naprosto skvela volba a navrhla bych zabrat cajovnu a treba i neco promitnout? Kdo by mohl neco prinest? Ja pocitac a vyber z mych poslednich cest latinskou Amerikou.Mačetu pod krkem jsme přežily, ukradenou kreditku a nocování ve slumu v Caracsu též, štípance od štěnic už nesvěděj ……….. s úsměvem to bude super sraz!
Já mám většinu svých zážitků uchované na klasické fotografii,protože si myslím,že zrcadlovka je přece jenom pořád lepší přístroj než nějaký digitál,ale jedno cd z poslední cesty po Turecku by se snad našlo.Čajovna je samozřejmě ideální,jen jsem zvědavý kolik nadšenců se přidá.Zatím mám až na vyjímky zkušenost,že většina lidí sice slíbí účast,ale nakonec nepříjdou.Tak co kolik nás bude a kdy se sejdem?
Petre,ja bych myslela, ze musime ten SRAZ V KARAVANSERAJI nejak nekde vypichnout,vystavit,protoze ne kazdy počtyřicátník přečte celou tu dlouhou diskuzi aby se dostal až sem. Navrhuji založit nové diskuzní tema, kam by se nic jineho nepsalo. A ten sraz bych viděla spíš koncem ledna, aby se přihlásilo co nejvíc lidí, kteří třeba přijdou na HS náhodou do této diskuze. Fotky papírové miluju a digitální mám též zrcadlovku. Chápu!
myslim,ze v lednu se bude dost jezdit na lyze.A coz takhle jeste v predvanocnim case? 🙂
Pravda: leden=na lyže jedem, ale to se koneckonců týká i prosince, jestli v horních Rakousích nasněží…Celosezonní permice už se mi netrpělivě vrtí v kapse u bundy 🙂
Přidat do nabídky diskusí v levém okraji SRAZY. Zkusím navrhnout?
Ahoj, moc ráda bych se v Praze srazila s vámi i dalšími podobně naladěnými. Do Brna bych mohla jen o víkendu veřejnou dopravou, auta nemaje.Tak navrhněte termín, budu se těšit.
Tak vydrz, s Petrem to řešíme, dáme všem vědět.
myslim ze vek nehra rolu,
avsak,
meni sa sposob cestovania, a nahlad
–
Ked si mlady nevadi ti spat pod sirakom, na stanici, v lese, kdekolvek, mas plnu hlavu idealov a podstatna je pre teba cesta samotna, neriesis co bude zajtra, uzivas si cestu v mladickej sladkej naivite a nevedomosti, a prezivas najintenzivnejsie pocity ktore si dlho pamatas.
–
Ked si starsi, poznas vyznam slova riziko, a neuspokoji ta „len“ cesta, chces viac, vidiet za roh, poznas podmienky, poznat ciel, mat motiv, kalkulujes s nadobudnutymi informaciami a robis z toho matematicku rovnicu.
–
tak ci onak, oboje ma svoje caro. 🙂
Mano, jasně že má vše své kouzlo.Ve starším věku jsi zodpovědnější sám k sobě i k druhým, nepřitahujete tě tzv. „cochcárna“, chceš aby cesta měla nějakou štábní kulturu. Přesto jsem na své rumunské cestě oceňovala to, že jsem ten týden nedělala to, co celý rok musím dělat při mém náročném povolání-nemusela jsem hodnotit rizika,nebyla jsem v časovém presu, na práci s informacemi mi stačila GPS (kdě preboha som?) a pohled na oblohu.Hodně se zabývám mezilidskými vztahy a setkání s domorodci,bači, cikánskými sběrači borůvek i žebráky mi dala víc než školení o sociální komunikaci nebo multukulturním soužití…
Nemůžu souhlasit s tím,že se s věkem zrovna tímto směrem ,kterým tu uvádíš mění styl cestování.Já naopak s přibývajícími léty ještě více prožívám ten správný adrenalín(nemluvím o hazardu) s kterým se na cestach tak často potkáváme.Čím dál tím víc si užívám třeba spaní pod širákem,nebo navštěvuju místa,která bych dříve možná měl strach vidět jen proto,že mé poznatky z cest za poznáním v počátcích byly velice strohé.Loni jsem si dokonce ve svém věku udělal kurz slaňování a horolezeckého minima.Dneska vím,že pokud se člověk nesnaží při svých toulkách nějak zvlášť lišit od okolí,snaží se poznat danou lokalitu a přistupuje k té dané zemi s pokorou a s tím,že má ty lidi rád,tak se vlastně může cítit skoro jako doma a všechno tohle se mu mnohonásobně později vrátí.Já teda tíhnu hlavně k zemím na východ od naší republiky,takže nevím jaké je to třeba ve Francii,ale domnívám se,že pokud člověk nejede jen na dovolenou do turistických letovisek ale jede na delší dobu mimo tyto oblasti poznávat místní kulturu a snaží se nějakým způsobem porozumět životu obyčejných lidí a poznat skutečnou tvář právě navštívené země,tak pozná to skutečné čaro cestování.
Těpic, tak ten srazík batůžkářskejch staříků vyřešte, jsem další dědek(48)který by se rád setkal s podobnými cvoky…P.S. Karavanseraj by byla ideální!
Znám jednoho Mejlu z Čáslavi v tomhle věku a taky rád vandruje.Nejseš to náhodou ty?Nebo je to jen shoda přezdívek.
No a doufám, že na sraz dorazíš hlavně ty, Pavle, který jsi to tady všechno „spískal“ a udržuješ to tady při životě! :))
A proc by nedorazil? Spis aby dorazili jeste nekteri z tech, co tu zive diskutuji. Zatim na sraz jsme reagovali tri. To neni mnoho, ze? Ale treba si toho jeste jini vsimnou a hlavne aby dal nekdo nejaky navrh kdy !!!
V brzké době přibyde v nabídce SRAZY. Sledujte! nas sraz tam bude jako prvni!
Na sraz přijdu rád, ale přece jen pokud by se mi termín kryl s kamarády dohodnutým lyžařským víkendem nebo zajímavou letenkovou akcí…byl bych asi mimo ČR.
Jednoznačně dávám přednost Praze a nejlépe čtvrtečnímu večeru :))
Ahoj všichni, také se hlásím do klubu. Mě je 52, manželovi 57, loni jsme projeli s batohem celý Vietnam. letos se na přelomu roku chystáme na Filipíny, mimochodem uvítám jakoukoliv informaci a zkušenost. Šest roků zápasím s angličtinou, jde to ztuha, vedle mě sedí vrstevníci našich dětí s čerstvými mozkovými závity 🙂 Ale za ten pocit svobody a zážitků z cest to stojí!Vlaďka
Všem počtyřicátníkům,
v diskusi je nová sekce – SRAZY.
Od soboty 21. 11. tam bude termin srazu batůžkářů po 40. Tak si udělejte čas a přijďe !
Ahoj, ráda bych se zúčastnila, momonetálně němám s kým jezdit, nejsem z Prahy, pokud bude vědět termín včas přijedu
viz rubrika srazy 4.12.Praha
My se také hlásíme do klubu. Letos jsem oslavila 41 a manžela v lednu čekají dvě 5. My už s báglem jezdíme deset let a neodradila nás ani neznalost angličtiny. Projeli jsme Filipíny, Borneo, Indonésii, Malajsii. Jestli někdo bude chtít nějaké typy z těchto zemí, napište. My vyrážíme každý rok v lednu na 3 měsíce. Sice ještě nevíme kam letos, ale už se těšíme.
Ahoj Ivano, já bych určitě chtěla co nejvíce info o Filipínách, odlétáme koncem prosince asi na Cebu cca 3 týdny, víc bohužel z prac.důvodů nemůžeme.Zdravím Vlaďka
Vlaďko, napíšu ráda, ale nevím, jak se dopracovat na kontakt s tebou. Napiš mi na email, ať ti můžu odpovědět.
Díky, tak nevím jestli se to tady může, ale jsem DANIELISOVAzavináčseznam.cz
tak ja jsem tu zpět:-)
S Janou začínáme planovat ten Bajkal, uvidime, jestli nám to vyjde, možna by Jana z Varu nebyla proti tomu, kdyby se jeste nekdo přidal. Že, Jani?
Kdyby to byl květen/červen, jel bych. O prázdninách se rýsuje další cesta na Island, ale hodně záleží, zda budou lístky na trajekt, až se moji spolucestovatelé definitivně rozhodnou podle situace v zaměstnání. Kdyby Island padl, jel bych na Bajkal nejdéle na 25 dní i o těch prázdninách (zbytek chci trávit se svými syny).
Dobrý nápad se zpátky přesunout sem, ale ještě jestli by nebylo dobré otevřít novou kapitolu Baťůžkářem po čtyřicítce aktuálně, ať nově příchozí nemusí číst nebo přejíždět celou naši diskuzi. Zdravím všechny nažhavené cestovatele
Souhlasím a hned ji otvírám 🙂
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
Dokonalé holení nejen na cestách
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.