Barma – informace

ahoj, tak pro případné další cestomily píšu pár informací o barmě „na vlastní kůži“.

my jsme s přítelem letěli na měsíc-únor/březen 2014, ale z toho jsme asi týden trávili při přechodech v thajsku. letěli jsme nejdřív do thajska, v bangkoku vyřizovali víza (nechtěli jsme posílat pasy na ambasádu do berlína). víza jsou v poho, ráno tam přijedeš, musíš si vystát megadlouhou frontu ale docela to ubíhá-hlavně si stoupnout do té správné fronty… chtěli jsme mít víza ještě ten den za tož si malinko připlatíš ale je to pořád ok. takže my jsme víza vyzvedli a hned večer letěli s air asia. let v pohodě, měli jsme obavy co to bude za společnost ale je to ok-akorát let je asi hodinový tak nečekej nějaký servis…už je i nová společnost, myslim Nok Air se jmenuje, takže by ceny třeba mohly jít dolu. my jsme si letenky kupovali předem a doufali že stihnem ty víza vyřídit abysme mohli odletět takže byly trochu nervy ale nakonec to bylo fakt ok. letenky jsou lepší koupit předem, vyjde to o dost levněji.

Barma nás dost zklamala co se týče cen a odpovídajícího servisu. rozhodně nejsme žádný „snobky“, složíme hlavu kdekoli ale barma byla až nechutná v tom jak se tě všude snaží obrat. ceny jsou až absurdně nastřelený a barmánci ani moc nemají potřebu smlouvat-prostě „nelíbí se ti to, tak si běž jinam“. ale vědí že ty nemáš kam jinam, protože všude to bude stejný. takže na tohle se obrnit. za ty prachy co jsme tam nechali, bysme si třeba v thajsku žili úplně pohádkově. v barmě pokoje min. 20 dolarů-nejmíň jsme platili 7 v Kalaw-cimra bez sprchy a wc, vše společné na chodbě-pokud tedy zrovna tekla voda:-)

plán cesty: přiletěli jsme do Yangonu, tam jsme byli asi den, přespali jsme a druhý den v noci jeli do Mandalay-asi 2 dny s tím, že jsme si půjčili motorku s řidičem a objížděli to okolí-Inwa, amarapura, Mingun lodí.to bylo fajn cestování, místňoši ti řeknou po cestě spoustu věcí (taky si za to řeknou nejdřív hroznou částku a i když to ukecáš o půlku míň pořád jsi jim dal dost- i když budou dělat smutný oči jak maj doma velkou rodinu a musí je uživit:-p)

pak jsme jeli do Baganu-ten je krásnej ale děsně prašnej takže po 3 dnech už jsme rádi prchali pryč.ale půjčit si tam kolo je paráda, člověk si může jet kam se mu chce, která stúpa se ti zrovna líbí (akorát se část ostane že přijedeš a místo klidu najdeš místní obchodníky kteří ti budou nabízet svoje mističky, korálky, obrázky, tašky, fajfky atd.)

Mont Popa-velkej omyl, nic moc tam není kromě odrzlých opic, akorát po cestě nám zastavili u domácí výrobny pálenky z cukrové třtiny tak to bylo hezký (a dobrý:-D). ale jinak jsme tenhle výlet mohli klidně vynechat.

ve finále byly nejlepší treky po těch horských vesnicích-šli jsme z Kalaw 3 dny a 2 noci, báli jsme se že to nedáme ale i se značnými střevními problémy jsme to dali a byl to fakt zážitek, život na vesnici to je fakt pecka co tě vrátí o sto let zpátky…

trekem jsme došli až na Inle Lake, tam je to fakt děsně drahý, po jezeru tě akorát vozí od krámu ke krámu a chtějí aby sis něco koupila. ale projížďka po jezeru je hezká. my jsme se tam zdržet nechtěli tak jsme na poslední chvíli chytli noční bus do Baga (mimochodem přejezdy doporučuju hlavně přes noc, ušetříš za ubytko a nejedeš ve vedru-akorát se tam moc nevyspíš protože buď jede naplno klimačka a nebo místní karaoke z televize a nebo modlitby. a všechno fakt na plný kule!).

my jsme se barmou už kodrcali fakt dlouho takže když jsme přijeli do Baga, už jsme ani nechtěli na ten zlatý viklan, ale třeba by byl hezkej. Místo toho už jsme se těšili na relax do thajska tak jsme si koupili jízdenku, že přejedeme tím pozemním přechodem. Ano jsou opravdu otevřené, není nutné už jen lítat. ALE!BYLO TO TO NEJHORŠÍ CO JSME KDY ZAŽILI A NIKDY UŽ BYCH TO NEOPAKOVALA! nejenže nás chtěli okrást s tím, že nemáme jízdenky zaplacený až na hranice…kodrcali jsme se pickupem kde nás jelo snad 30, nahoře, dole, vestoje, no prostě šílený, opravdu se člověk nemohl ani pohnout, otočit. cesta trvala celkem asi 12 hodin! navíc nikdo neuměl anglicky, nevěděli jsme kam vlastně jedem, stmívalo se,všichni se na nás mračili že jim zabíráme místo, najednou jsme se ocitli v horských serpentýnách a jeli asi 1,5 hodiny pořád do kopce, motor se několikrát vařil,takže jsme museli chladit, pak to samé zase z kopce, brzdy nestíhaly. v tom příhraničním pásmu už jsme potkávali vojáky, asi dvakrát nás kontrolovali ,svítili nám baterkama do očí, prohlíželi pasy, mířili samopaly, dost nepříjemná situace, připadali jsme si jak dobytek vezený na porážku. Zkrátka-dobrodruzi celkem jsme, ale v okamžiku kdy jsem začala mít obavy o svůj život, jsem si řekla že tady už je něco špatně a tohle už bych znova neabsolvovala (to radši zbaštim talíř smažených cvrčků a červíků;-) )

jinak jsme v celé barmě nijak nepociťovali ohrožení, většinou turisty všude pouští a kontrolují místˇnoše (taky si za to pořádně zaplatíš…)

některé oblasti jsou pořád nedostupné ale nemusíš se bát že do nich „omylem“ vstoupíš, mají to ošéfovaný a každý krok hlídají.

jinak místňoši byli většinou milý, byli z nás spíš docela na větvi, fotili si nás, pořád se na nás hihňali, prý ještě pořád nejsou na „běluhy“ tolik zvyklí (největší zážitek, když mi v baganu jeden asi stoletý dědula nevěřícně sáhnul do výstřihu-asi nevěřil, že to je pravý nebo co :-))).

kdyby kohokoli cokoli zajímalo tak klidně pište, rádi se podělíme o své zkušenosti a zážitky;-)

Meluzína