Bangladéš

UNOR 2019
Rád se podelim s aktualni zkusenosti na hranicnim prechodu Indie-Bangladeš a visa on arrival.S pritelkyni cestujeme jiz nejaky ten mesic a protoze mame vice vstupni vizum do indie, napadlo nas nakouknout i k sousedum. Protoze informaci pro “batuzkare” o bangladesi neni mnoho a o pozemnim vstupu z Indie jeste min, dali jsme si v Kalkate odkud i vyrazeji autobusy a vlaky trochu voraz a nacitali informace. Musim rict, ze velmi casto se rozchazeji nebo nejsou presne. Asi taky protoze pravidla se meni a jsou i individualni- jak se urednik zrovna vyspi…- Z Kalkaty jezdi nekolik autobusu denne (prepravce GreenLine a jeste asi 2 dalsi) z centra vyrazi brzo rano- 5:30, 7:00 a v dopolednich hodinach. My jeli v tech 7. – Cena se pohybuje kolem 350INR/osoba.- Cesta k hranicim je relativne pohodlna a trva 4-5hodin podle provozu.- Na hranich jsme vylezli z busu nejprve clovek projde pres Indicke prepazky, coz je docela vtipny- cely proces razitka tam probiha docela ve zmatku ale urednici nejsou tak arogantni jak na letistich. Dokonce se na nas i smali…- Pak se jde rovne az k Bangladesske strane. Hned se nas ujal nekdo kdo umel aspon trochu anglicky a dal nam papiry na vyplnovani.- Takze co vse jsme si pripravili a co po nas chteli- peclive pripraveny itinerar kam pojedem, co tam budeme delat. Nejvic je zajimalo v jakem hotelu budeme. Samozrejme vse jsme si vymysleli protoze cestujeme ze dne na den a tak v itinerari byl napsan jeden ze znamejsich a drazich hotelu v Dhace. Nicmene jmeno hotelu a adresu jsme museli zopakovat nekolikrat a v jednu chvili to vypadalo, ze tam jeden z uredniku vola a overuje jestli mame opravdu zarezervovany pokoj- v tu chvili jsem mel pripravenou historku o tom, ze jsem to bukoval telefonicky a mozna doslo k nedorozumeni… Nejsem si jisty proc ale na tohle kladli nejvetsi duraz. – Vizovy poplatek 50 usd – meli jsme pripraveno presne (vsimne 1usd po nas nikdo nechtel, nicmene nekdo uvadi ze si o to rekli)- Vyplneni 2 papiru – udaje z pasu, adresy apod.
– zpáteční letenku do jiné země. Dal by se i vlakový či autobusovy lístek ale co jsme zjistili, tak je prakticky nemožné ho koupit na Indické strane. Dá se koupit jen v Bangladéši. V jednom článku jsem se dočetl, že na razítku v pasu je napsané jakou formou se budete vracet (by land, by air…) A tím pádem se musíte vrátit,tak jak je v pásu. My nic takového neměli a mohli jsme překročit hranice jakýmkoliv způsobem.
– také je všude víc než vhodné uvádět vztah manzel-manzelka, pakliže cestujete jako pár.
Celý proces trval asi tak hodinu, hodinu a půl. Pak jsme jen dali batohy na pás se skenerem, který stejně nikdo nesledoval a vyšli z budovy na bangladéšské území.
Hned jsme vyměnili dolary za jejich taka. (Je tam několik směnáren a překvapivě nemají až tak špatný kurz) a koupili místní simkartu. Z hranic odjíždí spousty autobusu a to doslova každou chvíli, takže doslova za pár minut jsme byli v autobuse směr Khulna. Cesta trvala zhruba 5 hodin.
 
Ač nerad jezdím vylozene po turistických mistech, v Bangladéši nám to jinak nešlo. Takže jsme projeli města jako Khulna, Dháka, Chittagong, cox’s bazar… co se týče bezpečnosti pro nás to kromě šílený dopravy byla super bezpečná země bez konfliktu a  s velmi přátelskymi lidmi. Pohybovali jsme se tam i po večerech za tmy (vím,že se to nedoporučuje) a vzdy byl někdo kdo nám pomohl, poradil nebo navedl.
Za mne Bangladéš doporučuju.