Annapurna circuit trek – praktické tipy

V listopadu 2019 jsme prošli Annapurna circuit trek a na to, jak je známý a frekventovaný (včetně Čechů, kterých jsme potkali několik), jsme nikde na webu nenašli praktické aktuální informace. Zejména základní, které ocení hlavně cestovatelé, kteří na žádném himálajském treku nikdy nebyli. Netváříme se jako žádní znalci Nepálu (ostatně, byli jsme tam poprvé), takže uvedené informace jsou opravdu jen takové střípky – snad se i tak budou někomu hodit.
 
Před odjezdem se vyplatí stáhnout si z mapy.cz offline mapu Nepálu – nezabere v mobilu příliš místa a díky ní budete neustále přesně vědět, v jakém místě treku se nacházíte.
 
V Káthmandú je třeba zakoupit si průkaz trekaře, tzv. TIMS, a v případě treku na Annapurny i tzv. ACAP – povolení ke vstupu do Annapurna Conservation Area. V průběhu treku se oba průkazy opakovaně kontrolují. Dle našich informací lze koupit i v Pokhaře. Taky při vstupu na trek, ale tam za dvojnásobek ceny. Na každý z průkazů potřebujete pasové foto a také kopii pasu.
 
Trek lze začít už v Besi Sahar, ale cesta vede po rozbité silnici, kde trekaře míjejí rozhrkané čoudící místní autobusy a džípy jedoucí dnes až do Manangu (!). My jsme jeli lokálním busem do Bhulbule, odkud jsme šli pěšky, a udělali bychom to tak znovu.
 
Z turistických průvodců a itinerářů cestovek, které lze číst na webu, by se zdálo, že možnosti ubytování jsou jen ve větších vesnicích po cestě. Opak je pravdou – často narazíte na teahouse stojící vedle cesty osamoceně, anebo mezi několika ostatními domy v osadě, která se na mapě tváří velice nenápadně. Příkladem je Syange – zde doporučuje jedno z prvních přespání většina itinerářů. Je to ale poměrně nezajímavá vesnice, jejíž odpudivost t.č. podtrhává těžká technika silničářů s bagry zaparkovanými všude okolo. Přitom 20 min. chůze ve směru treku je bezejmenná osada s 2-3 guestousy, jejíž poloha a okolí je daleko příjemnější.
 
Kousek před Chamje je ze silnice odbočka doleva (pěšina pro trekaře, která se později na silnici vrací), na níž je nádherný guesthouse vysoko nad silnicí a přímo naproti monstróznímu vodopádu.
 
Timang nabízí další pěkné možnosti ubytování s výhledem na pětitisícovky v okolí.
 
Pisang, který doporučují k přespání průvodce, je tentokrát dobrou volbou – z Upper Pisangu je výhled na Annapurnu II a vesnice sama je sympatická, s pěknou zídkou mani. My jsme kvůli počasí spali už v Dhukur Pokhari cca 30 min. před Pisangem a Pisang nám pak při průchodu skrz něj přišel hezčí.
 
Nejmalebnější vesnice, kterou jsme procházeli, a kde se dá i ubytovat, bylo Ghyaru
nabízející fantastické výhledy na Annapurnu II, IV, III a Gangapurnu. Nevýhoda je ta, že pokud půjdete bez aklimatizace, budete spát v nejvyšší do té chvíle dosažené nadmořské výšce (3700 mnm.).
 
Manang je poslední osadou, kam v současné době vede silnice a jestliže až dosud jsme mnoho lidí na cestě nepotkali, zde se situace změnila. Místy se šlape ve skupině jako na pochodu Praha-Prčice, ale naštěstí jsou tempa trekařů různá a postupně se houfy roztrhají. Manang nabízí možnost dokoupit cokoli vám chybí (ceny nejsou ani zde nijak závratné), pokud se neobejdete, tak tu dostanete capuccino i (nepříliš povedené) napodobeniny croissantů a jiného západního pečiva.
 
Pokud chcete uniknout davům, pokračujte 40 minut za Manang, kde najdete 2 guesthousy hned u cesty (na mapě označené jako Gusang) s naprosto famózním výhledem. Ptal jsem se schválně na obsazenost (šli jsme v hlavní sezoně) a prý měli místa dost.
 
Jak Base camp, tak High camp (poslední zastávka před sedlem Thorung La) lze použít k přenocování, oba jsou jakožto osady poměrně nezajímavé a výhledy z obou jsou nádherné.
 
Poté, co přejdete sedlo, sestoupíte do Muktinathu. Dnes již vede silnice až tam a tudíž lze jet už odtud autobusem do Pokhary.