Krásně barevná rikša zdobí každou bangladéšskou ulici. Stačí jen naskočit do vozíku zaklesnutého za jízdním kolem a vyhlídková jízda začíná. Najmutý rikšák šlape do pedálů jako o závod. Den co den se vrhá pod kola autobusů, jen aby projel křižovatkou co nejrychleji.
Rikša jako součást MHD
Rikšu jako doplněk městské hromadné dopravy jsme viděli už v Indii či Nepálu a později i v jiných státech jihovýchodní Asie. Pouze v Bangladéši však měly rikši tak pevně dané místo v hirearchii dopravních prostředků. Odhaduje se, že jen v Dháce jich jezdí 800 000. Viděli jsme je doslova na každém kroku.
Soutěživost mezi řidiči rikš byla obrovská a cena za několika kilometrovou jízdu byla ve srovnání s Indií třetinová. Řidiči nás brali velmi ochotně, i když často vůbec nevěděli, kde se nachází adresa našeho cíle. To zjišťovali až průběžně při cestě zacpanou Dhákou. Když jsme seděli na malém barevném vozíčku zaklesnutém za rozvrzané kolo, modlili jsme se ke všem bohům, které známe, aby nás kolem svištící autobusy nebo nákladní vozy nesmetly z povrchu zemského.
Nejširší nabídku průvodců a map Bangladéše (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz
Výroba rikši
Výrobu rikši si objednává „malik“, majitel a zároveň pronajímatel barevných vozíčků. Po celé Dháce jsou rozesety specializované továrničky, kde rikši vznikají. Výroba jedné rikši stojí 9500 taka (3800 Kč). V ceně je zahrnutá jak technická část kola a vozíku, tak bohatá barevná výzdoba. Každá legální rikša má i SPZ, aby se za jízdu po městě mohla vybírat daň. Nová rikša vypadá překrásně a jen se leskne. Jeden výstavní kousek mají Banladéšané postavený i ve vestibulu mezinárodního letiště v Dháce. Myslím, že jsou na své barevné rikši právem hrdí.
Jak se žije rikšákům
Hubení řidiči rikš, kteří v potu tváře vydělávají deset či dvacet taka za jednu jízdu, většinou nejsou majitelé svých kol. Každý den si rikšu pronajímají u malika za 80 taka za den. Vzhledem k vysoké pořizovací hodnotě rikši si většina rikšáků nikdy nekoupí vlastní kolo a do smrti otročí na malika. I s minimálními příjmy totiž musí uživit rozsáhlou rodinu.
Na špatné dopravní situaci v Dháce mají lví podíl právě rikšáci. Nerespektují žádná pravidla silničního provozu, bezhlavě se vrhají pod kola autobusů a jiných dopravních prostředků – a ti brzdí a znovu se rozjíždí a opět brzdí… Svou pomalou jízdou udávají rikšáci rytmus celé hromadné dopravě. Odstranění či omezení rikš by dopravu po Dháce určitě zrychlilo. Takový zásah by však zároveň znamenal obrovský sociální problém. Několik miliónů Bangladéšanů by přišlo o jediný pravidelný zdroj příjmů a jiná práce pro ně v Dháce není.